Jaké byly Helsinky 2005 z českého pohledu?
Letošní MS atletů ve finských Helsinkách (jsou vlastně ještě nějaké mimo-finské?) bylo po mnoha stránkách rozporuplné. Na jedné straně skvělé výkony atletů, 3 světové rekordy, byť pouze v ženských disciplínách (20 km chůze žen, tyč ženy a oštěp ženy), spousta rekordů šampionátu a nepočítaně kontinentálních a především národních rekordů (osobní rekordy nepočítaje). Mezi celkem 208 atletickými federacemi světa se naše republika umístila na velmi kvalitním 22. místě v hodnocení medailových bilancí, v hodnocení finálových umístění do osmého místa dokonce na 16. příčce. A to není málo. Češi vybojovali predikované tři medaile, jednu stříbrnou – zásluhou desetibojaře Romana Šebrleho a dvě bronzové díky diskařce Věře Pospíšilové-Cechlové a tyčkařce Pavle Hamáčkové. Poslední jmenovaná medaile by byla nad plán, kdyby ovšem vybojoval „placku“ i favorizovaný výškař Jaroslav Bába, který nakonec skončil pátý. Náš druhý desetibojař Tomáš Dvořák mohl v ideálním případě útočit na bronzovou medaili a jeho umístění do pátého místa (nakonec 8.) bylo až do skoku o tyči téměř jisté, pak bohužel skončil na základní výšce a propadl se až na poslední bodované umístění.
Další smolaři byli mezi našimi například překážkář Jiří Mužík, který si rozrazil koleno o překážku ve vedlejší dráze (jinak by jistě postoupil z rozběhu) nebo diskař Libor Malina, první nepostupující do finále. A tak by se dalo pokračovat. Naopak příjemným překvapením byla nesporně medaile Hamáčkové a výborné páté místo chodkyně Barbory Dibelkové. Čekalo se víc od hlavního favorita celé výpravy Šebrleho, ale ten bohužel neměl svoji olympijskou formu a především nutno uznat, že Američan Bryan Clay byl letos prostě lepší. I tak je to ale draze vybojované stříbro. O to víc, že se pojí i s nechutnou a zbytečnou kvazidopingovou aférou, která se vůbec nestala. Pověst našich desetibojařů ale neodvratně poškodila a Fin Ojaniemi, resp. finská výprava se za její rozpoutání ani neomluvila (pro podrobnosti, které nemíním rozvádět, odkazuji případné zájemce na archívní denní tisk z minulého týdne). 3 medaile se očekávaly, 3 medaile máme. Pravda, čekala se jedna zlatá a Hamáčková si prohodila pozici s Bábou, ale to už je krásná hra atletiky. Celková bilance je lepší než na minulém šampionátu, ukázaly se i nové talenty pro budoucí roky, mladí závodníci kolem dvaceti, a zbírali zde první zkušenosti z velkého atletického podniku. Příslib kontinuity českých úspěchů v tomto tradičním a krásném sportu tedy snad máme.
Na závěr nelze nezmínit ještě jednu, bohužel výrazně negativní okolnost, provázející letošní šampionát – počasí. Chlad, točivý vítr o velké síle a někdy až průtrž mračen (která dokonce jednu chvíli znemožnila další program) rozhodně velkým výkonům v některých disciplínách nepřáli (to poznali ostatně i naši desetibojaři a diskařka Cechlová). Přesto i v těchto podmínkách dosahovaly mnohé výkony té nejvyšší úrovně. A tak snad letos opět atletika zvítězila nad nepřízní osudu, jako už tolikrát v její slavné minulosti.
Pro kompletní výsledky a další dojmy viz http://www.atletika.cz/
———