…není v Patagonii
Ještě jedna (přísahám, že poslední) reminiscence a doporučení k návštěvě Dinoparku Vyškov. Poctiví návštěvníci tohoto blogu si jistě pamatují, že jsem se osobně vypravil do této lákavé atrakce letos 19. srpna. Pohříchu přiznávám, že jsem měl nejdřív trochu obavy stran vědecké korektnosti modelů, nakonec jsem ale přimhouřil obě oči a docela si "návrak do pravěku" užil (na čemž měla nezanedbatelný podíl i moje přítelkyně Lucka). Jako poučený laik tedy mohu jen doporučit, byť v mezích jisté tolerance k drobným chybám na vystavovaných modelech. Výhrady by byly především k pouštěnému "romantickému" 3D filmu. Ten stojí za zkouknutí jen prvních 30 sekund, kdy do vašich upatlaných "3D brýlí" efektně naletí z plátna obří karbonská pravážka Meganeura (co dělá v křídě ovšem netuším). Romantický příběh mláděte giganotosaura je sice fajn pro čtyřleté děti, méně už však pro mě a obecně dospělou populaci. Většina modelů ale ve srovnání s dřívějšími výstavami (kterých jsem se jako teenager v 90. letech často účastnil) obsazuje přední příčky mého skromného hodnocení. Detailní foto zmiňovaného megateropoda je přiloženo. Co dodat závěrem? Kdo se ještě nerozhodl, kam o podzimních prázdninách (nebo možná lépe – příští léto), doporučuji právě jihomoravský Vyškov.
