Doylův Ztracený svět

….aneb Trocha literární nostalgie

Přesně před 99 lety dokončoval skotský spisovatel Sir Arthur Conan Doyle (1859-1930) jeden ze svých nejznámějších románů, The Lost World (Ztracený svět). Pod sáhodlouhým názvem Ztracený svět: čili zpráva o úžasných nedávných dobrodružstvích profesora G. E. Challengera, Lorda Johna Roxtona, Profesora Summerleea a pana E. D. Malonea z redakce Daily Gazette vycházel na pokračování epistolární formou v periodiku Strand Magazine od dubna do listopadu roku 1912. K jeho napsání přivedl autora údajně objev fosilních otisků stop dinosaurů (snad iguanodonů) nedaleko jeho bydliště. Děj napínavého románu je samozřejmě dobře známý, proto se v tomto příspěvku omezím jen na stručné připomenutí.

Popudlivý, ale geniální (opět skotský) přírodovědec George Edward Challenger (1863-?) náhodně při své objevné cestě do Jižní Ameriky objeví tajemnou náhorní plošinu, na které podle všech známek dosud přežívají jinde vyhynulá, prehistorická zvířata. Mezi nimi samozřejmě nechybí ani dinosauři, jsou tu však také ptakoještěři, plesiosauři a ichtyosauři či megalocerové nebo forusracidi. Challenger je po návratu do Londýna dle očekávání označen za obyčejného lháře a jeho jedinou nadějí je proto přesvědčit zoologickou společnost, aby vyslala expedici s cílem ověřit jeho tvrzení. Jeho návrh je vznesen za mnohých kuriózních příhod během večerního zasedání společnosti a návrhu je vyhověno. Celkem čtyřčlenná expedice pak zahrnuje samotného Challengera, jeho hlavního oponenta profesora Summerleeho, novináře E. D. Malonea a dobrodružného aristokrata lorda Johna Roxtona.

———

Titulní strana prvního knižního vydání Ztraceného světa. Kredit: Wikimedia Commons

———

Challenger se ke třem oficiálním členům výpravy (jejichž pohnutky k účasti na výpravě se různí) připojí nečekaně až v Amazonii a dále již k tajemné náhorní planině postupují všichni, spolu s jejich domorodými průvodci. Challengerova původní pozorování jsou samozřejmě potvrzena a všichni hrdinové se tak dostávají do různých nebezpečných a fascinujících situací, které pobyt ve ztraceném světě nabízí. Setkávají se tak s pravěkými „monstry“, které autor románu popisuje podle dobových zvyklostí. Samozřejmě to je popis, který již dávno neodpovídá „modernímu“ pohledu na tyto dávno vyhynulé živočichy. Ptakoještěři (nazývaní obecně „pterodaktylové“ nebo dimorfodoni) jsou svraštělá, kožovitá a obřím netopýrům podobná zvířata s krvelačně červenýma očima. Plesiosauři zase plavou s krky drženými v téměř svislé poloze. Ichtyosauři mají na temeni hlavy třetí oko. A forusracidi mají zcela holé hlavy, podobné supím. V knize se objevuje také záhadný bílý, ve tmě fosforeskující pravěký savec. Ten už byl však pouze výplodem Doyleovy úctyhodné fantazie.

A co dinosauři v románovém Ztraceném světě? Celkem se setkáme s nejméně třemi druhy – stegosaurem, iguanodonem a velkým teropodem (zřejmě alosaurem nebo megalosaurem). Všichni jsou vykresleni velmi zajímavě, poplatně dobovému náhledu na celou skupinu. Stegosaurus má „ohyzdné šupiny“ (desky) na hřbetě, iguanodon je zase mírumilovný, zcela tupý a krotký jako kráva. Domorodí indiáni, žijící na plošině si je dokonce ochočili a značkovali asfaltovými skvrnami. Nejzajímavější popis náleží velkému teropodnímu dinosaurovi, který v efektivní scéně rychlými skoky honí novináře Malonea. V jiné scéně jsou tito dinosauři popsáni jako nebezpeční dravci, kteří sice loví pouze v noci (ve dne jen v případě vyrušení), ale když už jdou po kořisti, jde o hrozivou podívanou. Jejich tlamy jsou podobné ropuším a kořist zabíjejí – považte – nalehnutím celou svojí vahou! Tedy vlastně zavalením kořisti, přičemž po jejím zabití či zmrzačení ihned vstávají a ženou se za dalšími. Tuto vpravdě kuriózní myšlenku Doyle zřejmě přidal ke zvýšení atraktivity děje. „Kónické střely moderního věku“ navíc proti dinosaurům nejsou nic platné, jelikož mají příliš rozptýlenou nervovou soustavu.

I přes všechny tyto nepřesnosti a dnes již zastaralé rekonstrukce pravěkých zvířat dokázal Doyle vykreslit skutečně nádherný příběh, který se stal inspirací pro dílo desítek dalších spisovatelů a fimařů (mezi jinými Vladimír Obručev nebo Edgar Rice Burroughs). První slavné filmové zpracování tohoto příběhu spatřilo světlo světa již v roce 1925 a mělo výrazný úspěch. Slavná filmová verze King Konga z roku 1933 pak vlastně navazovala i na tento film. Jedním z posledních velkých odkazů na téměř sto let starý román pak přinesl filmovým divákům režisér Spielberg, když po vzoru Michaela Crichtona a jeho literární předlohy nazval pokračování Jurského parku právě jako Ztracený svět:Jurský park. Jelikož jsem tak trochu z nostalgie nedávno knihu znovu celou přečetl, mohu ji aktuálně doporučit – jedná se o klasiku, která rozhodně nezklame.

———

Odkazy:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Arthur_Conan_Doyle

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ztracený_svět_(Doyle)

http://cinefantastiqueonline.com/2009/07/the-lost-worlds-of-arthur-conan-doyle/

———

5 Comments

Filed under Literatura

5 Responses to Doylův Ztracený svět

  1. Saccard

    Filmové adaptaceJen takový drobný doplněk – filmové adaptace tohoto románu byly minimálně čtyři. Kromě uvedeného z roku 1925 (který považuji za nejlepší, scéna s apatosaurem v Londýně je nezapomenutelná) se jednalo o barevnou verzi někdy z 60tých let (z níž si pamatuju pouze souboj namaskovaného aligátora s varanem), dvoudílný film pro VHS ze začátku let 90tých a pak neskutečnou příšernost z roku 1998, v níž scénárista přesunul děj do Mongolska.

  2. autor

    Dobrý den, děkuji za doplnění. Máte pravdu, filmových adaptací bylo samozřejmě více, což není v rozporu s mým textem. V podstatě souhlasím i s Vaším hodnocením zmíněných adaptací.

  3. Niusereset

    LIKEKniha patří k mým oblíbeným… na ten film s ještěrkama si samozřejmě pamatuju taky a vim, že sem z toho byl docela v šoku, já jakožto dino-fanda, když tam za brontosaura bylo označeno něco, co už snad víc nesauropodní být nemohlo :-DTen ze začátku devadesátých byl vlastně jen první díl podle knihy, druhý byl volné pokračování "návrat do ztraceného světa" ale ten film se mi líbil. Narozdíl od originálu to ale hledali v Africe, ne v Amazonii.A ta mongoloidní věc byla fakt děs.

  4. Saccard

    Tak jsem na youtube našel zmíněný duel obou zvířat z Lost World z roku 1960: http://www.youtube.com…re=related("brontosaurus" měl tuším být ten varan).Škoda jen, že se zvláštních efektů nechopil třeba Ray Harryhausen…

  5. autor

    Jojo, staré "zlaté" časy před dinosauří renesancí 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *