Návrat z pravěkého ráje

…aneb Stručný popis pobytu v Montaně

Jak jsem již několikrát avizoval, právě včerejšího 15. července dosedlo modrobílé letadlo společnosti KLM se čtyřmi členy týmu paleontologických nadšenců na ruzyňskou ranvej. Symbolicky tak zakončilo osmnáctidenní akci, jejímž cílem bylo podílet se jako dobrovolníci na vykopávkách v souvrství Hell Creek v severoamerické Montaně. Vzhledem k naprosto unikátnímu způsobu zachování zde objevovaných fosílií, jejich množství a také významu jde o skutečnou výsadu se na takovém výzkumu podílet. Když jsme se tedy letos v březnu dozvěděli, že jsme byli ze strany Museum of the Rockies (instituce, organizující paleontologické výzkumy v souvrství Hell Creek a Two Medicine) vybráni jako dobrovolníci na letošní letní terénní výzkum, byli jsme tím nadšeni. A samotný pobyt na americké půdě naše očekávání přinejmenším nezklamal, pakliže ho dokonce nepřekonal…

Není samozřejmě možné popsat podrobně všechny zážitky, které by svým obsahem vydaly téměř na malou knihu (nemluvě o navázaných přátelstvích a kontaktech). Uvedu tedy alespoň základní fakta o našem pobytu a pro zajímavost přidám později také popis jednoho běžného dne v našem paleontologickém táboře. Příspěvek pak v dalších dnech naváže popisem prvního dne v Montaně, který měl napovědět hodně o dalším průběhu našeho velmi zajímavého pobytu ve Spojených státech.

Z Prahy jsme odlétali 28. 6. nejprve do holandského Amsterdamu, kde jsme přesedali na větší dopravní Airbus a s ním překonali celých 6800 kilometrů Atlantiku a východní Kanady až do města Minneapolis v Minnesotě. Poslední, již vnitrostátní let směřoval do Billings, počtem obyvatel největšího města v Montaně (ovšem těch obyvatel je zde „pouze“ kolem 100 000). Z Billings jsme se pak severovýchodním směrem dopravili charakteristicky masivními terénními automobily (trucky) do 250 kilometrů vzdáleného paleontologického tábora u Snap Creek ve východní části Montany. Tábor se nachází v Garfield County, snad nejopuštěnější části Montany a kromě Aljašky možná i celých Spojených států. V současnosti zde žije jen asi 1280 obyvatel na území o rozloze našeho průměrného kraje. Hustota obyvatelstva zde proto činí pouhých 0,10 osoby na 1 čtvereční kilometr a klimatické podmínky jsou také zcela nevyzpytatelné. Během několika desítek minut se zde může horký slunečný den proměnit v běsnící bouři o síle orkánu, jak jsme se ostatně sami třikrát přesvědčili na vlastní kůži. Garfield County je také jedna z nejchudších oblastí severní části USA, v roce 2000 tu údajně žilo až 21,5% obyvatel pod hranicí chudoby (a to zde nejsou žádné indiánské rezervace, kde je tento problém obvykle nejvýraznější).

Kromě toho, že jde o oblast chudou a slabě osídlenou jde ovšem také o hotovou pokladnici, a to jak jinak – v paleontologickém smyslu. Zdejší lokality svrchnokřídového souvrství Hell Creek (stáří asi 68-65,5 mil. let) představují snad nejlepší záznam z terestrických ekosystémů nejsvrchnější křídy, tedy období rozvoje posledních neptačích dinosaurů. Tak populární pravěcí tvorové, jako byl Tyrannosaurus, Triceratops, Torosaurus, Ankylosaurus, Pachycephalosaurus, Edmontosaurus, Thescelosaurus a mnoho dalších, žilo kdysi právě zde a jejich četné fosílie to více než názorně dokazují. Právě zde se rozkládaly záplavové nížiny i dočasně vyschlé palouky, představující domov pro jedny z posledních velkých „králů“ druhohor. Je téměř neuvěřitelný pocit dotýkat se jako jeden z prvních lebky triceratopse nebo stehenní kosti edmontosaura, tedy zkamenělých částí těla tvorů, kteří zde byli pohřbeni celých předchozích 66 000 tisíciletí… Zatím však nepředbíhejme.

Ze Snap Creeku jsme odjeli pouze jednou, mezi 2. a 5. červencem, kdy byl v plánu pobyt u jezera Fort Peck, obklopeného z obou stran výchozy souvrství Hell Creek. Zdejší kemp je místní turistickou atrakcí, proto jsme své stany museli rozložit na jedné psími výkaly hojně poseté louce u levého břehu jezerního ramene. Místní obyvatelé kemp využívají především k projížďkám na motorových člunech a pohled na čtyři plavce je upřímně pobavil (vzhledem k tomu, že jsem všude chodili pěšky, byli jsme již tak považováni v lepším případě za podivíny, v horším pak za (řečeno po našem) „sociální případy“. Bohužel se tento trend projevuje také na tloušťce mnoha Američanů, ale to už by bylo na jiné povídání. Prostředí kempu bylo zajímavé především tím, že v okolí se nachází nejedna slavná lokalita, včetně té, která vydala světu první kostru tyranosaura. Objevil ji zde americký paleontolog Barnum Brown 12. srpna roku 1902. Navíc zde bylo v sezóně 2000 objeveno neuvěřitelných 5 koster „rexů“ téměř najednou. Okolí stovky kilometrů dlouhého jezera (tvarovaného zbudováním přehrady Fort Peck ve 30. letech minulého století v rámci Rooseveltova New Dealu) je tak zřejmě nejlepším místem na světě při pátrání po pozůstatcích tohoto fascinujícího pravěkého predátora.

Hlavním účelem našeho pobytu v kempu však nebyla prospekce okolních lokalit (kterou jsme podnikli druhý den a já při ní objevil krční obratel malého ornitopoda), nýbrž oslava největšího amerického svátku – Dne nezávislosti 4. července. Z ohňostrojů, které se mohly vzhledem k vyschlé trávě konat pouze na člunech uprostřed jezera, jsme však mnoho neměli. Spíše jsme litovali ztracených dnů ve Snap Creeku, které mohly vést k dalším zajímavým objevům a zkušenostem v terénu. A že jich bylo mnoho – od hledání na nových místech přes klasický „digging“ (vykopávání fosílií) až po vytváření plaster jackets, jakýchsi sádrových obalů na zkameněliny, které je třeba převézt neporušené do laboratoří Museum of the Rockies v 500 kilometrů vzdáleném Bozemanu. Všech zhruba 40 členů týmu v kempu se účastnilo také vyzvednutí a převozu plasterů s částmi lebky triceratopse, na které jsem spolu s dalšími třemi členy týmu pracoval předtím. Lebku jsme na ohnutém plechu z auta táhli provazy až k truckům, pro nedostupnost terénu zaparkovaným asi 200 metrů daleko. Několikametrákové kusy horniny s fragmenty lebky (jeden o váze 410 kg, druhý 320 kg) pak byly nakládány jeřábem na přistavený terénní automobil, který si – jen tak mimochodem – „zahrál“ ve filmu Jurský park 3 (kde v něm seděl herec Sam Neill coby paleontolog Alan Grant). Ostatně věta z prvního dílu zmíněného filmu „Granta z Montany nedostanete“ nám v uších rezonovala často. Ani nám se nakonec z Montany moc nechtělo…

V terénu jsme sice nakonec kvůli různým průtahům (oslava 4. 7., prudká bouře dva dny po sobě) nestrávili tolik času, v kolik jsme doufali, přesto si všichni odvážíme ohromný objem zážitků. Nemluvě pak o závěrečné návštěvě expozice samotného Museum of the Rockies v Bozemanu, kam jsme se dopravovali místní autobusovou linkou – tzv. greyhoundem. V nádherném a až nápadně uklizeném městě bez jediného odpadku na ulici se muzeum v rámci obřího univerzitního kampusu Montanské státní univerzity téměř ztrácí. Přesto nemůžete již z dálky přehlédnout Mikea – světově unikátní bronzovou repliku kostry tyranosaura, stojícího od roku 2001 před jeho vchodem. Krásu místa pak rámují vrcholky tmavě modrých hor pohoří Rocky Mountains. O samotné expozici lze poznamenat jen jedno – pro každého skutečného „milovníka“ dinosaurů je to učiněný ráj na zemi. Mimo jiné se zde nachází největší známá lebka tyranosaura, rekonstrukce obří lebky torosaura i celý jeho model nebo série lebek triceratopse v různých věkových stadiích. Velmi pěkná je také expozice indiánské historie, dobře dokládající melancholickou atmosféru historické retrospektivy historie Montany – státu s největším procentem původních obyvatel Ameriky.

Úžasnou skušeností bylo také setkání s jedním z nejznámějších paleontologů současnosti, Jackem Hornerem. Právě jsem měl po večerech rozečtené dvě jeho knihy, když se nám v kempu u Fort Pecku naskytla možnost vyfotit se s ním a popovídat si. Jeho věta „Congratulations on your book„, tedy gratulace k publikování mé knihy, mi bude znít v hlavě ještě dlouho. To víte, i dobrovolník v Montaně má vrozenou úctu k autoritám v oboru. Takových autorit zde bylo ostatně více, přinejmenším by bylo možné zmínit britského paleontologa Denvera Fowlera, pod jehož vedením jsem dva dny odkrýval kostru kachnozobého dinosaura (zřejmě edmontosaura), který zde žil jen asi 300 000 let před koncem druhohorní éry. Nepřekvapí tedy, že jsem měl také co říci americké reportérce, která přijela dělat interview s účastníky vykopávek a exotického Čecha si pro tento účel nemohla nechat utéct. Pokud čte zmíněný Discover opravdu celých 6 milionů Američanů (jak energicky tvrdila), asi to bude pěkný trapas 🙂 Každopádně, Montana byla pro mne zážitkem desetiletí, ne-li celého života. Závěrem proto dodávám, že jako takový samozřejmě nemůže šíří své látky obsáhnout pouze jediný příspěvek – očekávejte proto vbrzku další dojmy z Montany!

———

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Montana

http://en.wikipedia.org/wiki/Garfield_County,_Montana

http://en.wikipedia.org/wiki/Museum_of_the_Rockies

http://www.museumoftherockies.org/

http://en.wikipedia.org/wiki/Jack_Horner_(paleontologist)

http://www.denverfowler.com/

http://montana.wildprehistory.org/index.htm

———

Advertisements

Komentáře: 3

Filed under Na cestách, Ze života

3 responses to “Návrat z pravěkého ráje

  1. Jiří Meixner

    Výkaly kvituju…o ty jde přece především ;o)))) ne, skutečně důstojné shrnutí…vzpomínky se mi tak nějak honí hlavou jedna po druhé, bude to chtít vstřebat … 🙂

  2. autor

    Díky Jirko. Taky v tom mám ještě trochu zmatek, budu to muset nějak systematicky utřídit a pak udělat souvislý výtah z myšlenkových proudů 🙂

  3. autor

    A článek v magazínu New West: http://www.newwest.net…d/C41/L41/ 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s