…aneb další nový časopis s mým vtiskem
Chápu, že už to začíná být unavující, nicméně opět vychází časopis s mými články (onen třetí pořadí). Takže jen upozornění pro případné zájemce (rozhodně ne laciná reklama, ostatně za ni nejsem nijak placen 🙂 Časopis Příroda s podtitulem „Wildlife“ (číslo na červenec-srpen 2008) vychází oficiálně dnes a bude k dostání na všech větších stáncích. Na titulní straně časopisu dominuje v krásné kompozici modrá voda a sympatická, byť poněkud nebezpečná paryba. Vevnitř 116-ti stránkového, krásnými fotografiemi nabitého časopisu, jsou mj. i mé dva články. Jeden s tématem „velikostních rekordů živočišné říše“, druhý v rámci seriálu o „živoucích fosíliích“ pojednává o zajímavém archaickém plazovi hatérii novozélandské. Další mé články budou i v příštích číslech jak Přírody, tak i Světa a již avizované Živé Historie. Tedy račtěž k trafikám, neb čas nám kvačí.
Dodatkem ještě odkaz na článek z webu NatGeo, pojednávající o nové studii, která se snaží vysvětlit velká vymírání fanerozoika působením kolísání mořské hladiny v průběhu času: http://news.nationalgeographic.com/news/2008/06/080617-sea-change-extinctions.html
díkyDíky za tip. Asi byc hsi toho časopisu ani nevšimla, i když ho dávají v Relay hned vedle Vesmíru. 😉 Už mám první číslo. Udělal jsi mi radost, neb tuatary jsou mými vysněnými zvířaty, která, doufám, jednoho krásného dne budu moct spatřit na valstní oči… A vlastně jsou pro mě asi největším lákadlem na N. Zéland.
Ahoj, díky za příznivou reakci 🙂 Hatérie jsou opravdu velmi zajímavá zvířátka podle mnoha standardů…
ještěNemáš vůbec zač! To o hateriích jsem si užila a ten seriál taky nevypadá špatně. Třeba ten rekord u plejtváka mi vyrazil dech. Snažili jsme si to s přítelem přepočítat na poschodí panelového domu. 🙂 Jenom se mi nějak nezdají ty fotky k tomu. Konkrétně foto toho krokodýla .. to je Alligator missisipiensis, ne C. porosus. Nebo se pletu? Ačkoliv je pravda, že ilustrační fotkynemusí být vždycky přesně k tématu, když je to téma obsáhlejší. Nějak neumím ze sebe vymáčknout myšlenku, snad mě chápeš. 🙂 Ale obsahově se mi to moc líbí. I ten nápad. Těším se na další pokračování!
a to měl Amphicoelias fragillimus (diplodocidní sauropod) délku možná 56 – 62 metrů (viz můj článek o rekordech). Ftoky vybírá redakce, za ty neodpovídám ;o)
Šmarjá, co to tam je – samozřejmě „fotky“ 🙂