Další svědectví dinosauří kůže

…aneb co přináší nová převratná studie

Téměř přesně před dvěma roky, na přelomu února a ledna 2010, byly publikovány dvě převratné vědecké studie. Představovaly završení dlouholetého úsilí a vývoje vědeckých metod, zaměřených k víc než smělému cíli – rozluštit barvu opeření spodnokřídových a dokonce i svrchnojurských opeřených teropodů. Chemická analýza pozůstatků melanosomů odhalila, že 124 milionů let starý teropodní dinosaurus druhu Sinosauropteryx prima měl ocas „žíhaný“ nejspíše oranžovo-bílou barvou. Ještě o nějakých 30 milionů let starší teropod Anchiornis huxleyi, který je mimochodem také nejmenším známým neptačím dinosaurem, byl na většině těla pokryt černým peřím s bílými pruhy a červenou korunkou na hlavě. Neuvěřitelné detaily ze života pradávných organismů nebyly dosud plně akceptovány, či spíše svojí revoluční hodnotou poněkud předstihly dobu. Zdá se, že obdobné analýzy budou časem probíhat i u dalších pravěkých opeřenců, a to dinosauřích i „ptačích“. A nyní již k aktuální studii – jakou má vlastně souvislost se zmiňovanými výzkumy čínských dinosaurů?

Samozřejmě jen nepřímou, jedná se totiž o ptakopánvého kachnozobého dinosaura rodu Saurolophus (o kterém můžeme sotva předpokládat, že byl opeřený). Saurolofové byli poměrně rozšířeným rodem hadrosauridů, obývajících v období počínajícího geologického stupně maastricht v rámci pozdní svrchní křídy (asi před 69,5-68,5 miliony let) jak severoamerický, tak i asijský kontinent. Na obou stranách budoucího Atlantického oceánu se však vyskytovaly dva odlišné druhy tohoto rodu, a to v nové studii právě jde. V kanadské Albertě se setkáme s druhem S. osborni, popsaným již roku 1912. Byl menší než jeho asijský příbuzný, dosahoval v průměru délky jen kolem 9,8 metru a hmotnosti do dvou tun. Jeho zkameněliny byly objeveny v souvrství Horseshoe Canyon, kde však nebyl nejhojnějším druhem kachnozobého dinosaura (vyskytovaly se tam také rody Hypacrosaurus a Edmontosaurus). Asijský S. angustirostris, popsaný roku 1952, známý z mongolského souvrství Nemegt byl podstatně mohutnější a mohl přesahovat délku 12 metrů. Byl také podstatně hojnější a ve svém prostředí představoval dominantního býložravce. Další rozdíly na kostře mezi oběma druhy odhalila srovnávací anatomie zkamenělin tvrdých částí těla.

Téměř kompletní kostra druhu Saurolophus osborni, kat. číslo AMNH 5220. Tento kachnozobý dinosaurus byl vykopán v kanadské Albertě roku 1911. Objevitelem je paleontolog Barnum Brown. Kredit: Wikimedia Commons (http://en.wikipedia.org/wiki/File:Saurolophus_skeleton.jpg)

Proč ale zmiňuji „tvrdé“ části těla – tedy kosti, keratinové výstupky a zuby? Podle těch se přece rozeznávají zkameněliny čtvernožců odedávna. Vlastně neexistuje jediný případ, kdy by tomu tak alespoň u dinosaurů nebylo. Nebo přece? Možná už správně tušíte, že právě toto je ten případ. Tedy k věci – ještě nikdy nebylo možné odlišit dva různé druhy dinosaurů v rámci jednoho rodu na základě tzv. měkkých částí těla (otisky kůže, vnitřních orgánů apod.). Právě fosílie saurolofů v Severní Americe i v Asii jsou ale natolik dobře zachované, že i otisky jejich kůže mohou být zevrubně zkoumány. Jak se po důkladném výzkumu zjistilo, S. osborni a S. angutirostris skutečně vykazují odlišné znaky i v textuře své někdejší pokožky. A co víc – na podkladě těchto informací lze částečně odvodit i pravděpodobné vzorce zbarvení jejich kůže! To by u živočicha bez pernatého integumentu samozřejmě až doteď nebylo považováno za myslitelné. Převratné informace je však třeba posuzovat kriticky a počkat si na případné další studie tohoto typu.

Autorem zmíněného výzkumu je Phil R. Bell z Oddělení biologických věd Univerzity v Albertě. Ten zkoumal množství exemplářů obou druhů rodu Saurolophus a na otiscích jejich kůže z různých partií těla pak rozeznal vzorce, typické pro každého z nich. U asijského S. angustirostris rozeznal na ocasní části kůže jistý trend v uspořádání svislých pruhů morfologicky odlišných šupin (či spíše štítků, o šupiny v pravém – skvamátním – smyslu se samozřejmě nejedná), mřížovité uspořádání kruhovitých štítků a plochých hranatých šupinek podél dorzální středové linie. Výzkum také ukázal, že tento vzorec uspořádání kožních hrbolků se v průběhu ontogeneze dinosaura prakticky neměnil. To potvrzuje i dříve vyslovenou domněnku, že tyto znaky mohou být pozitivně testovány a využity při snaze o taxonomické zařazení daného taxonu. U všech budoucích objevů (zachovaných s otisky kůže) tak má být porovnáván také vzorec uspořádání a textury kůže jako další významný ukazatel jejich systematické příslušnosti.

Nová studie vychází v odborném periodiku PLoS ONE. Je jistě zajímavou shodou náhod, že saurolofus byl poprvé formálně popsán přesně před sto lety paleontologem Barnumem Brownem. Zatímco tento kanadský druh je znám pouze na základě jedné téměř kompletní kostry a několika lebek, jeho početnější příbuzný z Asie nám až dosud zanechal zhruba 15 koster v lůžku kostí nazvaném „Dračí hrobka“. Není jistě překvapivé, že největším nebezpečím ze strany dravců byli pro oba hadrosauridy velcí tyranosauridi, žijící v jejich ekosystémech (v Severní Americe Albertosaurus a Daspletosaurus, v Asii pak zřejmě Tarbosaurus).

Odkazy:

http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0031295

http://en.wikipedia.org/wiki/Saurolophus

http://en.wikipedia.org/wiki/Barnum_Brown

Leave a Comment

Filed under Ptakopánví dinosauři, Spekulativní paleontologie

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *