15 let od české premiéry Jurského parku

…aneb dějiny „před“ a „po“

Zní to téměř neuvěřitelně, ale od české premiéry jednoho z nejslavnějších kasovních trháků dějin uplynulo již dlouhých 15 let (celosvětová premiéra se konala 11. června 1993). Význam tohoto Spielbergova snímku pro dějiny dinosauří kinematografie je takový, že můžeme směle stanovit toto datum jako předěl a mluvit o době „před“ a „po“ fenoménu JP. Filmy o dinosaurech se točily prakticky již v éře němého filmu (například populární Ztracený svět). Stačí si ostatně vzpomenout také na nesmrtelnou Zemanovu Cestu do pravěku z roku 1955. Americká filmová studia chrlila jednu dobu snímky s těmito pravěkými tvory jako na běžícím pásu (jejich kvalita byla ovšem – mírně řečeno – poněkud problematická). Jediný film moderní éry však dokázal změnit pohled na dinosaury téměř od samého základu. Samozřejmě, že ne všechno se povedlo (vědecká přesnost byla v mnoha ohledech položena na oltář snadnější oriantaci či dojmu diváka). Přesto lze mluvit o úspěchu – dinosauři byli poprvé světu předvedeni jako rychlá, pohyblivá a teplokrevná zvířata. Jurský park zůstává i přes jisté – řekněme filozofické – slabiny dodnes jedním z mých nejoblíbenějších filmů.

Právě 14. října roku 1993 měl v České republice premiéru americký velkofilm na motivy stejnojmenného románu Michaela Crichtona Jurský park. „Juráč“, jak se megahitu (dodnes 11. nejúspěšnější snímek kinematografické historie s 915 miliony dolarů) začalo brzy přezdívat, skutečně pozměnil dějiny nejen filmového průmyslu, ale i paleontologie samotné. Lidé se konečně přestali na dinosaury dívat jako na opovrženíhodné omyly přírody (byť tento nesprávný náhled pohříchu přetrvává dodnes ve školních osnovách) a začali se také zajímat o odbornou stránku celé paleontologické problematiky. Tisíce teenagerů po celém světě se zamilovali do dinosaurů a paleontologie a nějaký ten milionek dolarů na výzkum také film nepřímo přinesl (nešlo však o žádný „masový“ příspěvek). JP je prostě pojem, a nic na tom nemůže změnit ani 15 let uplynulých od jeho slavnostní premiéry. Dodnes si dobře pamatuji to úžasné očekávání a rozechvění ve své tehdy jedenáctileté naivitě – to se však naplnilo a podobný pocit už jsem v kině od té doby nezažil (nechodím sice do kina často, ale…). Bohužel lze to samé konstatovat i v případě sledování dalších dvou dílů této frančízy. Snad bude závěrečný díl tetralogie důstojným členem této „vysoké filmové společnosti“.

Odkazy:

http://www.jplegacy.org/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jurský_park

http://www.youtube.com/watch?v=Bim7RtKXv90