…aneb jak je důležité mít přirozeného nepřítele
Po dinosauří „barevné fantazii“ z posledních dvou týdnů (kompletní kolorace svrchnojurského troodontida anchiornise viz např. zde: http://news.nationalgeographic.com/news/2010/02/photogalleries/100204-dinosaur-true-color-full-body-pictures/#025814_600x450.jpg ) se vraťme poněkud více na zem. A to navíc doslova. Nová australská studie totiž odhaluje, že dnes dobře známí nelétaví ptáci se zakrnělými křídly byli v době vlády neptačích dinosaurů ještě aktivními letci.
V době existence posledních „klasických“ dinosaurů, tedy před více než 65 miliony let, s těmito populárními tvory sdíleli většinu ekosystémů také jejich přímí potomci, ptáci. Postupně je odkrýváno stále větší bohatství křídových ptačích fosílií a jak se zdá, mnohé dodnes žijící skupiny se objevují ještě před katastrofickým vymíráním na konci křídy. Nová studie přichází se zjištěním, že v době dinosaurů i předkové tak těžkých ptáků, jako je pštros nebo emu, představovali malé a aktivně létající formy. Středem výzkumu se stal již vyhynulý obří moa, žijící do relativně nadávné doby (asi do počátku 16. století) na Novém Zélandu. Výzkum genomu tohoto ptáka ukázal, že jeho nejbližšími příbuznými jsou tinamy z Jižní Ameriky. Tito nepříliš dobří letci však rozhodně nejsou předky svého vzdáleného „bratrance“.
Podle autorů studie byl předkem moa jakýsi aktivně létající předek, který se ještě v období křídy pohyboval nad pevninskou masou zvanou Gondwana (tvořenou kontinenty Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie, Antarktidy, navíc také Indií, Madagaskarem a Novým Zélandem). Asi před 80 miliony let se však Nový Zéland oddělil a začal se vzdalovat od ostatních pevninských celků Gondwany. Podle autorů studie se zmíněný ptačí druh dostal z oblasti dnešní Jižní Ameriky až na budoucí Nový Zéland, tam se pak evolucí proměnil v nelétavou formu a zároveň s tím zvětšil své rozměry. Tato skutečnost však byla umožněna jednou podstatnou okolností. Stalo se tak až před 65 miliony let, kdy celosvětově vyhynuli neptačí dinosauři. Podle autorů studie se vývojové linie všech zkoumaných nelétavých ptáků objevují již před koncem druhohor a navíc – což je zajímavé – předkové pštrosů a snad i všech příbuzných forem vznikli nejspíš na severní polokouli.
Dříve platil předpoklad, že nelétavé formy recentních opeřenců vznikly kdysi dávno z jednoho nebo několika málo společných předků. Dnes se však zdá být jisté, že každý druh měl svého vlastního předka a vesměs šlo o formy aktivně létající. Nová fakta tím také do značné míry řeší nesnáze s vysvětlováním toho, jak se různé skupiny nelétavých ptáků dostaly do oblastí za geografickými bariérami. Nebýt létajících předků, nejspíše by dnes obývali pouze omezený areál jednoho nebo snad dvou kontinentů (byť existovaly i jiné možnosti šíření). Vedoucí výzkumu Matthew Phillips z Australské národní univerzity v Canbeře také podotýká, že „usazování“, zvětšování rozměrů a s tím související ztráta schopnosti letu byla nejspíše adaptací na ekosystémy, náhle uvolněné dinosaury. Jednak se totiž objevilo více nezaplněného ekologického prostoru s lepší potravní nabídkou a navíc – po světě přestali chodit velcí teropodní predátoři, kteří by populace nelétavých ptáků zřejmě rychle zdecimovali. (Autorský dovětek: Nepřekvapuje, že namísto teropodů toho – bohužel jako obvykle – dosáhla lidská civilizace.)
Odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/2010/01/10201-extinct-giant-birds-flight-dinosaurs/
http://www.sciencedaily.com/releases/2010/01/100126105429.htm