…aneb dinosauři se vrtačky bát nemuseli
Sauropodní dinosauři byli nesmírně úspěšnou skupinou plazopánvých dinosaurů, žijících od konce triasové až do konce křídové periody (asi před 210 – 66 miliony let). Mezi dlouhokrké sauropody patří také zdaleka největší suchozemští tvorové všech dob, dosahující délky až kolem 40 metrů a hmotnosti přes 80 tun. V poměru ke svým kolosálním tělům měli však velmi malé hlavy. Důvody úspěchu těchto dinosaurů byly dlouhou dobu nejasné, ačkoliv je vědci spatřovali v leckterém anatomickém nebo ekologickém aspektu jejich existence. Nová vědecká studie, publikovaná nedávno v periodiku PLoS ONE, přidává k této problematice zajímavý příspěvek. Podle jejího hlavního autora, kterým je doktor Michael D’Emic ze Stony Brook University, je důvodem úspěchu sauropodů jejich schopnost rychlé obnovy dentice. Podle výsledků provedeného mikroskopického rozboru zubů dokázali sauropodi vyměňovat opotřebované zuby za nové již za několik málo měsíců a rychlost tohoto procesu tak zdaleka překonávala míru obnovy dentice u ostatních dinosaurů. Byla zřejmě tak rychlá, že se dokonce podobala spíše stejnému procesu u žraloků nebo třeba krokodýlů.
Obří sauropodi, jakým byl i severoamerický Diplodocus, si s opotřebováním zubů hlavu dělat nemuseli (vzhledem k jejich předpokládané inteligenci by je to beztak příliš netrápilo). Aby uživili svoje asi patnáctitunové tělo, museli se po většinu dne živit rostlinnou potravou. Extrémní opotřebování zubů jim však zřejmě nehrozilo – možná i několikrát do roka své zuby totiž vyměňovali. Kredit: Stony Brook University
Sauropodi svoji potravu samozřejmě nežvýkali, tak jako to naopak dělá množství dnešních savců. Rostliny místo toho čelistmi pouze utrhli a mírně rozmělnili mechanickým kousáním, než ji často ještě ve velkých kusech polykali (zbytek práce pak odvedly žaludeční šťávy a rozmělňovací kameny – gastrolity). Několikrát ve své evoluční historii sauropodi vyvinuli tenké kolíkovité zuby, které dokázali rychle nahrazovat a které jim dobře sloužily alespoň po krátkou dobu, než je byli schopni nahradit. Zřejmě i díky tomu se dokázali dobře chopit příležitosti a velmi aktivně těžit z vegetace druhohorních ekosystémů. D’Emic a jeho kolegové využili nejmodernějších metod výzkumu (včetně počítačové tomografie) ke studiu zubů sauropodů, jakými byli svrchnojurští giganti Diplodocus a Camarasaurus. Zjistili, že zuby se v jejich čelistech obnovovaly skutečně extrémně rychle – snad dokonce rychleji, než s periodou v trvání dvou měsíců. Konkrétně severoamerický diplodokus, žijící před 154 až 150 miliony let, obnovoval své zuby možná za méně než 35 dnů! Naproti tomu u kamarasaura šlo v průměru o celých 62 dnů, proto se spekuluje o možnosti, že tímto způsobem se oba ve stejné době žijící rody odlišně adaptovaly na způsob příjmu potravy a méně si tak ekologicky konkurovaly. Výsledek výzkumu pomáhá vysvětlit, jak se živočichové s obřím tělem a relativně malou hlavou dokázali uživit – jedli téměř po celé aktivní období dne, a to samozřejmě vytvářelo extrémní tlak i na jejich zuby. Dentice tak musela být buď vysoce odolná, nebo (jak naznačuje studie) snadno a rychle obnovitelná.
Odkazy:
http://www.sciencedaily.com/releases/2013/07/130717172835.htm
http://www.nbcnews.com/science/these-huge-plant-eating-dinosaurs-never-ran-out-teeth-6C10660978
http://en.wikipedia.org/wiki/Diplodocus
http://en.wikipedia.org/wiki/Camarasaurus