Zobák klíčem k přežití katastrofy K-Pg

…aneb Zachránila ptáky semenožravost?

K tématu katastrofy K-Pg, která před 66 miliony let změnila směr vývoje organického života na Zemi a otevřela cestu vývoji našich savčích předků, přibývá množství vědeckých poznatků, z nichž některé podporují ty předchozí, zatímco jiné jim odporují nebo je alespoň pozměňují. Základní fakta už jsou poměrně dobře známá, co je tedy nového? Kromě několika zajímavých studií o změnách v chemickém složení oceánských vod, studiu společenství mikroorganismů těsně před a po katastrofě (ze kterého vyplývá, že základním předpokladem přežití v oceánech bylo dlouhodobé obývaní hlubších vodních vrstev) i aktuálně probíhajícího výzkumu samotného kráteru Chicxulub jde především o velmi zajímavou studii Dereka Larsona a jeho kolegů, která vyšla dne 21. dubna v periodiku Current Biology. Vědci se zaměřili zejména na proslulé souvrství Hell Creek (a některá starší) a rozhodli se shromáždit a vyhodnotit co možná největší vzorek fosilií zubů maniraptorních teropodů – vývojově odvozených teropodních dinosaurů, jako jsou „srpodrápí“ dromeosauři a troodontidi, zubatí praptáci i bezzubí příbuzní pozdějších pravých ptáků. Cílem bylo pokusit se najít odpověď na zásadní otázku, proč předkové moderních ptáků katastrofální podmínky po dopadu asteroidu Chicxulub přežili, zatímco jejich anatomicky i fyziologicky takřka identičtí dinosauří příbuzní nikoliv. Pravdou v tomto ohledu je, že i samotní ptáci (ať už v podobě tzv. „praptáků“ ze skupiny Enantiornithes nebo zástupci pokročilejších skupin) utrpěli značnou ztrátu z hlediska své biodiverzity. Druhová rozmanitost ptáků poklesla přibližně o 50%, podle některých odhadů ale dokonce o celých 80-90%. Úplné vyhynutí celé této dnes vysoce úspěšné skupiny obratlovců nejspíš nehrozilo, jejich evoluční radiace po události K-Pg se ale mohla významně opozdit a utlumit. Nový výzkum nyní naznačil, že vývojově pokročilejší ptáci s bezzubými zobáky mohli mít v době katastrofy významnou výhodu oproti svým zubatým příbuzným. A kouzelným slůvkem jsou v tomto případě „semena“.

———

Model praptáka druhu Iberomesornis romerali z kladu Enantiornithes. Tito dávní ozubení opeřenci představují teropody, jimž se stalo vymírání K-Pg rovněž zcela osudným (snad až na vzácné výjimky). Na rozdíl od archaických forem moderních ptáků zřejmě nedokázali enantiornité dostatečně využívat „zdroje poslední záchrany“ – rostlinná semena a plody. Kredit: Museo Nacional de Ciencias Naturales, Madrid; Wikipedia

———

Podle Larsona měli v kataklyzmatických podmínkách v desetiletích následujících po dopadu planetky navrch ty druhy, které dokázaly efektivně využívat hůře dostupné zdroje obživy. A zatímco ozubení draví dinosauři byli po odklizení všech mršin i zbývajících živých zvířat prakticky odsouzeni k smrti hladem (pokud už je mnohem dříve nezahubily fyzikální efekty dopadu, nemoci nebo toxicita zdevastovaného ekosystému), ptáci schopní svým zobákem manipulovat s rostlinnými semeny měli velkou výhodu. Tento zdroj potravy zřejmě vydržel mnohem déle, navíc byl k dispozici v podstatně větším množství i po dočasném (několikaměsíčním?) globálním útlumu fotosyntézy. Trojice kanadských paleontologů analyzovala na 3104 fosilních dinosauřích zubů ze sbírek několika velkých muzeí. Ve všech případech šlo o dentici maniraptorních teropodů, celkem ze čtyř různých čeledí a z průběhu posledních 18 milionů let druhohorní éry. Podstatná byla zejména informace o stabilitě, která vývoj a biodiverzitu těchto dinosaurů provázela – nebyl zaznamenán prakticky žádný pozorovatelný ústup ke konci křídy. Z kvantity i kvality fosilní dentice maniraptorů vyplývá, že vyhynutí dinosaurů nebylo graduální, ale skutečně šlo nejspíš o poměrně náhlou a (v geologickém měřítku) velmi rychlou událost. Paleontolog David Evans a jeho kolegové uzavírají s velmi odvážnou, ale dobře podloženou domněnkou, že právě kompaktní zobák a schopnost obratné manipulace s rostlinnými semeny a plody umožnila předkům moderních ptáků přežít kritickou fázi vymírání na konci křídy. Podobně jako dnes, kdy například po velkých lesních požárech najdeme mezi prvními úspěšnými obyvateli zdevastovaných prostředí semenožravé ptáky, i v době před 66 miliony lety mohli právě tito opeření obratlovci těžit ze schopnosti využívat omezenou formu výživy právě v podobě semen. Jde samozřejmě pouze o dílčí domněnku, ta se ale může stát důležitým střípkem do nesmírně složité skládanky, kterou je jedno z největších vymírání v dějinách života na Zemi.

———

Jak moc ptačí už je „dost“ ptačí? V Rumunsku objevený dromeosaurid (?) Balaur bondoc mohl být ve skutečnosti velkým býložravým ptákem, obývajícím východní Evropu v době před 70 miliony let. Kredit: Emily Willoughby, CC BY-SA 4.0 (Wikipedie)

———

O vymírání K-Pg a mnoha souvisejících jevech pojednává atraktivní formou také nová kniha Poslední dny dinosaurů (Vladimír Socha, nakl. Radioservis, 2016).

———

Odkazy:

http://www.thestar.com/news/world/2016/04/21/the-reason-birds-lived-when-the-dinosaurs-died-nuts-scientists-say.html

http://www.bbc.com/news/science-environment-36102018

http://www.washingtonpost.com/news/speaking-of-science/wp/2016/04/22/ancient-birds-tiny-secret-to-outliving-the-dinosaurs-seeds/

Larson et al. Dental disparity and ecological stability in bird-like dinosaurs prior to the end-Cretaceous mass extinction. Current Biology, 2016 DOI: 10.1016/j.cub.2016.03.039

———

Leave a Comment

Filed under O dinosaurech obecně, Spekulativní paleontologie, Vymírání K-T

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *