…v Hradci Králové
Přijde vám nadpis článku komický nebo nepravděpodobný? V tom případě se určitě mýlíte – v dávné minulosti totiž na našem území jakési „porcovny“ či pravěká „řeznictví“ opravdu existovaly. A netýkaly se zdaleka jen mamutího masa. V nabídce paleolitických „kuchařů“ bychom nalezli desítky různých druhů masa a snad i množství původních „receptů“ na jeho přípravu. V době před nějakými 30-25 tisíci let se po našem území v hojném počtu proháněli jeskynní lvi, hyeny, medvědi, koně, zubři, pižmoni a další „menažérie“ vrcholící doby ledové. V období pozdního pleistocénu přitom obýval naši krajinu již také pravěký člověk moderního typu – vyskytovaly se zde totiž populace tzv. lovců mamutů. Archeologické nálezy naznačují, že na mnoha místech, která jsou dnes již z velké části pod dlažbou měst a asfaltem silnic číhali tito naši dávní předkové na svoji lovnou kořist. Ulovit velkého a nebezpečného savce byla jistě jedna věc, co se však s již získanou kořistí dělo poté?
Jeden z nejzajímavějších objevů tohoto druhu mimo území jižní Moravy spatřil světlo světa před 113 lety ve východočeském městě Hradci Králové – konkrétněji pak v jeho severní části Svobodných Dvorech (nedaleko mého vlastního bydliště, proto nález zmiňuju i na blogu). Již mnoho let před samotným objevem mamuta tu byly náhodně odkrývány fosílie různých pravěkých tvorů, mnohé však byly bohužel zničeny dávno před počátkem jejich vědeckého výzkumu. Počátkem dubna roku 1899 zde byly v někdejší cihelně pana Jaroslava Morávka-Tvrzského odkryty obří mamutí kly, z nichž větší měřil na délku přesně 2,72 metru a jeho objem činil na dolním konci 60 centimetrů. Známe nicméně i mamutí kly o takřka dvojnásobné délce, rozhodně tedy nešlo o rekordní exemplář. Druhý kel ležel v jeho těsné blízkosti a překrývaly se navzájem. Dále byla odkryta také čelistní kost s lícními zuby o hmotnosti kolem 5 kilogramů a délce úctyhodných 48 cm. O celkové velikosti obřího savce svědčila prakticky každá odkrytá část jeho skeletu, a to včetně bezmála metrových žeber. Přitom šlo ještě o mladého, zřejmě dosud nedospělého jedince. Ve své době se stal nález velkou atrakcí a se zájmem si jej prohlíželi tehdejší prominenti z blízkého i dalekého okolí (podívat se přijeli i turisté a zájemci z Prahy, Vídně, Berlína nebo Vratislavy) a celé zástupy místních obyvatel. Mamut se v Hradci a okolí stal na samotném konci 19. století novým fenoménem. Místo se stalo také cílem návštěv školních kolektivů v rámci přírodovědných exkurzí. Zvýšeného cestovního ruchu tehdy aktivně využili i místní hostince a o obřím mamutovi se tehdy hovořilo rovněž ve vlacích a snad všech tehdejších domácnostech. V této době se také objevil nový termín – „mamutář“. Tím byli z legrace označováni laici, kteří o mamutech sice ve skutečnosti nic nevěděli, ale to jim nebránilo rozdávat o těchto dávných chobotnatcích rozumy na všechny strany. K nálezu z cihelny se ovšem brzy vyjadřovali i skuteční odborníci, kteří lokalitu osobně navštívili. Byli mezi nimi slavní badatelé své doby, například i významný archeolog Jan Nepomuk Woldřich (1834-1906), dále Josef Ladislav Píč (1847-1911) nebo také Karel Jaroslav Maška (1851-1916), proslavený zejména objevy z moravských nalezišť. Všichni zmínění badatelé se přitom shodli na tom, že v případě mamuta ze Svobodných Dvorů se jedná o velmi významný objev.
—
Fotografie nálezové situace z roku 1899. Objev zachovalé zkameněliny pleistocénního mamuta srstnatého představoval po dlouhou dobu místní senzaci. Převzato z webu královéhradeckého muzea.
—
Zkamenělina masivního chobotnatce se nacházela ve vrstvě cihelné hlíny asi tři metry pod úrovní země a dělníci na ní doslova narazili svými kopacími nástroji. V nedaleké cihelně, patřící stejnému majiteli zase ve srovnatelně starých vrstvách ležely početné kosti zubrů, koní, losů a srstnatých nosorožců. Ty snad mohly mít také souvislost s lidmi, kteří skolili mamuta. Kromě obřích klů bylo z mamuta postupně odkryto také několik žeber s obratli, části pánevních kostí, spodní čelist se dvěma stoličkami, kloub jedné z nohou a množství dalších fosilních fragmentů ve dvou hromadách. Ani to však ještě nebylo všechno. Později totiž byly objeveny i další části kostry, která se tak ukázala být téměř kompletní. Svým zachováním byla tedy fosílie poměrně unikátní a později se na dlouho stala zlatým hřebem expozice královéhradeckého muzea. Otázkou však zůstávalo, jak se kostra mamuta do onoho místa vlastně dostala. Rozluštění této hádanky bylo přitom velmi zajímavé. V polovině dubna roku 1899 byl přímo mezi žebry a obratli mamuta objeven ostrý pazourkový nůž, který nepochybně patřil pravěkému člověku. Nožík měřil 9 centimetrů na délku a 1,5 cm na šířku. O několik dní později byl objeven ještě druhý pazourkový nůž a také jakési zbytky ohniště.
Tento nález zřejmě definitivně potvrdil již dříve vyslovenou domněnku, že mamut byl zabit a následně „naporcován“ dávnými lovci, kteří postupně využili jak jeho maso, tak i rozměrnou kůži, hustou a tepelně izolující srst a dále některé orgány (zejména mozek, který byl oblíbeným pokrmem, bohatým na bílkoviny). O zvláštním zájmu na mozku mamuta svědčí i fakt, že lebka byla objevena roztříštěná a jen v podobě několika malých fragmentů. Je možné, že by dávní lovci bývali odtáhli také kly, ale z nějakého důvodu se pro ně již nevrátili nebo je prostě jen nechali na místě. Podobná místa se přitom nacházela také na mnoha dalších místech v rámci našeho dnešního území. V pravěkých Čechách se tak nejspíš nesčetněkrát odehrálo drama lovu obří a nebezpečné zvěře i jejího následného zevrubného zužitkování. Je možné, že právě na místě Morávkovy cihelny v Hradci Králové existovala kdysi dokonce jakási primitivní „porcovna“ mamutího masa, to je ale v tuto chvíli stále jen pouhá spekulace. Dalšími zajímavými objevy jsou například pozůstatky mamutího mláděte, které bylo nejspíš také zabito lovci. Co tedy dodat závěrem? Více informací o těchto fascinujících okolnostech pradávného života v dávné minulosti naší vlasti nám snad odhalí až případné budoucí objevy. Jednou budeme snad vědět s jistotou, zda před desítkami tisíc let existovaly v pleistocénních Čechách porcovací stanice, v nichž můžeme s trochu fantazie a nadsázky vidět jakési primitivní předchůdce dnešních rychlých občerstvení…
—
Prameny:
Vlastivědný časopis Ratibor, roč. 1899
—