Kachnozobí dinosauři se dorozumívali zvukem

…aneb jak oprášit starou myšlenku a prezentovat ji v efektním novém balení

Kachnozobí dinosauři, neboli hadrosauridi, jsou skupinou nesmírně úspěšných ornitopodních ptakopánvých dinosaurů, kteří ve svrchní křídě (zhruba před 85-65 miliony let) představovali vůbec nejúspěšnější suchozemské býložravce. Potulovali se po kraji na mnoha územích Severní Ameriky, Evropy i Asie a představovali poměrně významný zdroj potravy pro velké predátory soudobých ekosystémů – tyranosauridy. Český název těchto dinosaurů je odvozen od vzhledu jejich čelistního aparátu, který povrchně připomíná zobák kachnovitých ptáků. Zadní část ústní dutiny hadrosauridů byl však vybaven celou baterií zubů, sloužících k mechanickému zpracování rostlinné potravy ještě před jejím polknutím. Právě tento znak zřejmě favorizoval kachnozobé dinosaury před sauropodními, neboť na velkém území největší suchozemské tvory všech dob začali koncem křídy nahrazovat. Ne, že by hadrosauridi neměli ve svých řadách giganty – Zhuchengosaurus maximus, popsaný v loňském roce z Číny, například měřil 16,6 metru na délku. Ještě větší však mohl být Lambeosaurus laticaudus, který při podobné délce 15 – 16,5 metru mohl údajně dosáhnout hmotnosti až 23 tun. Tím už by se rovnal dokonce i středně velkým sauropodům a patřil bezpochyby k největším ptakopánvým dinosaurům vůbec.

 

Corythosaurus (nahoře) a studie lebky mláděte i dospělce pod CT skenem
(zdroj: web National Geographic)

 

Co nám však o těchto zajímavých dinosaurech prozrazuje nová studie? Popravdě řečeno – nic nového pod sluncem, pouze ověření dlouho předpokládané možnosti. Podčeleď Lambeosaurinae, jíž dal název posledně jmenovaný rod hadrosaurida, je skupinou „kachnozobců“ s podivnými, často až bizarními útvary na hlavě. Tyto hřebeny, rohy a „přilbice“, čnějící z fosilizovaných lebek dinosaurů, byly nejdříve považovány za záhadu. Postupně se vystřídala řada teorií o jejich účelu, včetně samčích pářících ozdob, rozeznávacích útvarů, ochlazovacích zařízení pro mozek nebo fyziologických adaptací pro vylepšení čichu. Dlouhou dobu byl však také prosazován názor, že jde vlastně o rezonanční a zvukové zařízení, kterým mohl dinosaurus vyluzovat zvuky. Jak asi správně tušíte, nové poznatky podporují právě tuto verzi. Vlastně nejen podporují – dá se říci, že přímo dokazují.

Vědci z amerických a kanadských univerzit nedávno podrobili některé dobře zachovalé lebky průzkumu pod lékařskými CT skeny, a podrobně zkoumali vnitřní strukturu dutin lebky i jejího „hřebenu“. Obrázky dlouhých a stočených nasálních chodeb podle tvrzení těchto vědců potvrzují, že dinosauři pomocí tohoto zařízení vydávali celou škálu hlubokých bučivých zvuků. Těmi se zřejmě byli schopni dobře dorozumívat a sdělovat si navzájem některé informace (například o blízkosti nebezpečného predátora). Takový závěr má samozřejmě zajímavé implikace také pro výzkum sociálního života těchto stádních tvorů. Pravděpodobně se jednalo o jednotlivé zvuky nebo celé série zvuků o nízké frekvenci. Skenování lebek čtyř druhů těchto dinosaurů odhalilo, že jejich ušní cochlea byla dobře uzpůsobena právě k vnímaní podobně strukturovaných zvuků. Bez zajímavosti není konečně ani ten fakt, že jiné zvuky vydávali mladí jedinci a jiné dospělí, jejichž zvukový aparát byl již plně vyvinutý. U mláďat ještě nebyly dutiny dostatečně dlouhé, stočené a hřeben nedosahoval dostatečné velikosti.

Zdá se, že vydávaný zvuk byl u různých jedinců mírně odlišný, takže mohl sloužit také jako jakási identifikační známka. Příslušná mozková centra lambeosaurinů byla dostatečně rozvinutá, aby jednotlivé „hlasy“ rozlišila. Závěrům tohoto výzkumu nasvědčuje také předchozí studie Univerzity v Texasu, která potvrdila, že hřebeny na lebkách hadrosauridů nemohly sloužit k čichové senzorické funkci, protože dutiny v nich umístěné neobsahovaly žádnou nervovou tkáň. Produkce tónů o nízké frekvenci tak zůstává jediným relevantním vysvětlením. Co lze konstatovat závěrem? Krajina svrchní křídy tedy rozhodně nebyla tichá, byla totiž protkána řadou táhlých tónů, vyluzovaných úžasnými stvořeními druhohorního světa.

 

Odkazy:

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/10/081017-duck-billed-crest.html

http://www.sciencedaily.com/releases/2008/10/081016095141.htm

http://www.astigan.com/2008/10/17/key-to-function-of-dinosaur-crests-found-in-brain-structure/

http://www.livescience.com/animals/081016-dinosaur-crests.html

 

Advertisements

komentářů 6

Filed under Ptakopánví dinosauři, Spekulativní paleontologie

6 responses to “Kachnozobí dinosauři se dorozumívali zvukem

  1. Neumím si představit, že by se mezi sebou nijak nedorozumívali. Zvláště, když žili ve stádech. U těchto dinosaurů byl v čele taky nejsilnější jedinec?

  2. autor

    Ano, akustická komunikace byla jistě nezbytná (alespoň u početně větších stád). Přítomnost dominantní/ho samce/samice je pravděpodobná, nicméně podle současného stavu poznání a informací poskytovaných fosiliemi prakticky nedoložitelná.

  3. To je škoda, že se o nich ještě tolik věcí neví.P.S. Už dlouho Ti chci pochválit Tvůj blog, chodím sem moc ráda.

  4. autor

    Díky moc, to samozřejmě každý autor rád čte…jen by se mi hodilo mít mnohem víc času (příspěvky už stíhám jen dvakrát do týdne).

  5. autor

    Dva z mých žáků a účastníků paleontologického kroužku, který na ZŠ vedu, přinesli dnes svůj projekt na téma „opeřených dinosaurů“. Titulní strana projektu (nevypovídající o jeho kvalitách) ke stáhnutí zde: http://www.zshare.net…215cabdbe1/

  6. autor

    Článek také na scienceworld.cz: http://www.scienceworld.cz…cast=1

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s