…aneb Malé shrnutí tyranosauří genealogie
Tyranosaury máme v našich představách pevně spojené s obřími obludami, které při až třináctimetrové délce a šestitunové hmotnosti představovaly dominantní predátory konce svrchní křídy. Taková charakteristika jistě platí pro severoamerický druh Tyrannosaurus rex a východoasijský druh Tarbosaurus bataar, rozhodně jej však nelze zobecňovat pro celou skupinu tyranosauroidů. Jak ukázaly nesmírně početné nálezy v posledních letech (jen v loňském roce 6 nových druhů), většina „tyranských ještěrů“ byla podstatně skrovnějších rozměrů. Více k tomuto tématu jsem napsal již v červenci loňského roku.
Ještě před deseti lety bylo známo jen nějakých šest druhů těchto dinosaurů, vesměs přitom šlo o mohutné dominantní predátory svých (svrchnokřídových) ekosystémů. Dnes jich však známe kolem dvaceti a doba jejich existence se rozprostírá v rámci celé stovky milionů let (zhruba před 165-66 miliony let). První zástupci, kteří dosahovali velikosti statného psa, se objevují již v období střední jury. Zřejmě nejstarším známým tyranosauroidem byl asi tři metry dlouhý Proceratosaurus bradleyi z Anglie, jehož příslušnost ke zmíněné nadčeledi byla rozpoznána teprve před rokem. Jen asi o 5 milionů let mladší byl čínský Guanlong wucaii, charakteristický svým výrazným lebečním hřebínkem. Nově popsanými tyranosauroidy byli také Kileskus aristotocus z Ruska a Xiongguanlong baimoensis z Číny. Rovněž z východoasijské „továrny na objevy“ byl popsán možný tyranosauroid Sinotyrannus kazuoensis, který při délce kolem deseti metrů poněkud vystupuje z řady malých spodnokřídových tyranosauroidů.
———
———
Tito dávní předchůdci „T. rexe“ byli většinou štíhlí, rychlí lovci, jacísi „šakali doby jurské a křídové“, jak je rád nazývá například paleontolog Thomas R. Holtz, Jr. Obvykle měli podstatně delší přední končetiny, ovšem našly se i výjimky, například další nově popsaný druh Raptorex kriegsteini, který byl jakousi zmenšeninou pozdějších tyranosauridů. Zhruba prvních 80 milionů let své existence hráli tyranosauroidi roli menších dravců, lovících ve stínu obřích alosauroidů a megalosauroidů. Asi v době před 85-80 miliony let se však objevují první jejich obří zástupci a stávají se velkými nejen ve smyslu rozměrovém, nýbrž i ekologickém – čeleď Tyrannosauridae zahrnuje vesměs dominantní dravce, jejím završením jsou pak masivní rody jako Albertosaurus, Daspletosaurus, Gorgosaurus, Tarbosaurus a Tyrannosaurus. Z nějakého důvodu zmizela v této době tyranosauridům konkurence v podobě jiných velkých teropodů (alespoň na severní polokouli) a evoluční příležitost „tyranští ještěři“ dokonale využili. V dané úloze již později zažili i pád mexického (a ukrajinského) meteoritu před 66 miliony let.
Nová studie Stephena Brusatteho a jeho kolegů shrnuje nejen tyto poznatky, ale zabývá se také novými výzkumnými metodami a výsledky, které byly v posledních letech o tyranosauroidech získány. Je přitom nepochybné, že poznání této fascinující skupiny dávnověkých dravců je dnes o poznání dál, než bylo ještě před pouhými deseti lety. A to ještě asijské, severoamerické a evropské sedimenty zdaleka nevydaly všechny své poklady (což pochopitelně neplatí jen o tyranosauroidech)…
———
Odkazy
http://palaeoblog.blogspot.com/2010/09/summarizing-t-rex.html
http://blogs.smithsonianmag.com/dinosaur/2010/09/20/the-making-of-a-tyrant/
http://en.wikipedia.org/wiki/Tyrannosauroidea
Tyrannosaur Paleobiology: New Research on Ancient Exemplar Organisms. 2010. S. L. Brusatte, et al. Science 329: 1481-1485.
———
Dnes (5. 10.) si také připomínáme již 105. výročí vědeckého popisu tyranosaura (druhu _T. rex_) Henrym Fairfieldem Osbornem.