…aneb Ve stopách obřího argentinosaura
Jak dobře víme, sauropodní dinosauři byli tím největším, co kdy kráčelo po pevninách planety Země. Giganti, jakým byl titanosaurní sauropod Argentinosaurus huinculensis, překonávali svými rozměry zdaleka i ty největší slony, mamuty nebo třeba oligocénní indrikotéria. Argentinosaurus žil v období počátku svrchní křídy, asi před 94 miliony let, na území dnešní argentinské Patagonie (provincie Neuquén). Rozměry jeho obratlů a fragmentů kostí končetin naznačují, že mohl dosáhnout délky až kolem 40 metrů (asi o pětinu víc než plejtvák obrovský) a hmotnosti přes 80 metrických tun (asi jako 15 dospělých slonů afrických). Jen jeho obratle mají velikost obstojné ledničky a dlouhé kosti končetin poněkud připomínají sloupy antických chrámů. Při takových rozměrech bylo samozřejmě vždy jednou z hlavních hádanek, jakým způsobem tito tvorové dokázali kráčet. Fyzikální zákony nelze ošidit a na klouby i další části organismu tak obřího zvířete působily nepochybně enormní tlaky. Biomechanikové si lámou hlavy také s problémem, jak je vůbec možné, že například srdce dokázalo vypumpovat krev některých dinosaurů až do bezmála dvacetimetrové výšky. Inženýrka příroda nicméně i tyto na první pohled téměř neřešitelné komplikace kdysi dávno vyřešila – důkazem je prostá existence těchto ohromných dinosaurů. Problematikou způsobu chůze argentinosaurů a jim příbuzných gigantů se nově zabývají také vědci z Univerzity v Manchesteru. Dr. Bill Sellers (známý již předchozími „počítačovými simulacemi“, vedoucími k rekonstrukcím způsobu lokomoce a rychlosti pohybu dinosaurů) se nyní s kolegy z Velké Británie i Argentiny zaměřil právě na digitální rekonstrukci jednoho z největších živočichů všech dob. Vycházel přitom ze základního faktu, že nehledě na velikost, klouby, šlachy a kosti mají u všech obratlovců podobnou strukturu a shodný účel. Liší se pouze jejich rozměry, pevnost a další fyzikální parametry v závislosti na podmínkách a zátěži, kterým jsou vystaveny.
———
Kostra argentinosaura svědčí o jeho ohromných rozměrech. Tento obr svrchnokřídových patagonských plání kráčel rychlostí až 8 km/h a dokázal tak za den urazit poměrně značné vzdálenosti. Kredit: University of Manchester
———
Sellers a jeho tým oskenovali všechny dostupné fragmenty kostí argentinosaura, načež použili procesorovou sílu více než 30 000 běžných počítačů k výpočtu všech možných rozsahů pohybu a rychlosti chůze obřího sauropoda. Vědecká studie vyšla v periodiku PLoS ONE a poskytla mimo jiné vůbec první „virtuální sérii stop“ argentinosaura. Ta dokazuje, že i při digitální simulaci dokázal argentinosaurus o daných hmotnostních parametrech poměrně svižně a aktivně kráčet. Dříve se totiž objevily dohady, že tak velký tvor jednoduše nemohl dlouho a rychle chodit, protože mu to nedovoloval jeho masivní trup nebo naopak příliš robustní končetiny. Sellers vypracoval velmi podrobný digitální model argentinosaura o hmotnosti 83,2 tuny (váha dvou brachiosaurů a jednoho tyranosaura dohromady!) a aplikoval na něj vlastní program Gaitsym („simulátor chůze“). Ten opakovaně testoval také na žijících obratlovcích, aby jej co nejvíce přiblížil fyzikální realitě. U dinosaurů není k dispozici žádný lepší způsob simulace pohybu, protože neexistují žádní současní tvorové, kteří by se velkým dinosaurům podobali nebo velikostně blížili (kromě např. pštrosů a slonů, ale i ti jsou skutečně jen trpaslíky proti svým druhohorním protějškům a nelze na ně aplikovat stejně laděné modely). Sellersův program samozřejmě není dokonalý, ale poskytuje zatím nejlepší představu o pohybových schopnostech dinosaurů. U argentinosaura byla vypočtena maximální rychlost chůze (o běhu samozřejmě nemůže být řeč) na lehce přes 2 metry za sekundu, tedy asi 8 km/h. To je jen o malinko více, než činí běžná rychlost chůze dospělého člověka (asi 4-6 km/h). Je ovšem otázkou, jak dlouho tuto „cestovní rychlost“ obří dinosaurus udržel. Nejspíš nikdy nepochodoval dlouho, ostatně často se musel zastavovat kvůli své nezbytné a takřka neustálé činnosti – pojídání vegetace. S hrudníkem velikosti menšího tunelu to ani jinak nešlo…
———
Odkazy:
http://www.manchester.ac.uk/aboutus/news/display/?id=10947
http://www.ploscollections.org/article/browse/issue/info:doi/10.1371/issue.pcol.v02.i22
http://www.youtube.com/watch?v=a1OP-fKcjHc (video digitální rekonstrukce chůze)
http://en.wikipedia.org/wiki/Argentinosaurus
———