Byli dinosauři objeveni již ve starověku?

…aneb Již staří Číňané…

Kdy byli vlastně dinosauři člověkem „objeveni“? Stalo se to až ve 20. letech 19. století, kdy viktoriánští vědci v Anglii začali popisovat první z nich? Nebo jejich fosílie znali již lidé žijící před dávnou dobou, konkrétně lidé starověcí? Pokud byste sázeli na první odpověď, budete se nepříjemně mýlit. V širším slova smyslu můžeme totiž konstatovat, že dinosauří pozůstatky znal dokonce již sám pravěký člověk před desítkami tisíc let. Musel však při svých náhodných i záměrných migračních trasách nejprve dosáhnout oblastí, které jsou na tento druh fosilií bohaté (tedy oblasti, ve kterých se nacházely odkryté druhohorní sedimenty). O existenci podivných velkých zvířat, jejichž kosti ležely na některých místech Severní Ameriky, Asie a Afriky doslova roztroušeny po povrchu, tedy věděli lidé již v období vrcholícího pleistocénu. Dá se však s velkou měrou pravděpodobnosti pochybovat o tom, že by tito první „objevitelé“ měli o vyhynulých tvorech jakoukoliv alespoň přibližnou představu nebo že by dokázali o takových pozorováních formulovat sofistikované úsudky.

Ani v období starověku nebyl v tomto směru učiněn žádný výrazný pokrok. Velké kosti nebo stopy byly většinou pokládány za pozůstatky mytických obrů, draků nebo jiných příšer, které měly být vyhubeny kdysi dávno rozhněvanými mocnými bohy. Ve většině případů se navíc ani nejednalo o pozůstatky dinosaurů – mnozí tvorové z tehdejších pověstí a bájí (například homérští Kyklopové, Sindibádovi obří ptáci Rukhové nebo indiánští „hromoví oři“) byli v mysli tehdejších básníků a spisovatelů stvořeni na základě setkání s pozůstatky jiných vyhynulých živočichů. Jednalo se většinou o pozůstatky mohutných savců z mladších geologických období (mamuti, trpasličí sloni, brontotheria a další). Přesto právě zkameněliny dinosaurů, mnohem větší a děsivější než cokoliv jiného, podněcovaly přemítání člověka o pradávném světě, plném fantastických a pohádkově strašlivých oblud. Mnohem dříve, než mohli dostat svůj vědecký název, tak již dinosauři fakticky ovlivňovali imaginační sféru lidské mysli.

Fosilní kosti dinosaurů znali prokazatelně již staří Číňané před několika tisíciletími. Až z doby kolem roku 300 n. l. však máme první písemný záznam o jejich skutečném objevení. Zmínka pochází z knihy Hua Yang Goo Zhi, kterou ve zmíněné době sepsal čínský mudrc jménem Zhang Qu. Dočítáme se v ní o objevu „dračích kostí“ v oblasti Wuchengu v provincii S‘-Čchuan (Sečuán). Podle dostupných písemných údajů z této doby byly snad již kolem roku 265 n. l. prodávány jako „léčivé dračí kosti“ fosílie dinosaurů, jakým byl svrchnojurský stegosaurid Tuojiangosaurus (typ „obrněného“ býložravého dinosaura s deskami a bodci na krku, hřbetě a ocase). Lze však předpokládat, že místní obyvatelé znali a využívali kosti dinosaurů již mnohem dříve. V některých oblastech Číny totiž byly (a dosud jsou) tyto fosilie tak četné, že je místní mudrci a lékaři roztloukali na jemný prach a používali jako „zázračný“ léčebný prostředek na mnohé tělesné neduhy a zvláště jako „zaručený“ lék na impotenci. Ještě v létě roku 2007 západní reportéři zjistili, že mnozí čínští venkované tímto způsobem využívají fosilie dinosaurů i v současnosti. Představa o množství takto zničených cenných pozůstatků pravěku je tím pádem téměř děsivá. Staří Číňané dlouho věřili, že mohutné kosti, které po celé generace náhodně objevovali, patřili skutečným drakům, a dali jim proto jméno konglong („hrozný drak“). Zdá se tedy, že slavná čínská tradice dračích slavností a průvodů má svůj původ v jurských a křídových usazeninách, obsahujících zkameněliny dinosauřích koster.

———

Také nejstarší mezopotamské legendy a bájná zvířata v nich figurující zřejmě do značné míry vycházejí z pozorování fosilních koster, které byly objevovány karavanami podél významné obchodní trasy starověku – takzvané hedvábné stezky. Například roku 414 n. l. se o podivných kostrách „mrtvých poutníků“ na okraji pouště Gobi (kde se dnes nacházejí jedny z nejbohatších nalezišť dinosauřích fosilií na světě) zmiňuje čínský buddhistický mnich Fa Hsien (337-442) ve svém cestopisném díle Záznam o buddhistických zemích. Dokonce i z počítačových her známí tvorové, jako třeba gryfové, obři či zmínění Kyklopové, odvozují zřejmě svůj počátek z objevů zkamenělých pozůstatků dinosaurů nebo jiných pravěkých tvorů. Písemné záznamy řecké provenience ze 7. století př. n. l. například popisují zmíněné gryfy na základě převzatých ústních informací skytských nomádských kmenů ze střední Asie. Podle legendy mělo jít o bojovná zvířata, sdružující se do hejn a žárlivě střežící zlaté poklady a doly. Popisované rysy těchto bájných tvorů (velké uši nebo křídla podobné kostěnému límci, tlama zakončená zobákem i celková velikost) odpovídají poměrně přesně malému rohatému dinosaurovi druhu Protoceratops andrewsi, jehož fosilie zřejmě objevovali obchodníci a zlatokopové v Mongolsku a severovýchodní Číně. Bíle zbarvené fosilní kosti těchto dinosaurů jsou zvláště v načervenalých horninách pouště Gobi velmi dobře rozlišitelné.

Na Blízkém Východě byli podobní tvorové zpodobňováni již kolem roku 3000 př. n. l. a setkáváme se s nimi i v umění mykénském. I v tomto případě však představovali podklad pro tyto legendy spíše pozůstatky pravěkých savců z mladších geologických vrstev. Od objevů zkamenělých kostí nebo stop mohou být také odvozeny zvláštní „chiméry„, tedy bájní tvorové se smíšenými znaky různých zvířat. V Mezopotámii jde o velmi běžné mytologické postavy a jedním z nejlepších příkladů může být záhadný tvor s názvem Siruš (související zřejmě se zoroastrickým božstvem „Sraoša“), zpodobněný na bráně bohyně Ištar v Babylóně. Jak vidíme, nebyl to až Robert Plot v roce 1676, kdo se poprvé setkal s fosílií dinosaura… (pokračování v některém z dalších příspěvků, text částečně založen na příslušné kapitole v knize Úžasný svět dinosaurů).

———

Literatura a odkazy:

Socha, V.: Úžasný svět dinosaurů, nakl. Triton, Praha 2009

Mayor, A.: Fossil Legends of the First Americans, Priceton University Press, 2005

Mayor, A.: The First Fossil Hunters: Paleontology in Greek and Roman Times, Princeton University Press, 2000

http://en.wikipedia.org/wiki/Gryphons (článek o Gryfovi na Wikipedii, en)

http://en.wikipedia.org/wiki/Tuojiangosaurus (článek o tuojiangosaurovi na Wikipedii, en)

http://en.wikipedia.org/wiki/Protoceratops (článek o protoceratopsovi na Wikipedii, en)

http://en.wikipedia.org/wiki/Megalosaurus (článek o megalosaurovi na Wikipedii, en)

———