Jurský park IV

…aneb návrat legendy

Nikoliv vážení čtenáři, ještě ne…Spielberg porušil slovo a ani po premiéře čtvrtého „Indyho“ nevypustil žádné další informace o zuřivě očekávaném závěru tetralogie Jurských parků. Protože se míra mé trpělivosti vrchovatě zaplnila, jako ventil jsem zvolil jedinou zaručeně účinnou metodu – začal jsem si sám pro sebe ve volných minutách (momentálně jich je poskrovnu) psát vlastní verzi JP 4. Velmi krátký úvod si dovolím otisknout níže. Zároveň připomínám, že permokarbon stále „jede“ a zítra nás čeká zakončení výborného sympózia. Více však později.

Jurský park IV

Oblohu už poněkolikáté proťal jasný blesk a těžké kapky dopadaly s hlasitým pleskáním na kapotu terénního džípu. Šelest tropické vegetace se hrozivě mísil se vzdáleným burácením hromu a ve tmavém podrostu zurčely pramínky vody, kterou už země nemohla vsáknout. Kola automobilu byla beznadějně zapadlá do těžkého a lepkavého bahna. Přes naprasklé přední sklo nebylo možné cokoliv vidět. Promáčklá střecha a pokroucené blatníky vozidla poskytovaly výmluvné svědectví o něčí zoufalé snaze dostat se pryč. Pryč z tohoto pekla na Zemi, které dříve bývalo vyhledávaným turistickým rájem.

Nad tímto pralesem už člověk dávno ztratil vládu. Poslední zbytky civilizace byly přírodou odstraňovány se stejnou důsledností, jaká provázela i její počátek. Tam, kde byly dříve budovy a cesty, nyní prorůstaly zem mohutné kořeny. Toto už nebyl svět ledové čtvrtohorní éry. Plazům se v tropech dařilo už dávno před vládou savců a jejich čas nyní opět přišel. Zohavená lidská kostra ležící vedle džípu s nápisem InGen na boku jakoby se tomu zdála nasvědčovat. Lidská pošetilost na tomto místě otevřela Pandořinu skříňku. Nedávno se tu stalo něco strašného a následky budou možná pro celé lidstvo fatální. Bouře už se přiblížila a těžké kapky stále hlasitěji pleskají o kapotu rozbitého džípu…