…aneb fosilní tématika na „stříbrnou“ neděli
Právě dnes si připomínáme další tři významná výročí paleontologické historie. Vzhledem k faktu, že jsou navíc ještě „kulatá“, nelze je obejít bez stručné zmínky i na tomto blogu. Takže pojďme si je připomenout hezky chronologicky:
Přesně před 150 lety, 14. prosince 1858, byl zveřejněn popis prvního dinosaura, známého podle téměř kompletní kostry. Byl jím mohutný kachnozobý dinosaurus druhu Hadrosaurus foulkii, v pořadí druhý zástupce skupiny Dinosauria, známý z území Severní Ameriky. O 10 let později byla navíc jeho kostra jako první dinosauří kostra v historii smontována a vystavena na odiv veřejnosti. Od roku 1991 je tento 10 metrů dlouhý svrchnokřídový hadrosaurid dokonce státním dinosaurem New Jersey.
Odkaz: http://en.wikipedia.org/wiki/Hadrosaurus
O 15 let později, tedy v roce 1873, zemřel významný americký paleontolog švýcarského původu Jean Louis Rodolphe Agassiz (narodil se 28. května 1807). Agassiz proslul především svými pracemi o fosilních rybách, věnoval se však také výzkumu dob ledových. Přes své neskrývané rasistické názory (které v jeho době ostatně nebyly neobvyklé) je dnes uznáván jako jedna z vrcholných osobností světové vědy 19. století. Od jeho smrti dnes uplynulo 135 let.
Odkaz: http://en.wikipedia.org/wiki/Louis_Agassiz
Právě před deseti lety, v roce 1998, zemřel také další významný americký paleontolog. James A. Jensen (narozen 2. srpna 1918) se celosvětově proslavil jako „muž, hledající rekordní dinosaury“. Při svých výzkumech na lokalitě Dry Mesa Quarry v Coloradu, kde začal pracovat od roku 1972, popsal mimo jiné obřího diplodocidního sauropoda druhu Supersaurus vivianae. „Dinosaur Jim“ je znám také jako vynálezce nového způsobu montování koster, kdy podnítil umisťování podpěr přímo do kostí. Restaurované skelety pak získaly podstatně plastičtější a živější vzhled. Přes absenci formálního akademického vzdělání dosáhl Jensen zaslouženého uznání vědecké i laické veřejnosti.
Odkaz: http://en.wikipedia.org/wiki/James_A._Jensen
Závěrem ještě zmínka o jedné zajímavé novější studii. „Dinosauří patolog“, alias paleontolog Lawrence Witmer z Ohio University je spoluautorem výzkumu, který si „posvítil“ na dinosauří lebky. Objektem zájmu Witmera a jeho kolegů se stalo kranium druhu Tyrannosaurus rex, abelisauridního teropoda majungasaura a dvou ankylosaurů rodů Panoplosaurus a Euoplocephalus. Witmer a jeho kolega Ryan Ridgely podrobili lebky snímkování počítačovým tomografem a odhalili velmi zajímavou skutečnost. Lebky všech zkoumaných dinosaurů obsahovaly více dutin vyplněných vzduchem, než se dříve předpokládalo. Značná část lebky byla zkrátka pneumatizovaná, což činilo lebky odlehčené, ale zároveň pevné a kompaktní. Zdá se, že díky přítomnosti vzdušných dutin mohli dinosauři lépe dýchat, komunikovat i shánět potravu. U některých drobných druhů pak tento fyziologický rys usnadnil také cestu k vývoji létajících forem.
Nový výzkum, publikovaný v žurnálu The Anatomical Record umožňuje také podstatně přesnější určování hmotnosti celé hlavy u různých druhů dinosaurů. U samotného tyranosaura prý hlava zaživa vážila kolem 515 kilogramů, tedy zhruba jako dospělá kráva nebo sedm lidí. U ankylosaurů byly navíc objeveny podivně stočené nasální chodby. Je pravděpodobné, že mohlo jít o důmyslný termoregulační orgán, umožňující přenos tepla a ochlazení mozku i těla při hrozícím přehřátí. Witmer nyní ve výzkumech pokračuje a jeho dalším cílem je prozkoumat vztah mezi distribucí dutin v kostech a evolučním přechodem dinosaurů k létajícím formám.
Mimochodem – děkuji posluchačům mé sobotní přednášky o vzniku a vývoji člověka za jejich pozornost a zvídavé dotazy. Úspěšný nový týden všem přeje opět blogující Dinosaurus.