Záhada dinosauřího růstu odhalena

…aneb Krátký exkurz do vývoje papouščího ještěra

Mezi nejpočetnější zástupce asijských dinosaurů patří bezpochyby menší, vývojově značně primitivní rod archaických rohatých dinosaurů Psittacosaurus (v doslovném překladu „papouščí ještěr“). Tito asi 1,5 až 2 metry dlouzí a kolem 20 kg vážící býložravci, příbuzní s pozdějšími ceratopsidními obry typu triceratopse či torosaura, existovali po velmi dlouhou část období spodní křídy (asi před 130 až 100 miliony let) a jejich zkameněliny byly objeveny na území dnešní Číny, Mongolska, Ruska a možná i Thajska. Nepřekvapí, že vzhledem k tolika nálezům (zatím přes 400 dochovaných exemplářů) drží tento rod i další pomyslný „rekord“ mezi dinosaury – disponuje zdaleka největším počtem popsaných druhů. Těch je v současnosti uznáváno mezi devíti a jedenácti, nejpočetnějším z nich byl zřejmě typový P. mongoliensis, popsaný roku 1923 americkým paleontologem Henrym Fairfieldem Osbornem. Jde o úchvatné číslo, když si uvědomíme, že dosud převážná většina dinosaurů představuje monospecifické taxony, tedy rody s pouze jedním popsaným a vědecky platným druhem (např. Tyrannosaurus rex, Sauroposeidon proteles). Kromě toho je psitakosaurus zajímavý i v mnoha dalších ohledech. Bylo například zjištěno, že přinejmenším někteří jedinci byli na horním konci ocasu vybaveni porostem jakýchsi dutých štětinek, snad prostředkem vnitrodruhové komunikace. Jiný čínský nález ukázal, že se mláďata těchto dinosaurů sdružovala do jakýchsi „školek“, tedy skupin, které byly lépe chráněny před predátory. Ostatně i důvod k tomu byl objeven ve východočínských sedimentech – malí psitakosauři se stávali kořistí (mimo jiné také) velkých dravých savců repenomamů. Nová studie se rovněž zabývá zejména mláďaty psitakosaurů, ovšem z trochu jiného (a rozhodně neméně zajímavého) pohledu.

———

Přibližná podoba primitivního rohatého dinosaura psitakosaura ze spodní křídy východní Asie. V dospělosti se už tito menší býložravci pohybovali převážně bipedně, jako mláďata však chodili po všech čtyřech. Jak ukázal nádherně zachovaný čínský exemplář, nacházející se dnes v Německu, tito ptakopánví dinosauři měli přinejmenším na ocase pokryv v podobě tubulárních vláken. Kredit: Nobu Tamura, Wikimedia Commons

———

Mezi nejzajímavější poznatky o životě dávných neptačích dinosaurů patří také otázka jejich tvarových a anatomických změn v průběhu ontogeneze, tedy individuálního růstu a vývoje od mláděte v dospělce. Právě psitakosaurus, který je znám ze zkamenělin prakticky všech věkových stadií, nyní posloužil jako modelový příklad vývoje a ukázal, jak kvadrupední (po čtyřech se pohybující) mláďata postupně přecházela k bipedii (pohybu po dvou), typickému u dospělých jedinců. Vědci z Pekingu, Bristolu a Bonnu provedli histologickou a biomechanickou analýzu stovek exemplářů, přičemž nejmenší fosilní kůstky končetin měřily řádově jen několik milimetrů. Zejména kosti 16 jedinců ve věku méně než jeden rok až 10 let (kdy dosáhli plné velikosti) ukázaly, proč k této změně v lokomoci u psitakosaurů docházelo. Po vylíhnutí byly jejich končetiny prakticky stejně dlouhé, proto se pohybovali přednostně po všech čtyřech. Histologický rozbor průřezu dlouhých kostí končetin pak ukázal, že kosti předních končetin rostly velmi rychle mezi 1. a 3. rokem života dinosaura. Mezi 4. a 6. rokem však jejich růst výrazně zpomalil a rapidně naopak odstartoval růst kostí zadních končetin. Výsledkem pak byl bipedně se pohybující dospělec, jehož zadní končetiny byly podstatně delší a silnější než ty přední. Podobná zjištění mají velký význam pro pochopení mnoha dalších aspektů života dinosaurů a mohou vrhnout více světla i na otázku jejich evoluce a hlavních vývojových trendů.

———

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Psittacosaurus

http://www.sciencedaily.com/releases/2013/06/130628092147.htm

http://www.nature.com/ncomms/2013/130628/ncomms3079/full/ncomms3079.html

Qi Zhao, Michael J. Benton, Corwin Sullivan, P. Martin Sander, Xing Xu. Histology and postural change during the growth of the ceratopsian dinosaur Psittacosaurus lujiatunensis. Nature Communications, 2013; 4.

———

Leave a Comment

Filed under Ptakopánví dinosauři, Spekulativní paleontologie

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *