Rekordní dlouhověkost

aneb Příběh Jeanne Calmentové v několika odstavcích

Další poměrně významné datum se pojí i se dnem 4. srpna. Přesně před 8 lety zemřel nejstarší (oficiálně vědou zaznamenaný) člověk v historii, Francouzka Jeanne L. Calmentová v neuvěřitelném věku 122 let a 164 dní. Calmentová se narodila na jihu Francie v oblasti Aix-en-Provence 21. dubna 1875 a byla posledním člověkem, který se setkal osobně s Vincentem van Goghem, když mu v obchodě svého otce v městečku Arles prodala pastelky (kolem roku 1888). Za svůj dlouhý život se stala Jeanne svědkem obrovských změn a snad lze říci i svědkem zrození moderního světa. Narodila se do světa bez aut, rádia, televize nebo i obecně používané elektřiny či telefonních přístrojů. Ve čtrnácti letech mohla na vlastní oči sledovat otevření Eiffelovy věže.

Když začalo 20. století, bylo jí už 25 let. Když se pak jel první historický ročník Tour de France, bylo jí 28. Ve stejném roce vzlétlo první člověkem pilotované letadlo bratří Orwellů. Když začala I. světová válka, bylo této ženě již 39 let, při jejím skončení pak 43. Začátek další světové války ji zastihl již v „důchodovém“ věku 64 let a 70 ji bylo při osvobození Paříže od nacistů! Jak mohla tehdy vědět, že má před sebou ještě víc než půlstoletí života! Když byla vyslána první družice do vesmíru r. 1957, bylo této dámě 82 let. O úspěchu Gagarina si četla ve svých šestaosmdesáti a přistání člověka na měsíci zapila ve svých 94 letech. Když oslavila ve zdraví „stovku“, bylo 20. století ze tří čtvrtin pryč. Při mém narození (významější datum mne momentálně nenapadá ;o) jí táhlo na stosedmý rok a pád berlínské zdi viděla ve svých 114 letech. Nevím, jestli sledovala premiéru filmu Jurský park (nejspíš ne), ale pokud ano, bylo by to ve 118. roce života.

V roce 1995 konečně oslavila 120. narozeniny a o pár měsíců později převzala žezlo nejstaršího člověka na planetě, které drží dodnes (překonala tehdy rekord Japonce Šigečijo Izumiho 120 let a 237 dní). Když se jí při oněch stodvacátých narozeninách novináři zeptali, jak že si představuje svou budoucnost, odpověděla lakonicky: „Bude velmi krátká.„. Bohužel se příliš nezmýlila, dožila se už „jen“ dalších zhruba dvou a půl let. Přesto vytvořila úctyhodný „rekord“, dá-li se to tak vůbec vhodně nazvat. Vždyť i pouhý poloviční věk (61 let) už představuje téměř celý průměrný život ve většině civilizovaných zemí. Není divu, že Calmentová přežila nejen své děti, ale i některé vnuky. Letos by se dožila již 130 let, tuto „metu“ dlouhověkosti však již bude muset překonat někdo jiný. Ale proč ne? Lékařská věda dělá v rámci desetiletí veliké pokroky  a mladší generace se možná dožije doby (jak někteří vědci slibují), kdy průměrný věk bude dosahovat třeba i více než sto let (pravděpodobně však nikoliv). Každopádně v živočišné říši zatím vedou někteří mořští mlži (okolo 400 let) a některé druhy želv (přes 200 let, s jistotou min. 188 let), v rostlinné říši však jsou mnohem lepší rekordmani, borovice osinatá se dožívá s jistotou přes 4800 let, sekvoje údajně až 6000 let a konečně jistý druh keře dokonce 11700 let! (Před tolika lety končila poslední doba ledová).

———