Světový rekord nejrychlejšího dinosaura

…aneb Tajemství nejlepšího křídového sprintera

O rychlosti pohybu neptačích dinosaurů už byla na blogu nejednou řeč. S jistotou se toho samozřejmě dá říct jen málo, ale výzkumy současných nelétavých ptáků, přesné počítačové modely, studium anatomie a funkční morfologie dinosaurů a zejména pak výzkum zkamenělých sérií stop umožnily utvořit si alespoň rámcovou představu o této zajímavé problematice. Za uplynulých několik desetiletí bylo publikováno bezpočet studií, věnujících se lokomočním schopnostem různých dinosaurů, od těžkopádných ankylosaurů a obřích sauropodů (včetně gigantického argentinosaura) až po rychlonohé ornitomimosaury, kterým se nikoliv náhodou přezdívá „pštrosí dinosauři„. V 70. letech minulého století vytvořil britský zoolog Robert McNeill Alexander (*1934) vzorec pro výpočet rychlosti pohybu dinosaura z velikosti a vzájemné vzdálenosti jeho stop. Metoda zřejmě není zcela přesná, o čemž zřejmě svědčí i velmi skromné hodnoty, vypočítané pro rychlost pohybu dinosaurů na lokalitách od australského Queenslandu až po kanadskou Britskou Kolumbii (pouze v rozmezí 1 – 3,6 m/s, tedy asi 3,6 až 13 km/h). Ačkoliv je jasné, že otisky stop byly otisknuty v dávném bahně, které ani vzdáleně neumožňuje vyvinout maximální rychlost pohybu, tyto hodnoty (odpovídající rychlosti lidské chůze až pomalého běhu) jsou překvapivě nízké. Před čtyřmi desetiletími ještě odpovídaly zastaralým představám o permanentně pomalém pohybu převážné většiny dinosaurů či dokonce jejich neschopnosti vyvinout pohyb rychlejší. Dnes ale předpokládáme, že i dinosauři větších rozměrů zřejmě dokázali alespoň nakrátko vyvinout poměrně vysokou rychlost. Již v roce 1976 publikoval kanadský paleontolog Dale A. Russell (známý zejména jako autor modelu charismatického dinosauroida) spolu s P. Bélandem studii, ve které přichází s výpočtem rychlosti 1,77 m/s (6,4 km/h) pro pomalu kráčejícího ornitomimosaura a zejména pak 7,54 m/s (27,1 km/h) pro rychle běžícího ornitopoda. Ani tato hodnota nepřekonává například lidské atlety a zdaleka se neblíží hodnotám rychlosti u kurzoriálních suchozemských tetrapodů současného světa (zejména nelétavých ptáků, šelem a kopytníků). Přitom již o čtyři roky dříve právě Russell poprvé odhadoval, že tzv. pštrosí dinosauři (ornitominosauři) mohli na krátkou dobu dosáhnout rychlosti až 22,2 m/s (79,9 km/h), načež Coombs (1978) přichází dokonce s hodnotou 26,9 m/s (96,8 km/h). To už odpovídá nejvyšším údajům, udávaným u pštrosa dvouprstého, který je nejrychlejším současným bipedním živočichem (obvyklá je však u něho spíše rychlost lehce nad 70 km/h). Velcí teropodi typu tyranosaura nebo alosaura pak měli být schopni dosáhnout rychlostí 12,8 – 14,7 m/s (46,1 – 52,9 km/h), což je ale z dnešního pohledu nepochybně přehnané. Vraťme se nicméně ke zkamenělým sériím stop. Přesně pět let po stvoření Alexandrových rovnic publikoval paleontolog James Farlow studii, popisující zřejmě nejrychlejšího dosud známého dinosaura v dostupném fosilním záznamu.

Mnozí dinosauři byli zřejmě pohybliví živočichové s aktivním metabolismem a schopností rychlé lokomoce. Zde stádo migrujících kachnozobých lambeosaurů a ceratopsidů styrakosaurů, obtěžovaných smečkou velkých tyranosauridních teropodů. Zejména menší a středně velcí teropodi zřejmě dokázali vyvinout rychlost v běhu až přes 40 km/h. Kredit: Luis V. Rey, kniha „Dinosaurs: The Most Complete, Up-To-Date Encyclopedia…“ (převzato se svolením z webu L. Reye)

Série zkamenělých stop byla objevena v lokalitě zvané Ranč F6 na západě kraje Kimble u Middle Copperas Creek v Texasu. Otisky byly objeveny ve spodní části zhruba metr silného jemnozrnného vápence, obsahujícího četné stopy prasklin. V období spodní křídy (stupně apt-alb) šlo zřejmě o dočasné bahnité dno či břeh, kde teropodní dinosauři různých velikostí zanechali celé série svých stop. Zatímco většina zde zachovaných sérií (za použití Alexandrovy rovnice) odpovídá dřívějším údajům (6,4 – 12,4 km/h), tři odpovídají výrazně vyšším rychlostem. Dvě z nich pak dokonce překonávají možnosti lidských sprinterů (pokud bereme v potaz průměrnou rychlost, dosaženou na trati s pevným startem – v rámci klasických tratí je to 10,44 m/s, tedy 37,6 km/h*). Nejrychlejším dinosaurem byl zřejmě menší teropod s délkou stop 29 cm a krokem o průměrné délce 565,6 cm. Celkem pět stop označovaných jako Q94 – Q98 patří dinosaurovi, který dle výpočtů běžel i v mělkém bahně rychlostí 11,9 m/s, tedy 42,8 km/h. Šlo tedy o živočicha, který překonával svými běžeckými schopnostmi s přehledem i trénovaného člověka a blížil se rychlým savcům i běhavým ptákům současného světa. Za zmínku stojí také druhá „nejrychlejší“ série, představující sedm stop o délce 38 cm. Tento podstatně větší dinosaurus dělal při běhu kroky o průměrné délce 658,9 cm, což odpovídá mírně nižší rychlosti 11,1 m/s (39,9 km/h). Tyto výpočty jsou samozřejmě zatíženy mnoha neznámými a nejistotou ohledně správnosti použitých metod i interpretace fosilního záznamu. Neznáme například dokonale stavbu těla a proporce (zejména relativní délku končetin), které mohou výpočty rychlosti značně ovlivnit. Ale i když budeme v posuzování maximálně konzervativní, rychlost „rekordního“ dinosaura rozhodně neklesne pod ca. 35 km/h. Vzhledem k tomu, že dinosaurus z křídového Texasu běžel v nepříliš vhodném bahnitém terénu, je prakticky jasné, že na lepším podkladě musel dosahovat ještě podstatně vyšší rychlosti. Hodnota necelých 43 km/h každopádně zůstává prozatímním rekordem pro neptačí dinosaury**. Zjištěné skutečnosti odpovídají současnému převažujícímu mínění o rychlosti pohybu dravých dinosaurů – menší a středně velcí teropodi s tělesnou hmotností v řádu desítek až stovek kilogramů byli často schopni běhat velmi rychle (snad až přes 50 km/h), podstatně větší dinosauři s hmotností přes tunu již byli o poznání pomalejší. A kuriozita na závěr: sám autor studie, publikované v periodiku Nature roku 1981 James O. Farlow po vzoru atletických trenérů hrdě prohlašuje: „Pokud vím, tak moje zvířata jsou zatím jasnými rekordmany.“

* Jamajský sprinter Usain Bolt při světovém rekordu na trati 100 metrů (9,58 s., MS v atletice, Berlín 2009). Maximální okamžitá rychlost Bolta ve stejném běhu činila dokonce 44,72 km/h.

** Za zmínku stojí také práce Luise Viery a J. A. Torrese z roku 1995 (viz odkazy pod článkem), kteří v sérii stop ze severního Španělska vypočítali rychlost běhu středně velkého teropoda zhruba na 37 km/h, což se severoamerickým Farlowovým „rekordmanům“ výrazně blíží. Existuje také několik nepodložených informací o sériích zkamenělých stop velmi rychlých dinosaurů s ještě vyššími hodnotami (až kolem 50 km/h). Jedna taková série stop se má nacházet v Polsku a patřila zřejmě velociraptorinnímu dromeosauridovi.

Odkazy:

http://palaeo.gly.bris.ac.uk/Palaeofiles/Tracks/Report7/speed.html

http://www.ucmp.berkeley.edu/diapsids/buzz/locomotion.html

http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/274/1626/2711

http://www.aranzadi-zientziak.org/fileadmin/docs/Munibe/1995053056CN.pdf

http://en.wikipedia.org/wiki/Robert_McNeill_Alexander

Alexander, R.M. (1976) Estimates of speeds of dinosaurs. Nature.Vol.261, pp.129-130.

Alexander, R.M. (1996) Tyrannosaurus on the run. Nature.Vol.379, pp.121.

Avnimelech, M.A. (1966) Dinosaur tracks in the Judean Hills. Proceedings of the Israel Academy of Sciences and Humanities,Section of Sciences. Vol.1, pp.1-19.

Farlow, J.O. (1981) Estimates of dinosaur speeds from a new trackway site in Texas. Nature. Vol.294, pp.747-748.

Russell, D.A., Beland, P. (1976) Running Dinosaurs. Nature. Vol.264, pp.486.

Thulborn, R.A. (1981) Estimated spped of a giant bipedal dinosaur. Nature. Vol.292, pp.273-274.

Thulborn, R.A. (1984) Prefered gaits of bipdeal dinosaurs. Alcheringa Vol.8, pp.243-252.

Thulborn, R.A. (1989) The Gaits of dinosaurs. In Dinosaur Tracks and Traces (eds. D.D.Gillette, M.G.Lockley), pp.39-50. Cambridge University Press, Cambridge.

1 Comment

Filed under Atletika a sport, O dinosaurech obecně, Spekulativní paleontologie

One Response to Světový rekord nejrychlejšího dinosaura

  1. LMS

    Najít nejrychleji běhajícího dinosaura je složité, ale co jiné způsoby pohybu? tam je to trochu jednoduší, jelikož se bude jednat o ptáky. Nejrychlejší letci ve vodorovném letu jsou rorýsi. Nejrychlejší plavec pak bude nějaký žijící či vyhynulý druh tučňáka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.