…aneb Nová zjištění o starém praptákovi
V oboru vertebrátní paleontologie sotva najdete ikoničtější, proslulejší a významnější zkamenělinu, než jakou je berlínský exemplář „praptáka“ archeopteryxe (Archaeopteryx lithographica). Tento opeřený teropod obýval tropické oblasti dnešního jižního Německa v období pozdní svrchní jury, asi před 150 miliony let. První otisk jeho pera byl objeven již roku 1860, o rok později pak byl tento dávný obyvatel bavorska vědecky popsán na základě objevu neúplné kostry. I po více než jednom a půl století výzkumů o něm stále mnohé nevíme. Nepřestává nás udivovat svojí kombinací „plazích“ (tedy dinosauřích) a „ptačích“ anatomických znaků, díky kterým si vysloužil nepřesné označení „přechodný“ či „chybějící článek“ v evoluci ptáků. Zatímco oněmi „plazími“ znaky archeopteryxe jsou především ozubené čelisti, drápy na prstech předních končetin a neredukovaná ocasní část páteře, „ptačím“ znakem je zejména ono opeření, jehož otisky se dochovaly již u prvních známých exemplářů. Dnes samozřejmě víme, že mnozí neptačí dinosauři byli také opeření a že tento tělesný pokryv zdědili moderní ptáci právě po svých dinosauřích předcích. To ale paleontologové v 19. a převážné většině 20. století ještě netušili. Archeopteryx se stal nejslavnějším pravěkým opeřencem, o přesné struktuře a dispozici jeho tělesného opeření jsme však donedávna mnoho nevěděli. Nyní už máme podstatně přesnější informace, a to díky výzkumu 11. exempláře, který byl pro výzkum zapůjčen ze soukromé sbírky (mimochodem, v únoru letošního roku byl oznámen objev 12. exempláře, který byl identifikován v amatérské sbírce fosilií již roku 2010, zatím ale ještě nebyl podroben výzkumu). Po nedávné identifikaci pravděpodobného zbarvení archeopteryxova opeření se jedná o další průlomový výzkum. Prapták nám po 153 letech od svého popisu a po asi 148 milionech let od svého vyhynutí vydává další svědectví o svém vzezření a způsobu života.
———
11. exemplář archeopteryxe, který vědcům poskytl množství nových informací o stavbě a rozložení opeření na těle. Zde snímek z mnichovské výstavy fosílií, kam byl cenný exemplář zapůjčen. Kredit: Ghedoghedo, Wikimedia Commons
———
Jeden z nových exemplářů byl zapůjčen majitelem Dr. Burkhardem Pohlem z Wyoming Dinosaur Center ve městě Thermopolis (Wyoming, USA). Výzkum vedl německý paleontolog Oliver Rauhut s kolegy, kteří nyní své výsledky publikovali v periodiku Nature. Jak už bohužel bývá u exemplářů v soukromých sbírkách běžné, nejsou k dispozici přesné stratigrafické a sedimentologické údaje o původu fosílie, dokonce se ani neví, odkud přesně pochází. Na základě rozboru okolní horniny je však jisté, že byla vykopána v souvrství Solnhofen. Detailní výzkum tohoto skvěle zachovaného jedince nicméně prokázal, že prakticky celé jeho tělo bylo pokryto obrysovým peřím, podobně jako u moderních ptáků. Díky výbornému zachování bylo navíc možné poprvé studovat také detailní stavbu peří na trupu, ocasu a dokonce i zadních končetinách. Mohutnost brků per je u archeopteryxe údajně srovnatelná s peřím současných ptáků a rozmístění per na nohách velmi připomíná dispozici pernatého pokryvu u dnešních dravců (sokoli, orli apod.). Pera na nohách archeopteryxe navíc končí ve výši horní části končetin, takže vypadají trochu jako pernaté „kalhoty“. Podle Rauhuta mohly sloužit samečkům k předvádění se před samičkami nebo ke stabilizaci letu během přistávání. Vědci dospěli k novým závěrům také díky využití moderních zobrazovacích technik, například nasvícení laboratorním ultrafialovým zářičem. Je téměř jisté, že bavorský prapták, který se stal paleontologickou senzací již před 150 lety, dosud neřekl svoje poslední slovo. Jaká další překvapení má pro nás asi ještě schovaná v pomyslné kapse svých pernatých kalhot?
———
Odkazy:
http://www.sci-news.com/paleontology/science-archaeopteryx-new-specimen-feathers-bird-02040.html
http://www.sciencedaily.com/releases/2014/07/140703091959.htm
http://blogs.discovermagazine.com/d-brief/2014/07/02/early-bird-fossil-snapshot-feather-evolution/
http://en.wikipedia.org/wiki/Archaeopteryx
Christian Foth, Helmut Tischlinger, Oliver W. M. Rauhut. New specimen of Archaeopteryx provides insights into the evolution of pennaceous feathers. Nature, 2014; 511 (7507): 79 DOI: 10.1038/nature13467
———