Jak měřit geologický čas

…aneb další můj článek ze Světa

Opět přetiskuji další svůj článek, který vyšel v prosincovém čísle Světa. Zde verze bez náležité grafické úpravy, nicméně hlavní myšlenka je zachována:

 

Umíte si představit geologický čas?

Lidstvo někdy příliš rádo zapomíná, jak krátká a z hlediska absolutního času také nevýznamná je jeho dosavadní existence. Lidská civilizace během nesmírně krátkého času ovládla okolní svět a technologicky zcela změnila své dosavadní možnosti a dovednosti. To však vede k poněkud klamným závěrům o osobní důležitosti a místu člověka v přírodě a okolním vesmíru. Málokde je to vidět tak, jako v případě srovnávání lidské existence s geologickým časovým měřítkem.

Z hlediska našich životů je takových deset let poměrně dlouhá doba. Aspoň je těžké si představit, že by někdo chtěl po tak dlouhou dobu žít na odlehlém opuštěném ostrově. Z hlediska historického nebo dokonce geologického času se však jedná o sotva postřehnutelný úsek. I kdyby na onom ostrově bylo více lidí, kteří by založili rodiny a rodinné klany, ty by přetrvaly po stovky generací a obývali ostrov tisíce let, z hlediska geologických procesů by se jednalo o kratičkou chvilku, sotva nějak postřehnutelnou v okolních horninách.

Pokud tedy odpovíte, že si geologický čas umíte představit, máte asi neobyčejně vyvinutou abstrakci. Nebo jste možná jen chlubilové a taky trošku lháři. Tak jako tak je to dost dobře nemožné. Náš vpravdě úžasný mozek, „taktovaný“ na několik desítek let života má realistický dosah v představě času omezen na dobu rovnající se několika staletím. Někteří nadprůměrně abstraktním myšlením vybavení jedinci si možná dokáží matně vybavit, jak dlouhé je asi jedno tisíciletí (zahrnující kolem 40 lidských generací). Tak daleko už nedosahuje zřejmě žádná šlechtická genealogie, snad s výjimkou velmi starobylých rodů, jako byly Habsburkové. Jenže v porovnání s časem, který běžně při své práci měří geologové a paleontologové, je i pro nás nesmírně dlouhé tisíciletí jen příslovečným mrknutím oka. Čas se zde měří v milionech, desítkách a stovkách milionů let. Bavíme-li se o tak (pojmově i chronologicky) vzdálených věcech, jako je vznik naší planety nebo života na ní, pak se pohybujeme dokonce v miliardách let.

Tyto číselné hodnoty pro nás mají jen čistě symbolickou hodnotu, tak dlouhý časový úsek už si prostě představit nedokážeme. V reálném životě pro ně nemáme srovnání, protože náš mozek, jak už bylo řečeno, pracuje s mnohem nižšími čísly. Na poměry bezobratlých živočichů, ale i většiny obratlovců příslušných rozměrů žijeme sice velmi dlouho (což má důvod v naší neotenické povaze, jak to trefně pojmenoval evolucionista a paleontolog S. J. Gould), nicméně pokud bychom chtěli srovnávat délku našeho života byť i jen s nejkratší periodou některé geologické éry….museli bychom propadnout v hlubokou depresi z naší vlastní nicotnosti. Je to asi jako poměřovat délku trávníku před vlastním domem se vzdáleností kosmických těles jako jsou Země a Měsíc. Člověk se může ve výjimečných případech dožít i přes 120 let (v zaznamenané historii se to stalo jen dvakrát, rekordní záznam Francouzky Jean Louise Calmentové je 122 let), od vzniku vesmíru nás však dělí doslova astronomicky delší časový úsek – 114-milionkrát tak dlouhý.

Vědci i autoři populárně-naučné literatury však dokážou najít prakticky ve všem nějakou pomocnou „berličku“, kterými tito inteligentní a vynalézaví lidé dokážou překlenout věc zdánlivě mimo jakoukoliv představu. Ve známém sci-fi bestselleru Jurský park americký autor Michael Crichton (který se svým IQ údajně kolem 170 bodů jistě na titul nekorunovaného génia aspiruje) slovy jedné z postav tohoto románu (a sice slovy koho jiného než paleontologa Alana Granta) přiblížil dobu od smrti pravěkého fosilizovaného velociraptora tak, že porovnal tento časový úsek (80 milionů let) s životem člověka, dlouhým 60 let. Obrazně zkrátil tento lidský život na jediný den (t. j. 21 900krát) a doba 80 milionů let pak po obdobném zkrácení trvala ještě celých 3653 let! Kdybychom tedy prožili celý svůj život za jeden jediný den, od smrti velociraptora by to stále bylo přes 36 století. To odpovídá období největší slávy Novoegyptské říše – vůči jedinému dni! Pojďme nyní toto zajímavé srovnání rozvést a porovnat v poněkud širším měřítku.

Průměrně dlouhý lidský život v naší zemi (jako ostatně ve všech vyspělých zemích světa) trvá něco přes 70 let, berme tedy 70 let jako časový standard. Zkraťme tedy těchto 70 let do jediného dne (tj. vydělme jej číslem 25550) a podívejme se, jak dlouhá doba by při stejném zkrácení uplynula od důležitých astrálních, geologických nebo historických momentů našeho vesmíru a vývoje organického života na naší planetě (čísla jsou samozřejmě víceméně přibližná a poplatná současnému stavu znalostí).

Jen si toto zkrácení života nyní představte. Narodíte se v 0:00 hodin a každou hodinou je vám o téměř 3 roky víc. V poledne je vám už pětatřicet a po osmé hodině večerní….už jen s láskou vzpomínáte na své ztracené mládí. Tak nějak se žije v přírodě efemérám, tedy jepicím v dospělém stádiu vývoje. Není to nijak vábná vyhlídka, žít tak krátce, ale k našemu účelu to poslouží výborně. Možná se tak trochu přiblížíme pochopení toho, jak nesmírně krátkou dobu náš neoprávněně sebevědomý poddruh existuje v porovnání se skutečným časovým měřítkem – eonů věků, zkoumaných geology a paleontology:

Událost (uplynulá doba) doba po přepočtu ekvivalentní 70 let ku 1 dni

Vznik vesmíru (- 13.750.000.000 let) 538 160 let

Vznik planety Země (- 4.557.000.000 let) 178 356 let

Vznik života (- 3.850.000.000 let) 150 685 let

Vznik mnohobuněčných organizmů (- 2.100.000.000 let) 82 192 let

Kambrická exploze, rozvoj života (- 542.000.000 let) 21 213 let

Vznik strunatců (- 530.000.000 let) 20 743 let

Vznik suchozem. čtvernožců (- 375.000.000 let) 14 677 let

Vznik plazů (-330.000.000 let) 12 916 let

Konec prvohor, největší masové vymírání všech dob (-251.000.000 let) 9 824 let

Vznik dinosaurů a krokodýlů (-235.000.000 let) 9 198 let

Vznik savců (-225.000.000 let) 8 806 let

Vznik ptáků (-150.000.000 let) 5 871 let

Vznik krytosemenných rostlin (-142.000.000 let) 5 558 let

První (primitivní) primáti (-75.000.000 let) 2 935 let

Konec druhohor, zánik dinosaurů, pterosaurů a „ryboještěrů“ (-65.500.000 let) 2 563 let

Vznik primitivních šelem (-60.000.000 let) 2 348 let

Vznik kytovců (- 50.000.000 let) 1 957 let

První vyspělejší primáti (- 35.000.000 let) 1 370 let

Konec Paleogénu (starších třetihor) (-23.030.000 let) 901 let

První lidský předek – hominid Ardipithecus ramidus (- 5.800.000 let) 227 let

Počátek Pliocénu (nejmladší periody třetihor) (- 5.332.000 let) 208 let

První příslušník rodu Homo (Člověk zručný – H. habilis) (- 2.340.000 let) 91 let

Vznik druhu H. erectus (Člověk vzpřímený) (- 1.900.000 let) 74 let

Počátek čtvrtohorní éry (- 1.806.000 let) 70 let

Vznik druhu H. sapiens (Člověk rozumný) (- 600.000? let) 23 let?

Vznik poddruhu H. sapiens sapiens (- 60.000? let) 2 roky, 4 měsíce?

Vymření člověka neandrtálského (- 24.000? let) 11 měsíců, 9 dnů?

Konec poslední doby ledové, počátek Holocénu (- 11.800 let) 5 měsíců, 16 dní

Počátky primitivního zemědělství (- 11.400 let) 5 měsíců, 10 dní

Nejstarší stálá města (asi 7.800 let př. n. l.) 4 měsíce, 18 dní

První rozvinuté civilizace (kolem 3.600 let př. n. l.) 2 měsíce, 19 dní

Vznik písma, počátek starověku (asi 3.300 let př. n. l.) 2 měsíce, 15 dní

Legendární založení antického Říma (753 př. n. l.) 1 měsíc, 9 dní

Kosti dinosaurů písemně zaznamenané ve staré Číně (asi 300 n. l.) 24 dní, 9 hodin

První popis kosti dinosaura (1676 n.l.) 4 dny, 17 hodin

První odborný popis dinosaura (1824 n.l.) 2 dny, 14 hodin

Premiéra filmu Jurský park (1993 n.l.) 4 hodiny, 48 minut

Samozřejmě je nutná jistá výběrovost srovnávaných událostí, daná potřebou vybrat pro srovnání ty nejlépe se hodící a nejvíce podstatné události minulých geologických dob. Tabulka tak snad poskytuje alespoň hrubou představu o dané problematice. Čtenář by měl získat vjem o nesmírně dlouhém časovém úseku, který ho dělí od většiny zmíněných událostí. Ve školních lavicích a při čtení běžných článků v tisku je téměř nemožné si takovou přesnější představu vytvořit.

Údaje jsou tedy jen přibližné a přesnost číselných údajů nemůže být akceptována zcela nekriticky. Měsíc zde odpovídá vždy 31 dnům. Poslední položka v tabulce je jen malou reminiscencí na autora tohoto jednoduchého, nicméně výborného myšlenkového postupu, Michaela Crichtona (který působil také jako spoluscénárista zmíněného filmu). Zároveň ukazuje, jak i relativně velmi krátký časový úsek je možné do tabulky funkčně zapracovat a zlepšit tak její přehlednost a vysvětlovací hodnotu.

 

1 Comment

Filed under Něco o autorovi, Rekordy a statistika

One Response to Jak měřit geologický čas

  1. Představme si stůl v hospodě pro čtyři lidi a řekněme, že ten stůl má rozměry 1×1 metr. Země je stará 4,5 miliardy let a Prvohory začaly před 541 miliony let. Kdyby stáří Země odpovídalo délce jedné hrany stolu, tak by začátek Prvohor (a s ním I rozmach života na Zemi) ležel 12 cm od konce stolu, zhruba o šířku typického půllitru včetně ucha. Začátek Siluru by ležel zhruba 10 cm od konce stolu, zhruba o šířku typického půllitru bez ucha. Konec Prvohor, který nastal před 252 miliony let, by ležel zhruba 5,5 cm od konce stolu. Celé Třetihory a s nimi i vývoj savců včetně clověka se vejde do toho zbytku. Nejstarší předkové člověka se objevili před 2,3 miliony let, což by odpovídalo polovině jednoho milimetru! Celé moderní lidské dějiny od začátku Římského imperia v roce 27 před Kristem by zabraly všehovšudy 4 desetitisíciny milimetru.

Napsat komentář: Radim Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *