Polární dinosauři

…aneb Jižní pól ve spodní křídě

V období spodní křídy byl australský kontinent stále ještě spojen s Antarktidou. Toto dočasné propojení bylo pozůstatkem někdejší gigantické masy kontinentů jižní polokoule, zvané Gondwana. Většina této pevniny se tehdy nacházela za polárním antarktickým kruhem, což dodalo celé pevninské mase její charakteristické klimatické podmínky. Těmto podmínkám se přizpůsobila široká paleta rostlin i živočichů (včetně unikátní dinosauří fauny), tedy „polární“ druhy, které se tehdy na daném území vyskytovaly. Poznatky o ekosystémech polárních křídových oblastí Austrálie pocházejí především z nalezišť v lokalitách Dinosaur Cove a Flat Rocks na jihovýchodním pobřeží nejmenšího současného kontinentu.

Během křídové periody byla průměrná roční teplota Země poněkud vyšší, než je dnes. To umožnilo obyvatelnost i samotných polárních oblastí, přestože to byla místa poměrně nehostinná. Na základě výzkumu hodnot izotopů kyslíku v sedimentech daného stáří bylo zjištěno, že v polární části pevniny se průměrná roční teplota pohybovala zhruba mezi 0 °C a 8 °C. Ve vrstvách, obsahujících fosílie drobných savců a dinosaurů byla dokonce zjištěna přítomnost tzv. věčně zmrzlé půdy – permafrostu. Distribuce přítomných rostlinných taxonů (jehličnany, jinany, cykasy, mechorosty, kapraďorosty, přesličky a některé krytosemenné rostliny) nasvědčuje průměrné roční teplotě o hodnotě zhruba 10 °C, přítomnost mechorostů a kapraďorostů zase častým dešťovým srážkám. Velké vnitrokontinentální moře, které proniklo poměrně hluboko do australské pevniny, výrazně pozměnilo místní kontinentální klima. Oceánské proudy a sezónní větry cirkulovaly kolem a přes kontinentální masu, čímž zabránily vytvoření ledových čepic. Až k samotnému Jižnímu pólu se rozšířily lesy a během polárního léta zde život přímo vzkvétal. Na druhou stranu jen málo živočichů a rostlin bylo natolik odolných, aby přečkalo extrémní podmínky šestiměsíční polární zimy.

———

Jedním ze známých „polárních“ dinosaurů byl malý hypsilofodontid druhu Leaellynasaura amicagraphica. Kredit: Arthur Weasley, Wikipedie.

———

Zdejší fauna byla podle očekávání endemická a zahrnovala dokonce některé reliktní druhy, které se již na žádném jiném místě křídového světa nevyskytovala. Jedním z takových byl i obří temnospondylní obojživelník Koolasuchus cleelandi, který při délce kolem 5 metrů představoval smrtelné nebezpečí pro všechny savce a menší dinosaury, kteří se příležitostně zatoulali ke břehu mělkých bažinatých nádrží, které velký chigutisaurid obýval. Je možné, že tito poslední gigantičtí obojživelníci přežívali pouze v chladných oblastech, kde jim nekonkurovali evolučně úspěšnější krokodýli.

Mezi dalšími skupinami obratlovců zde nacházíme ptakořitné a zřejmě také placentální savce, některé fragmentární pozůstatky svědčí také o přítomnosti létajících ptakoještěrů. V gondwanských řekách plavali četní dlouhokrcí plazi plesiosauři, jak ukazují objevy jejich zubů. Nejvýznamnějšími objevy ze spodnokřídových australských lokalit jsou však fosilní pozůstatky místních unikátních neptačích dinosaurů.

Dinosauří fosílie jsou v Austrálii spíše vzácné, na lokalitě Dinosaur Cove jsou však zlatým hřebem. Nejde přitom o ledajaké dinosauří zkameněliny – dinosauří fauna této oblasti je v mnoha směrech unikátní. Představuje jakousi refugii jurských dinosaurů, tedy zástupce skupin v ostatních částech světa již vyhynulé. Takovým druhem byl i dosud málo známý příbuzný rodu Allosaurus. Kromě toho se zde vyskytovali rychlonozí ornitomimosauři, ankylosauři a hypsilofodonti. Právě zástupci poslední jmenované skupiny, jako byla Leaellynasaura, jasně dokládají adaptace zdejších dinosaurů na dlouhodobé období ztížených životních podmínek (například velké očnice a zvětšené oční laloky v endokraniu, svědčící o schopnosti existovat v prostředí dlouhé polární noci). Jedná se mimochodem také o jasný doklad teplokrevnosti dinosaurů – žádný studenokrevný plaz by takovéto podmínky nejspíše nepřežil. Vzhledem k tomu, že dnes známe již několik druhů dinosaurů (Cryolophosaurus, Antarctopelta, Glacialisaurus) také z tehdy přilehlé Antarktidy, je jisté, že nejde o žádnou náhodu či dezinterpretaci dostupného fosilního záznamu.

Podle tvrzení některých paleontologů mohla být právě Austrálie a Antarktida místem, kde před 65,5 miliony let neptačí dinosauři nevymřeli. Jejich adaptace pro přežití velmi kritických podmínek mohly být v tomto ohledu velikou výhodou. Jen čas však ukáže, zda tuto hypotézu potvrdí také budoucí fosilní nálezy (výzkumem australských „polárních“ dinosaurů se zabývá především manželský pár paleontologů Richových). Není také bez zajímavosti, že „polární“ dinosauří faunu známe rovněž ze severní polokoule – v tomto případě z lokalit na Aljašce, Špicberkách a ruském Dálném Východě (vzkvétající dinosauří populace existovala ještě na samotném konci svrchní křídy například ve formaci Kakanaut). Zapomeňme tedy na obraz dinosaura coby teplomilného plaza, žijícího pouze v prostředí tropických pásů – mezi dinosaury totiž nacházíme také čistokrevné „polárníky“.

———

Odkazy:

http://pubs.usgs.gov/gip/dynamic/polar.html

http://en.wikipedia.org/wiki/South_Polar_dinosaurs

http://en.wikipedia.org/wiki/Dinosaur_Cove

———