….tentokrát dinosaurů prosté
Hezký víkendový předvečer všem návštěvníkům blogu. Jelikož poslední novinky se nesly pouze v duchu dinosauří paleontologie, dovolím si nyní zmínit ještě tři další aktuality, dinosaurů se pohříchu netýkající. Na počátku října totiž „hýbou“ milovníky pravěku i akademiky (mimo jiné) také následující témata.
1.) Objeveny stopy po dávném útoku hejna žraloků
Již v roce 1968 byly v Japonsku objeveny fosílie mořského plaza ze skupiny plesiosaurů, dravců s velkými ploutvemi, malou hlavou a dlouhým krkem. Asi 7 metrů dlouhý predátor s tlamou plnou ostrých zubů byl objeven s více než 80 žraločími zuby uloženými v prostoru někdejší tělní dutiny. Jedná se o velmi pravděpodobný důkaz toho, že živý nebo jen nedlouho mrtvý plesiosaurus se stal kořistí asi třímetrových žraloků druhu Cretalamna appendiculata. Paleontolog Kenshu Shimada podotýká, že žraloci běžně ztrácí zuby při kousání a v 85 milionů let staré fosílii možského plaza rozlišil různě velké zuby asi 7 jedinců tohoto druhu dravé paryby. Z výzkumu vyplývá, že máme před sebou jedinečnou zkamenělou scénu dávné hostiny, v níž velký dravý plaz nebyl tentokrát vítězem.
2.) Nové poznatky o dávném lidském předchůdci
Počátkem 90. let byly v Etiopii objeveny fosílie jednoho z nejstarších lidských předchůdců, hominina druhu Ardipithecus ramidus. Dávný primát žil ve východní Africe asi před 4,4 miliony let a byl tedy o více než milion let starší, než proslulá „Lucy“ (Australopithecus afarensis). Nový výzkum, který je zveřejněn v periodiku Science, odhalil dosud neznámou vývojovou fázi našich předků. Samička „Ardi“, jejíž nádherná fosílie tvoří jádro výzkumu, měřila asi 120 cm na výšku a zaživa vážila kolem 50 kg. Její mozek byl ještě velmi malý a celkovým tvarem těla se poněkud podobala vzpřímeným šimpanzům. Zrekonstruovaná kostra doplňuje naši dosavadní představu o vzhledu nejstarších zástupců naší vývojové linie po odštěpení linie vedoucí k dnešním šimpanzům.
3.) Pravěké houby dokládají ničivý charakter vymírání na pomezí K-T
Další nový výzkum vědců z Velké Británie, USA a Holandska se zaměřil na zkoumání ekologických dopadů největšího vymírání v dějinách fanerozoika, tedy vymírání na konci permu (asi před 251 miliony let). Moderními chemickými analýzami vědci zjistili, že velkým rozvojem a geografickým rozšířením tehdy procházela skupina mykotických organismů ze skupiny Reduviasporonites. Tyto drobné houbovité organismy se vyskytovaly především v tlejícím dřevě padlých kmenů stromů, což naznačuje, že rozsáhlé lesní porosty byly na přelomu permu a triasu katastrofou značně zdecimovány. Výsledek výzkumu také naznačuje, že poškozeny byly celé ekosystémy, včetně veškerých trofiských a ekologických vazeb. Právě propojenost těchto vazeb nejspíš zapříčinila vysoký úbytek biodiverzity mladoprvohorního života.
Odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/2009/09/090928-fossil-shark-feeding-frenzy.html (plesiosaurus a žraloci, en)
http://news.nationalgeographic.com/news/2009/10/091001-oldest-human-skeleton-ardi-missing-link-chimps-ardipithecus-ramidus.html (Ardipithecus, en)
http://www.sciencedaily.com/releases/2009/10/091001181051.htm (vymírání P-T, en)