Sinosauropteryx byl maskovaný bandita

…aneb Další tajemství „barevného“ dinosaura

O rozluštění přibližných barev opeření některých dinosaurů (a to nejenom teropodních) už byla na blogu mnohokrát řeč. Jde o krásnou ukázku prolnutí tradiční paleontologie a aplikace nejmodernějších technologií, umožňujících rozluštit až donedávna netušené anatomické či fyziologické detaily dávno vyhynulých organismů.[1] V roce 2010 mezinárodní tým vědců odhalil, jakou barvu měl pravděpodobně opeřený ocas malého raně křídového teropoda druhu Sinosauropteryx prima, mimochodem prvního vědecky popsaného prokazatelně opeřeného neptačího dinosaura (1996).[2] Nový výzkum už zasahuje tak daleko, že dovoluje vyslovit i konkrétní předpoklady o ekologii 124 milionů let starého predátora. Sinosauropteryx měřil na délku jen lehce přes 1 metr a jeho hmotnost mírně přesahovala půl kilogramu. Šlo tedy o relativně malého dravce, lovícího zřejmě drobné obratlovce (jako byla ještěrka rodu Dalinghosaurus a menší savci rodů Zhangheotherium a Sinobaatar)[3]. Takový živočich často potřebuje dobrou tělesnou kamufláž, aby unikl pozornosti větších dravců, a zároveň zůstal co nejdéle skrytý očím potenciální kořisti. A přesně něco takového sinosauropteryx skutečně měl, jak ukazuje nový výzkum. K původním informacím získaným na základě rozboru dochovaných melanozomů, že zaživa měl tento kompsognatidní teropod oranžovo/hnědo-bíle „žíhaný“ ocas, totiž nyní přibyla další zjištění.

———

https://i2.wp.com/upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a7/Sinosauropteryx_plumage_fossils.jpg?resize=486%2C659&ssl=1

Dochované otisky opeření u několika jedinců kompsognatidního teropoda druhu Sinosauropteryx prima. Jak ukazuje nový výzkum, tito drobní predátoři byli zřejmě dobře maskovanými lovci menších obratlovců v otevřeném terénu. Kredit: Fiann M. Smithwick, Robert Nicholls, Innes C. Cuthill, Jakob Vinther; Wikipedie (CC BY 4.0)

———

Nová studie v periodiku Current Biology shrnuje výzkum, který provedl tým vědců z Univerzity v Bristolu. Jedním z autorů je i Jakob Vinther, vědec spojený takříkajíc s pionýrskými dobami identifikace pozůstatků melanozomů ve zkamenělinách.[4] Vědci dospěli rozborem dvou slavných exemplářů sinosauropteryxe (NIGP 127586 a NIGP 127587) k závěru, že tento malý teropod měl klasický vzor tmavšího hřbetu a světlejšího břicha („protistín“), což odpovídá živočichům obývajícím otevřené ekosystémy typu savan s minimem vyšší vegetace. V případě tzv. Jeholské bioty (jejíž byl S. prima součástí) to znamená, že mohlo jít ve skutečnosti o více otevřený terén, nikoliv jen o dosud předpokládané hustě zalesněné prostředí.[5] Okolo očí měl pak dinosaurus ještě výrazný pruh tmavšího opeření, vytvářející jakousi „banditskou“ masku. I to je vzor, odpovídající představě rychlého predátora a mrštného zabijáka malých obratlovců. Je tedy patrné, že i pouhá barva opeření dinosaura může poskytnout významné poznatky o jeho ekologii a také o charakteru prostředí, které obýval. Podobnou informaci mimochodem poskytl nedávno i výzkum jiného dinosaura, rohatého psitakosaura.[6] Zmíněné zjištění odpovídá také představě dinosaurů jako tvorů s velmi dobrým zrakem, schopným signalizovat vnitrodruhově i mezidruhově pouhou barvou a polohováním různých částí svého barevného opeření.

———

https://i2.wp.com/upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Sinosauropteryx_color.jpg?resize=500%2C141&ssl=1

Rekonstrukce možného vzezření dinosaura i s jeho předpokládaným zbarvením tělesného opeření. Pruhovaný ocas doplňuje tmavší hřbet a světlejší břicho (vytvářející „protistín“) a maska v okolí očí. Po více než 124 milionech let tak máme dosud nejlepší představu o tom, jak mohli sinosauropterygové za svého života vypadat. Kredit: Fiann M. Smithwick, Robert Nicholls, Innes C. Cuthill, Jakob Vinther; Wikipedie (CC BY 4.0)

———

Short English Summary: Researchers from the University of Bristol have revealed how feathered Sinosauropteryx likely used its colour patterning, including a bandit mask-like stripe across its eyes, to avoid being detected by other animals in its environment.

———

Odkazy:

Nature.com

Phys.org

National Geographic.com

Smithwick, Fiann M. et al. (2017). Countershading and Stripes in the Theropod Dinosaur Sinosauropteryx Reveal Heterogeneous Habitats in the Early Cretaceous Jehol Biota. Current Biology, Volume 27, Issue 21, 3337 – 3343.e2.

———

[1] Zhang, F.; et al. (2010). Fossilized melanosomes and the colour of Cretaceous dinosaurs and birds. Nature. 463 (7284): 1075–1078. doi:10.1038/nature08740

[2] Ji, Q.; Ji, S. (1996). On discovery of the earliest bird fossil in China (Sinosauropteryx gen. nov.) and the origin of birds. Chinese Geology. Beijing: Chinese Geological Museum. 10 (233): 30–33.

[3] Hurum, Jørn H.; Luo, Zhe-Xi & Kielan-Jaworowska, Zofia (2006). Were mammals originally venomous? Acta Palaeontologica Polonica 51(1): 1–11.

[4] Jakob Vinther; Derek E. G. Briggs; Richard O. Prum; Vinodkumar Saranathan (2008). The colour of fossil feathers. The Royal Society. doi:

[5] Zhonghe, Zhou, Barrett, Paul M., Hilton, Jason. (2003). An exceptionally preserved Lower Cretaceous ecosystem. Nature 421: 807-811.

[6] Vinther, Jakob; et al. (2016). 3D Camouflage in an Ornithischian Dinosaur. Current Biology. 26: 1–7. doi:10.1016/j.cub.2016.06.065

———

Leave a Comment

Filed under Spekulativní paleontologie, Teropodní dinosauři

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *