….tedy přinejmenším někteří
Čas od času přinese paleontologie úžasný objev, který znovu změní, potvrdí, vyvrátí nebo alespoň upřesní naše vědomosti o některé ze skupin dávno vyhynulých organismů. Jedním z odvětví, které v posledních letech prodělává velký boom, je také „pterosaurologie“. Tento zcela neoficiální termín se vztahuje k té části vertebrátní paleontologie, jež se zabývá populární skupinou druhohorních létajících plazů – pterosaurů, česky také ptakoještěrů (mimochodem velmi nešťastný a zcela neodpovídající název, protože tito spanilí letci dob dávno minulých nemají mnoho společného ani s ptáky, ani s ještěry). V poslední době bylo publikováno velké množství studií o paleoekologii, aerodynamice letu i dalších aspektech pterosaurů. Nová studie pak dokazuje, že alespoň někteří z nich byli – jak se již delší dobu předpokládá – gregaričtí a sdružovali se tedy do hejn či jakýchsi rodinných skupin. Zmíněný objev pochází již z roku 1971 a byl učiněn na území státu Paraná v jižní Brazílii. Teprve v roce 2011 se ale dostal do rukou paleontologům a v letošním roce byl v periodiku PLOS ONE popsán týmem vědců, mezi nimiž nechyběla ani skutečná autorita Alexander Kellner (brazilský paleontolog, narozený v Lichtenštejnsku). Jak se brzy ukázalo, nový tapejaridní ptakoještěr Caiuajara dobruskii nepředstavuje druh, z kterého by se dochovalo málo fosilního materiálu. Na ploše pouhých 20 metrů čtverečních se totiž nacházaly doslova stovky jeho zkamenělých kostí. V místě nálezu bylo identifikováno přinejmenším 47 různých jedinců a možná stovka dalších je ještě v sedimentu ukryta! Vzhledem k tomu, že fosílie patří jedincům všech věkových stadií, naskýtá se příležitost pochopit lépe i ontogenezi těchto nesmírně zajímavých archosaurů. Rodové jméno ptakoještěra vychází z názvu geologického souvrství Caiuá Group, druhové je pak poctou objevitelům – místním farmářům jménem Alexandre a João Gustavo Dobruski. Ti objevili ve zmíněném roce zkameněliny ptakoještěrů na dříve zcela neznámé lokalitě v oblasti Cruzeiro do Oeste, kde údajně nikdy předtím žádné fosílie nalezeny nebyly.
…
Rodinka ptakoještěrů druhu Caiuajara dobruskii sídlí na okraji pouštní oázy. Samec má výrazně vyvinutý lebeční hřeben ve tvaru motýlího křídla. Tito podivuhodní létající plazi obývali území současné jižní Brazílie asi před 85 miliony let. Kredit: Maurilio Oliveira/Museu Nacional-UFRJ
…
Geologické stáří těchto ptakoještěrů zcela přesně neznáme, ale téměř s jistotou činí asi 85 až 80 milionů let (geologické stupně santon – kampán). V tom případě se jedná o nejmladšího dosud známého příslušníka čeledi Tapejaridae (i podčeledi Tapejarinae), který navíc svým rozšířením zasahuje nejvíce na jih. Jde dokonce o vůbec prvního ptakoještěra, známého z jižní Brazílie, přičemž tento jihoamerický stát je z hlediska objevů pterosaurů menší velmocí. Nejvíce příbuzným rodem caiuajary je zřejmě další brazilský rod Tupandactylus, který je ale o dobrých 30 milionů let starší. Oba ptakoještěry zdobil masivní kostěný hřeben na lebce, který svojí plochou dokonce lebku překonával. V případě nově popsaného ptakoještěra měl tvar motýlího křídla a byl nejspíš produktem pohlavního výběru. Dospělí jedinci měli tento hřeben silně vyvinutý a zaživa zřejmě i pestře zbarvený, samice a mláďata pak zdobil podstatně menší hřebínek. V průběhu celkového růstu těla lebeční hřeben nejen rostl, nýbrž i měnil svoji orientaci. Drtivá většina objevených fosilních jedinců představuje mláďata a jen několik dospělé exempláře, přičemž rozpětí křídel se pohybuje od 65 centimetrů u nejmenších až po 2,35 metru u největších. Šlo tedy o poměrně malé zástupce dané skupiny, neboť někteří tapejaridi přesáhli v rozpětí křídel i šest metrů. Velmi zajímavý je také fakt, že tito ptakoještěři obývali jakousi křídovou oázu uprostřed pouštní krajiny. Celá hejna létajících plazů zde po generace sídlila v centrální oblasti s dostatkem vody a vegetace, obklopené ze všech stran písečnými dunami. Když přišlo období dlouhého sucha nebo extrémně silné bouře, celá společenstva těchto obratlovců mohla hromadně zahynout a jejich kosti byly uloženy na dně vysychajícího jezera nebo v jemném písku, který je naráz zasypal. A jak už to bývá, neštěstí jedněch je štěstím druhých – v tomto případě paleontologů, kteří mají dnes v rukou neklamný důkaz, že alespoň někteří ptakoještěři byli výrazně společenskými tvory.
…
Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Caiuajara
http://www.livescience.com/47337-cretaceous-flying-reptile-discovered.html
http://www.sciencedaily.com/releases/2014/08/140813174221.htm
Manzig, P.C.; Kellner, A.W.A.; Weinschütz, L.C.; Fragoso, C.E.; Vega, C.S.; Guimarães, G.B.; Godoy, L.C.; Liccardo, A.; Ricetti, J.H.C.; Moura, C.C. (2014). „Discovery of a Rare Pterosaur Bone Bed in a Cretaceous Desert with Insights on Ontogeny and Behavior of Flying Reptiles“. PLOS ONE 9 (8): e100005. doi:10.1371/journal.pone.0100005.
…