Jurský park nebude nikdy realitou?

…aneb Co (ne)můžeme vytáhnout z druhohorního jantaru

Pokud se v odborné či laické literatuře objeví zmínka o možném extrahování chemikálií či tzv. měkkých tkání pravěkých organizmů, sotva si někdo nevybaví text knihy nebo děj filmu Jurský park. Michael Crichton přišel počátkem 80. let na geniální nápad, jak tehdy ještě málo známé poznatky a myšlenky některých biochemiků dostat do svého komerčně nejúspěšnějšího románu. Díky filmu Stevena Spielberga, který měl premiéru v roce 1993 a vydělal studiím Universal téměř miliardu dolarů, se myšlenka klonování dinosaurů výrazně zpopularizovala. Ačkoliv serióznější a zdrženliví vědci toto nadšení významně krotili, stále se od té doby udržují alespoň teoretické naděje, že by to s dalším velkolepým rozvojem technologií a vědy mohlo jednou vyjít. Nyní, po dvaceti letech od premiéry filmu, však přišla doslova studená sprcha. Závěr nové vědecké studie totiž šanci na získání potřebného genetického materiálu z pravěkého jantaru prakticky vylučuje. Jak se totiž poprvé velmi názorně ukázalo, kýžený biologický materiál tato dávná zkamenělá pryskyřice zřejmě nikdy obsahovat nemohla. Zapomeňte proto na lstivé velociraptory, krvelačného tyranosaura, nemocné triceratopse i romanticky čnějící hlavy brachiosaurů v korunách stromů: Jurský park je bohužel jen fikce. Alespoň pro to mluví všechna současná fakta.

…

Moskyt zalitý v miocénním dominikánském jantaru. Ani podobně krásné exempláře hmyzu k cíli nastíněnému Jurským parkem nejspíš nepovedou. Kredit: Didier Desouens, Wikimedia Commons

…

Již počátkem 90. let minulého století se hojně objevovaly zprávy o extrahování proteinů nebo dokonce jaderné kyseliny DNA ze zkamenělin starých až 150 milionů let (tedy až z období svrchní jury). Zopakovat proces získání materiálu ze zkamenělin se pak pokusili vědci z Britského přírodovědeckého muzea v Londýně, ovšem neuspěli. Výsledkem byl postulát, že je to jednoduše nemožné a všechny zprávy o údajných pozitivních výsledcích jsou zkrátka záležitostí kontaminace. Možná definitivní ránu z milosti myšlence klonování dinosaurů díky jantaru přináší další britská studie, na níž se podílel tým odborníků z Univerzity v Manchesteru. Odborník na jantar, Dr. David Penney a jeho kolegové, použili nejvyspělejší dnes dostupnou sekvenovací techniku na hmyz obsažený v kopálu – subfosilizované tvrdé pryskyřici. Kopál z Kolumbie o stáří 60 až 10 600 let (tedy nesrovnatelně mladší než cokoliv, co bychom potřebovali ke klonování neptačích dinosaurů) poté podrobili výzkumu na detekci zbytků dávné DNA. Jak již asi správně tušíte, neuspěli ani v jednom případě. Ani tento  – geologicky vlastně současný – kopál neuchovává podobné delikátní chemické sloučeniny. Jediné zjištěné fragmenty DNA v těle šedesát let staré včely patřily bakterii druhu Bradyrizobium japonicum. U jantaru starého desítky milionů let je pak šance na zachování původní DNA nesrovnatelně nižší. Pravděpodobnost, že bychom tak někdy opravdu mohli klonovat pravěké živočichy z druhohorního období díky jantaru je doslova astronomicky nízká. Jurský park tedy zůstává pouze krásnou a nanejvýš zajímavou fikcí…

…

Odkazy:

http://www.sciencedaily.com/releases/2013/09/130911184614.htm

http://www.ibtimes.com/jurassic-park-method-cloning-dinosaurs-amber-preserved-insects-not-feasible-scientists-say-1404449

http://www.plosone.org/article/info:doi/10.1371/journal.pone.0073150

…