…tichý přízrak z Mongolska
Snad nejslavnější a nejnákladnější výpravu za dinosaury v celých dějinách paleontologie představovaly slavné expedice AMNH do nitra pouště Gobi v letech 1922 až 1930. Americký paleontolog Roy Chapman Andrews (1884-1960) vedl odvážnou výpravu techniků a paleontologů s karavanou automobilů a velbloudů, křižujících Gobi i s nákladem zásob a pohonných hmot. Právě při těchto pionýrských expedicích do Mongolska byly objeveny fosílie do té doby zcela neznámých dinosaurů. Asi nejslavnějšími „úlovky“ se kromě drobných křídových savců stali protoceratopsové (s hnízdy a vejci), velociraptoři a oviraptoři (rovněž s hnízdy a vejci). málokdy se však zmiňuje troodontid Saurornithoides mongoliensis, popsaný Henrym F. Osbornem (1857-1935) v roce 1924. Letos od jeho popisu uběhlo přesně tři čtvrtě století.
Saurornithoides („ještěří a ptačí tvar“) byl rodem troodontidního maniraptora, v mnoha ohledech typického zástupce malých teropodních dinosaurů. Žil v období pozdní svrchní křídy (asi před 80-75 miliony let) na území dnešního Mongolska a Číny (souvrství Djadochta). Představoval malého, jen asi 2-3,5 metru dlouhého a 25-55 kilogramů vážícího predátora, představujícího ve svých ekosystémech nebezpečného lovce drobných obratlovců. Stejně jako jeho severoamerický příbuzný Troodon měl zřejmě velmi dobrý zrak a dokázal lovit i za šera (jak dokládají velké oční důlky a stereoskopické uspořádání očnic). Jeho kořistí se mohli stávat také drobní savci, žijící ve stejné době a na stejném místě (např. rody Kryptobaatar, Zalambdalestes, Deltatheridium ad.).
Saurornithoides byl nejspíš velmi svižným dravcem, který se musel mít na pozoru před smečkami velociraptorů, ale i obřím příbuzným tyranosaura – tarbosaurem. Stejně jako ostatní deinonychosauři měl na druhém prstu zadní končetiny zvětšený „srpovitý“ dráp, kterým mohl útočit nebo se v případě potřeby také bránit. Někteří paleontologové se domnívají, že dlouhé přední končetiny a obratné „ruce“ saurornitoida mohly sloužit k jednoduché manipulaci s objekty, například potravou. Tu si teropod mohl „podávat“ do charakteristicky dlouhé a úzké tlamy s mnoha ostrými zuby. Mozkovna byla stejně jako u zmíněného troodona na dinosauří poměry značně prostorná. Troodontidi patřili nejspíš k nejinteligentnějším dinosaurům a mongolský zástupce v tomto smyslu jistě nebyl výjimkou.
Jediný exemplář tohoto teropoda byl objeven při zmíněné expedici ve 20. letech minulého století, dosud je tedy znám pouhý jeden druh – S. mongoliensis. V roce 1974 popsal mongolský paleontolog Rinchen Barsbold domnělý další druh ze souvrství Nemegt, který vzhledem k pozdějšímu výskytu pojmenoval jako S. junior. V letošním roce však byla publikována studie, která vyvrátila původní domněnku, že se jedná o blízce příbuzný druh S. mongoliensis. Fosilní materiál S. junior byl proto překlasifikován jako samostatný nový rod Zanabazar. Jedná se o dosud největšího známého troodontida (s výjimkou troodona), jehož lebka měří na délku 27,2 cm. Na konci křídy tedy obývalo střední Asii více rodů malých, ale nebezpečných dinosauřích predátorů se skvělými smysly a velmi rychlýma nohama.
Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Saurornithoides
http://www.cmstudio.com/saurornithoides.html
http://www.nhm.ac.uk/jdsml/nature-online/dino-directory/detail.dsml?Genus=Saurornithoides