Jak se dostat dinosaurům pod kůži

…aneb co se řešilo i v Montaně

Je až s podivem, kolik nových studií a informací obecně bylo zveřejněno za dobu mého pobytu v Montaně (tj. 28. 6. až 15. 7.). Za tyto necelé tři týdny bylo popsáno pět nových rodů neptačích dinosaurů, byly objeveny další důkazy o norování dinosaurů v Austrálii a také vyšly na světlo další zajímavé údaje o Dakotě – skvěle zachované mumii hadrosaura, objevené v roce 1999 v Severní Dakotě (veřejně byl objev oznámen až v prosinci roku 2007). Protože jsem si právě v Montaně opatřil knihu Grave Secrets of Dinosaurs od vedoucího výzkumu, britského paleontologa P. L. Manninga, byl jsem novou studií zaujat o to více. A moje očekávání opět nebylo zklamáno. Nejde totiž o nic menšího, než jak se dostat dinosaurovi „pod kůži“.

Jak již bylo zmíněno, hadrosaurid (zřejmě rod Edmontosaurus), žijící na samotném konci křídy – asi před 66 miliony let – představuje jednu z nejlépe zachovaných dinosauřích zkamenělin vůbec (po jedinci brachylofosaura, zvaném „Leonardo“). Zevrubný výzkum za pomoci nejmodernějších zobrazovacích technik již přinesl v případě obou fosílií velmi zajímavé výsledky, nyní však přichází další nečekaná zpráva. Z „Dakoty“ byla izolována neporušená kožní struktura včetně příslušných organických molekul! Jde tedy o první případ v historii paleontologie, kdy můžeme poměrně podrobně prozkoumat i strukturu kůže dinosaura. Otisky kůže byly v minulosti pochopitelně objeveny již u mnoha druhů dinosaurů, nikdy však takto „do hloubky“. Výsledky nového výzkumu byly publikovány na přelomu června a července ve vědeckém periodiku Proceedings of the Royal Society B.

Hadrosaurus „Dakota“ zemřel před zmíněnými 66 miliony let nejspíše na břehu vodního kanálu a po smrti bylo jeho tělo velmi rychle překryto říčním sedimentem. Uzavření mrtvého těla bylo shodou šťastných náhod tak dokonalé, že ani kyslík neměl k většině tkání přístup a to zabránilo jejich rychlejšímu rozkladu. Mineralizující roztok pak velmi rychle vytvořil jakýsi otisk kožní tkáně v podobě následného pevného minerálu. „Kůže“ kterou vědci prozkoumali, je tak vlastně jakási kombinace původních buněčných komponent a minerální složky. Zachovala se také jedna šlacha s dobře patrnými kanálky, kudy za života dinosaura vedla céva s protékající krví směrem do kostí. Měkkých tkání ostatně Dakota vykazuje podstatně více.

Zajímavý je údaj o tloušťce kůže – u báze ocasu prý činila její šířka asi 3,55 mm, což je více než dvojnásobek tloušťky kůže člověka. Přitom na tomto místě zřejmě nebyla kůže dinosaura nejtlustší, spíše naopak. Zdá se tedy, že tito dinosauři byli jakýmisi „tlustokožci“ své doby (ovšem vzhledem k jejich velikosti – délka až ke 13 metrům a hmotnost kolem 4 tun – nejde až o tak nepatřičný údaj). Zda vykazovali podobný trend také jiní dinosauři té doby (například Tyrannosaurus či Triceratops) je ovšem otázkou. Dle závěrů studie má kůže hadrosaurida chemickou strukturu podobnou jako dnešní ptáci a krokodýli, což přesně odpovídá vžitým předpokladům o příbuzenství dinosaurů. Nález také potvrzuje stále diskutovaný fakt, že měkké tkáně a organické molekuly skutečně mohou ve fosilním záznamu nesmírně dlouho přetrvat a paleontologický výzkum se tak nemusí nutně opírat jen o zkoumání fosilních kostí a otisků.

Podobné delikátní nálezy pochopitelně vždy přitáhnou pozornost médií a obvykle se začíná spekulovat o ohraném tématu – klonování dinosaurů. Jak nicméně upozornil jeden z autorů nové studie Roy Wogelius, „objev neporušené dinosauří DNA je natolik nepravděpodobný, že se na něj konceptuálně ani nezaměřujeme“. Přesto nezoufejme – každý nový objev fosílií dinosaura je vlastně takovým skromným „klonováním“, neboť přináší zpět informace, které již nemilosrdný čas dávno pohřbil. Jako šťastlivec, který ještě před týdnem stál přímo u fosílie právě tohoto typu dinosaura (Edmontosaurus cf.), navíc ze stejného geologickém souvrství, mohu takové tvrzení s klidným svědomím potvrdit.

Odkazy:

http://news.nationalgeographic.com/news/2009/06/090630-dinosaur-mummy-skin.html

http://www.msnbc.msn.com/id/31671931

http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/8124098.stm

P. S. Další příspěvek bude věnován opět (nejen) paleontologickým zážitkům z Montany.