…a 50 tisíc návštěv blogu
Každým rokem se té vzdálenosti časové vzdalujeme. Nikoliv však emocionálně. Pearl Harbor je pro Američany stále „dnem hanby“. 7. prosince 1941 opustily na rozkaz vrchního japonského admirála Jamamota paluby císařské flotily eskadry letounů Zero, které pak nabraly kurz k Havajským ostrovům. V „perlovém přístavu“ zde kotvil početný konvoj amerických válečných lodí. Během několika hodin byla většina lodí zničena a přes 2000 lidí přišlo o život. Paradoxně tato událost znamenala zásadní obrat ve válce a zpečetěný zánik japonského císařství jakožto významného východního impéria. Hospodářsky nejsilnější stát vstoupil do války na straně spojenců a během příštích tří let zcela zvrátil události ve prospěch spejeneckých mocností. USA označily 7. prosince dnem hanby. Ta byla odčiněna především na samém konci války, když 6. a pak ještě 9. srpna 1945 poprvé a naštěstí také naposledy využily Spojené státy ničivou sílu uranové a vodíkové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Admirál Jamamoto prý sám po 7. prosinci s neskrývanými obavami prohlásil: „Probudili jsme spícího obra“. Nejprve skromná, později však obrovská převaha technického potenciálu USA se projevila například počtem letadel, vyrobených za určitou dobu. Během roku 1944 již americké továrny opouštělo měsíčně tolik bombardérů a stíhaček, kolik se všem zemím Osy podařilo vyrobit za rok. Podobná situace byla i v případě další výzbroje. Evropa, Asie, Afrika i Oceánie mohly být osvobozeny do roku 1945 jen díky pomoci silného transatlantického spojence. I proto má Pearl harbor dodnes svůj velký význam.
Odkazy:
http://plasma.nationalgeographic.com/pearlharbor/