Dinosaurus nebo pravěká rostlina?

…aneb když se paleontolog splete

V dějinách paleontologie se stejně jako v každém jiném vědním oboru odehrálo množství přehmatů a omylů, z nichž některé byly nevinné, jiné úmyslné a další úsměvné nebo přímo kuriózní. Mezi taxony, které byly původně považovány za zástupce dinosaurů a později z tohoto postavení „sesazeny“ patří také vůbec první dle abecedy řazený rod, kterým je Aachenosaurus. Za objevem tohoto pseudodinosaura stál vědec (profesor přírodních věd na místní koleji) a kněz v jedné osobě jménem Gerard Smets. Dne 31. října roku 1888 stanovil pro svůj nález fragmentu čelistí domnělého kachnozobého dinosaura vědecké jméno Aachenosaurus multidens (doslova „ještěr od Cách s mnoha zuby“). Na základě objevených zkamenělin Smets usoudil, že má před sebou pozůstatky dosud neznámého svrchnokřídového hadrosaurida o délce asi 4-5 metrů, který byl navíc vybaven jakýmisi kožními trny. I vzhledem k místu objevu (někdejší Neutrální Moresnet, malá oblast mezi Belgií a Německem) by se v současnosti stále jednalo o skutečně fantastický paleontologický objev. Kdyby ovšem…

Rekonstrukce hlavy prosaurolofa, vcelku dobře známého kachnozobého dinosaura ze svrchní křídy Severní Ameriky. Aachenosaurus (resp. původce takto označeného fosilního materiálu) se však podobal spíše vegetaci v pozadí tohoto obrazu. Kredit: Steveoc 86, Wikimedia Commons

Kdyby ovšem zhruba 84 milionů let staré fosílie skutečně patřily ornitopodnímu dinosaurovi. Ba co víc, zkameněliny dokonce nepatřily vůbec žádnému dinosaurovi. Nepatřily totiž ani žádnému živočichovi. Jak dnes víme, Aachenosaurus (či spíše Aachenoxylon, jak nález přejmenoval v roce 1889 nebo 1890 Dr. Maurice Hovelaque) zcela jistě spadá do říše rostlinné. Smets totiž omylem zaměnil petrifikované dřevo dávných stromů za pozůstatky dinosaura a svůj omyl nejprve zatvrzele odmítal uznat. Na svou obhajobu uváděl, že fosílie zkoumal pečlivě pohledem, zvětšovacím sklem i mikroskopem, své protivníky ale nepřesvědčil. Jeho omyl prokázal již slavný belgický paleontolog Luis Dollo. Když pak byl Smets i při druhém pokusu o dokázání své pravdy odmítnut a neutrální komise jej přesvědčila o omylu, zahanben ukončil svoji vědeckou kariéru. Podobné případy se pak odehrály i později, přičemž možná nejzajímavějším je kauza Succinodon putzeri. Věhlasný německý profesor Friedrich von Huene považoval takto popsanou zkamenělinu, objevenou ve válkou zbídačeném polsku roku 1941, za pozůstatek čelisti titanosaurního sauropoda. Přesně o 40 let později ale polské paleontoložky Krystyna Pożaryska a Halina Pugaczewska zjistily, že se jedná pouze o fosilizované dřevo kdysi provrtané mlži z čeledi Teredinidae. Vůbec nejslavnějším případem z této kategorie v současné době by ale mohl být gigantický enigmatický sauropod bruhatkajosaurus z Indie (viz poslední odkaz pod příspěvkem). Věda není neomylná a podobné kuriózní přehmaty jsou její neoddělitelnou součástí. Jsou však vlastně pozitivním „okořeněním“ a – tak trochu škodolibě – jistým vítaným zpestřením jinak rigorózního a strohého diktátu odborných formulací a pouček.

Odkazy:

http://ageofdinosaurs.com/dinosaurs/aachenosaurus.htm

http://en.wikipedia.org/wiki/Aachenosaurus

http://en.wikipedia.org/wiki/Succinodon

http://dinosaurusblog.wordpress.com/2012/01/18/917478-giganticti-sauropodi-potreti/