Strašné ruce z Mongolska

…aneb pár vět o enigmatickém teropodovi ze svrchní křídy

Zhruba za půl roku (11. července) uplyne rovných 45 let od objevu jednoho z nejzáhadnějších velkých teropodů vůbec – mongolského deinocheira. Tento dinosaurus byl objeven v roce 1965 polskou paleontoložkou Z. Kielan-Jaworowskou během jedné ze slavných polsko-mongolských expedic do pouště Gobi. Bohužel jediné, co se z tohoto zvířete zachovalo, jsou masivní kosti jeho předních končetin. Právě ty druh Deinocheirus mirificus proslavily i mezi laickou veřejností. Měří totiž bezmála 2,5 metru (dle jiných informací až 2,7 m) na délku a drápy jsou dlouhé téměř 30 centimetrů. Fotografie, nákresy a repliky těchto obřích „rukou“ jsou dnes ozdobou knih i muzejních expozic po celém světě. O samotném deinocheirovi toho však stále mnoho nevíme.

Deinocheirus („strašná ruka“) byl popsán v roce 1970 polskými paleontoložkami Halszkou Osmólskou a Ewou Roniewicz, které zvolily přiléhavé druhové jméno mirificus („neobvyklý, podivuhodný“). To zcela odpovídá vzhledu svého nositele. U většiny mohutných teropodů byly totiž přední končetiny relativně krátké až zakrnělé. Stačí si vybavit ikonické „ručky“ tyrannosaura, kratší než paže dospělého člověka (nicméně silnější, podle propočtů dokázaly uzvednout až 200 kg). Deinocheirus byl nepochybně zcela jiným typem teropoda, než jaký představovali velcí tyrannosauridi, karcharodontosauridi či třeba abelisauridi. Většina paleontologů se dnes shoduje na tom, že mongolský obr byl zástupcem skupiny Ornithomimosauria, kam patří také známí „pštrosí dinosauři“. Napovídá tomu poměrně primitivní stavba předních končetin, podobná „rukám“ klasických zástupců, jako byl severoamerický Ornithomimus nebo asijský Gallimimus.

Pokud deinocheirus skutečně patřil mezi ornitomimosaury, pak nepochybně představoval specifickou vývojovou linii, zřejmě odlišnou od všech dosud známých zástupců. Jeho životní strategie a ekologické požadavky se rovněž značně lišily od menších příbuzných. Velikost je na základě pouhých předních končetin a několika úlomků žeber a obratlů obtížné stanovit, o celkové stavbě a tvaru těla deinocheira totiž není nic známo. Pokud byl stavěn jako zavalitý „pštrosí dinosaurus“, mohl podle propočtů dosahovat délky přes 12 metrů a hmotnosti až kolem 9 tun. Tím by představoval jednoho z nejtěžších známých teropodů vůbec. Podobných proporcí možná dosahoval také terizinosaurid Therizinosaurus cheloniformis, jehož přední končetiny možná také přesahovaly délku 2,5 metru (a navíc byly zakončeny téměř metrovými drápy). Pokud byl deinocheirus skutečně ornitomimosaurianem, pak byl vývojově primitivním zástupcem, neboť postrádal některé obvyklé znaky pokročilých „pštrosích“ dinosaurů.

Deinocheirus žil v období svrchní křídy, asi 5 milionů let před koncem druhohor (tedy asi před 70 miliony let ve svrchním kampánu až spodním maastrichtu). Dlouho bylo hádankou, čím se tito impozantní obratlovci živili a jakým způsobem žili. V době objevu panovala domněnka, že šlo o děsivé predátory, kteří používali své mohutné ruce a drápy k párání těl kořisti. Drápy deinocheira však nebyly dostatečně zahnuté a zahrocené pro takový účel. Dnes se zdá být jisté, že šlo spíše o podivné křídové obdoby lenochodů a pand – tedy mohutní býložravci, kteří si dlouhýma „rukama“ přitahovali větve stromů. Jak ukázal výzkum posledních let, ekosystémy Střední Asie v posledních milionech let existence dinosaurů nemusely být nehostinným pouštním prostředím jako dnes. Šlo spíše o lesnatou krajinu, mnohem vlhčí a životu příznivější, než jakou obývali východoasijští dinosauři o 10 milionů let dříve.

V roce 2008 se objevila na internetu informace, že byl v Gobi objeven další materiál přisouditelný deinocheirovi. Zatím není o tomto zajímavém oznámení nic oficiálního zveřejněno a možná se jedná jen o klasickou „novinářskou“ kachnu (byť byl jejím autorem také paleontolog). Každopádně však platí, že o fantastickém dlouhorukém monstru z pouště Gobi nebudeme vědět nic jistého, dokud nebudou objeveny další zkameněliny. Ty zatím odpočívají v horninách starých 70 milionů let a své tajemství opatrují dál…

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Deinocheirus

http://www.luisrey.ndtilda.co.uk/html/deinonew.htm