Byl T. rex chytřejší než vrána?

…aneb Zbrusu nová tabulka EQ teropodů

Je typické pro náš (pod)druh s velmi dobře vyvinutým mozkem, že na ostatních tvorech nás kromě jejich velikosti a případných zvláštních dovedností zajímá především právě jejich inteligence. U dávno vyhynulých živočichů je to ještě víc zajímavé a fascinující. I když máme za to, že nikdy žádný jiný tvor nedosáhl inteligence byť jen srovnatelné s naší, podvědomě toužíme, aby to nebyla tak úplně pravda.

Ustálená představa o inteligenci dinosaurů je do značné míry ovlivněna nedávnou „módní vlnou“ devadesátých let, kdy především vlivem trilogie Jurských parků a Bakkerova „paleo-románu“ Červený raptor vzniklo obecné přesvědčení o zcela nadstandartní inteligenci některých dravých dinosaurů.

Ve filmu Jurský park například dromeosaurid velociraptor (odhlédnu zde od faktu, že skutečný Velociraptor mongoliensis byl jen poloviční velikosti a filmovému zvířeti by se rozměry mnohem více blížil např. druh Deinonychus antirrhopus) umí otevírat dveře, loví ve smečce a dokáže se s ostatními jedinci dorozumívat na vysoké kooperativní úrovni. V románu Raptor Red (Červený raptor) nekonvenčního paleontologa Roberta Bakkera je tato myšlenka dovedena ještě dál. Utahraptor sní sny, plánuje svoji budoucnost v sociálním kontextu a dokonce vytváří odvozené soudy o okolní skutečnosti. Myšlenka inteligentních dinosaurů přitom není zcela nová. Již v roce 1982 vytvořil kanadský paleontolog Dalle Russell svůj model dinosauroida, inteligentního dinosaura, který vzniknul sapientačním procesem z drobných a agilních dravých dinosaurů.

Dale Russell spolu s výtvarníkem Ronem Séguinem vytvořili hypotetickou podobu inteligentního dinosaura, který prošel procesem sapientace. Tento dinosauroid (jehož model lze mimochodem obdivovat např. v ZOO Dvůr Králové) byl v mnoha rysech velmi podobný člověku. Ocas zmizel, vzpřímila se postava, páteř se zvertikalizovala, obličejová část zkrátila, mozkovna zvětšila, vytvořil se mohutný vratiprst, rozšířila se pánev atd. Problém je v tom, že Russelův dinosauroid je až příliš podobný člověku. Je to spíš projekce lidské postavy s šupinatou kůží a velkýma ještěříma očima. Přesto, že jde pouze o neexistující hypotetický model, měl by být alespoň založen na co možná nejvěrnějším respektování evolučních trendů, v tomto případě u troodontidních maniraptoranů. S novou a podle všeho mnohem přesnější hypotetickou rekonstrukcí nyní přišel Nemo Ramjet, který vycházel z předpokladu, že podoba inteligentního dinosaura by nutně nemusela vést k „hominizaci“ jeho celkového vzhledu, tedy habitatu. Zvětšila by se sice mozkovna, ale nikoliv předočnicová část lebky, tělo by zůstalo ve vertikální poloze a tak by byl zachován i ocas, pernatý pokryv těla by rovněž nebyl výrazně redukován. Výsledek takové modelové studie si můžete prohlédnout zde.

Jaká je však skutečnost? Opravdu existovali „superchytří“ dinosauři? Nebo se jedná jenom o hollywoodskou filmařskou (potažmo spisovatelskou) licenci? Skutečnost je – bohužel – mnohem bližší tomu druhému. I ti nejinteligentnější dinosauři byli v rozsahu mozkových operací na úrovni zhruba dnešních ptáků. Ovšem to není tak úplně málo, jak by se mohlo zdát. Někteří příslušníci čeledi krkavcovitých (Corvidae) například dokážou vyrábět jednoduché nástroje, jak se nedávno potvrdilo s kaledonskými vránami v laboratorních podmínkách (viz například zde). Takový stupeň abstraktního uvažování se dříve přisuzoval výhradně lidoopům a člověku. Ptáci jsou mnohem bystřejší než kterýkoliv nižší tetrapod (plaz nebo obojživelník) a také předčí svým rozumem (ať už ho definujeme jak chceme) leckterého savce.

Mám-li mluvit v konkrétních číslech, bude užitečné porovnat dinosauří EQ. Tento takzvaný encefalizační kvocient (neplést s podobně označovaným emočním kvocientem) je relativní velikost mozku daného tvora porovnávaná s velikostí mozku typického zvířete stejné hmotnosti v poměru k objemu těla. V případě dinosaurů je tímto referenčním zvířetem krokodýl (s výjimkou ptáků jsou dnes nejbližšími příbuznými dinosaurů příslušníci skupiny Crocodylomorpha). Dále jde využít i některého z dnešních ptáků k validizaci a kontrole údajů. V mnoha případech známe zachovanou lebku a tak i obrys mozkovny dinosaurů, jejíž výlitek potom slouží jako podklad pro výpočet. Stanovíme-li tedy krokodýlovo EQ jako rovno 1, hodnoty u různých skupin dinosaurů budou zhruba následující:

Mezi nejméně inteligentní dinosaury budou podle očekávání patřit sauropodomorfové, přičemž prosauropod Massospondylus dosahuje hodnoty EQ pouze 0.05 (jeho mozek je relativně 20x menší než mozek stejně velkého krokodýla). Následují obří sauropodi (0.2), „obrnění“ ankylosauridi (0.5), „trnití“ stegosauridi (0.6), rohatí ceratopsidi (0.7 – 0.9) a z býložravých dinosaurů jsou na tom nejlépe ornithopodi, jejichž rozmezí 0.9 – 1.5 konečně překonává průměrného krokodýla. Jako i v dnešní přírodě, dravci vykazují vyšší inteligenci a relativně větší mozek (to souvisí s většími nároky kladenými na jejich orientaci v prostoru, hledání kořisti apod.). Další na řadě jsou tedy velcí masožraví dinosauři (např. allosauridi a tyrannosauridi) s hodnotami od 1 až po téměř dvě, resp. 1.9. Nejinteligentnější dinosauři, troodontidi a dromaeosauridi (kam patří i tzv. „raptoři“) jsou pak daleko vepředu, jejich hodnoty EQ se pohybují kolem 5.5 až 6.5 (a u jednoho rodu dokonce téměř 14!)! Dinosaurus s jednou z relativně největších mozkoven, drobný Troodon formosus, byl tedy asi šestkrát chytřejší, než krokodýl stejné velikosti (hodnota EQ až 6.48). Rekordmanem je ale nyní malý dromaeosaurid Bambiraptor feinbergi s EQ 1,2 – 1,4 vůči modelovému zástupci ptáků a 12,5 – 13,8 vůči zmíněnému krokodýlovi. V druhohorním světě to určitě nebylo málo. Na otevírání dveří, pokud by v USA a Kanadě ve svrchní křídě nějaké byly, by to ale nejspíš nestačilo. (Příspěvek o bambiraptorovi zde). EQ bambiraptora je navíc rekordní jen díky tomu, že bylo zatím otestováno poměrně málo mozkoven (asi u 15 rodů). Je celkem vysoká pravděpodobnost, že u mnoha dalších, již známých teropodů, by byly zjištěny ještě vyšší hodnoty.

Je nicméně třeba si také uvědomit, že velikost mozku není nutně úměrná jeho schopnostem. Koneckonců kytovec vorvaň (Physeter macrocephalus), má mozek podstatně větší než člověk, a dokonce obsah mozkoven neandrtálců v průměru převyšoval kapacitu mozkoven našich. U dinosaurů je pak situace ještě víc ztížena jejich morfologickou a fyziologickou různotvarostí. Obří sauropodi neměli miniaturní hlavy, jenom jejich těla byla značně „přerostlá“. A pokud má někdo dojem, že třítunový stegosaurus s mozkem vlašského ořechu byl odsouzen k evolučnímu nezdaru, ať si prosím ověří údaje z fosilního záznamu. Tento rod žil na naší planetě pětkrát déle, než se zatím počítá doba existence člověka. A pravděpodobnost, že ho v délce pobytu na této planetě překonáme, je upřímně řečeno mizivá (důvody momentálně popisovat nebudu, ale poskytne mi to určitě dobrou látku pro některý budoucí příspěvek). Podobná je situace i u ostatních skupin dinosaurů. Byli adaptováni, jak nejlépe mohli, a byla to adaptace úspěšná. Ať už se jednalo o bystré predátory jako byl troodon nebo o poněkud méně bystré „tanky“ typu ankylosauridů, jejich dlouhodobá existence jako skupiny po neuvěřitelných 165 milionů let nedává místo pro jinou verzi chápání kategorie evoluční úspěšnosti. Nakonec je faktem i to, že dinosauři dosud ovládají vzdušnou část biosféry, a počtem druhů přes 9.800 převyšují počet savců i plazů dohromady. (EQ viz tabulka dole)

Nové údaje pro některé teropody (masožravé dinosaury) jsou také velmi zajímavé. Tyto hodnoty pochází z analýzy kladu Coelurosauria (Mortimer, 2004):

Allosaurus (Franzosa, 2004) ~0.27 – 0.42
Acrocanthosaurus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0.415
Carcharodontosaurus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0.206
Tyrannosaurus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0.468
Dromiceiomimus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0.568
Citipati (Franzosa, 2004) 0.317
Saurornithoides junior (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0.550
Troodon (Franzosa, 2004) 0.691
Bambiraptor (Burnham, 2004) ~1.2-1.4
Archaeopteryx (Alonso et al., 2004; pers. mass est.) 0.418

Dané hodnoty jsou oním více rigorózním měřítkem počítaným vůči moderním ptákům (1.00). Přitom je však důležité zmínit, že u velkých teropodů je relativně vždy menší mozkovna k celkovému objemu těla, což může údaje ovlivnit. U rodu Carcharodontosaurus je nízká hodnota způsobena především nezapočítáním nezachované části mozkovny – olfaktorických laloků. Celkově lze o tabulce říci, že hodnoty přesahující 0.4 svědčí o poměrně slušné inteligenci (redukujeme-li ji pouze na objem mozkovny). Inteligence je ovšem podstatně komplexnější pojem a mnoho neurofyziologů se domnívá, že větší význam než má samotná velikost mozku je denzita (hustota) mozkových synapsí. Tu nám však u vymřelých organismů kostra neodhalí. Nicméně stále platí původní premisa – nejinteligentnějším známým dinosaurem je vrána.

———