Jak jsem putoval s dinosaury

…v pražské O₂Aréně

Jednou z akcí, kterou jsem si v letošním roce nechtěl nechat ujít, je velkolepá australská show Putování s dinosaury (v orig. Walking with Dinosaurs: The Arena Spectacular) pod licencí BBC. Tato médii podporovaná a dobře propagovaná záležitost patří k největším putovním spektáklům svého druhu za posledních několik let. Jedná se vlastně o živé představení s animatronickými modely i loutkami dinosaurů, většinou v odpovídající životní velikosti. Rozhodně tedy nejde o žádnou „výstavu“, jak se na mnoha místech komentovalo a psalo. Dá se říci, že na tuto především pro děti a rodiny určenou show mne přivedl zejména „profesionální“ zájem a zvědavost. Chtěl jsem se zkrátka přesvědčit, do jaké míry se tvůrcům povedlo podívanou připravit a zároveň skloubit se současnými paleontologickými poznatky. Předběžně teď mohu konstatovat, že až na drobné nepřesnosti a chybky ve ztvárnění některých dinosaurů jsem byl vcelku příjemně překvapen.

Dinosauří spektákl se odehrával v pražské 0₂ (Sazka) Aréně od středy 17. 2. do neděle 21. 2. a za tuto dobu se asi 96-ti minutová podívaná opakovala před českým publikem zhruba 13-krát. Moje skvělá a chápající přítelkyně bez reptání absolvovala „dinosaury“ také, navíc se jí podívaná údajně i líbila 🙂 Pravda, znepokojivým úkazem byly tisícihlavé davy lidí a především různě velkých dětí s nafukovacími modely dinosaurů, jejichž proud zaplavil pražské metro od stanice Českomoravská až přinejmenším po Florenc. Davy jsme se ostatně prodírali tam i zpátky, což svědčí o přetrvávající masové oblibě dinosaurů. Na druhou stranu – pro popularizátora paleontologie a dinosaurů obecně je to velmi dobré znamení. Pravěcí archosauři jsou prostě stále „in“.

Ale již k samotné show. V obrovské aréně divák sleduje rozpohybované modely dinosaurů a jednoho ptakoještěra, přičemž děj sleduje historii vývoje dinosaurů od svrchního triasu (asi před 220 miliony let) až po samotný konec křídy před 65 miliony let. Animatronické modely, z nichž největší má na délku 17 metrů, jsou ovládany moderními technologiemi a skutečně zaujmou přirozeností chůze a vůbec celé škály pohybů. Nepostradatelnou úlohu zde zastává hudba a ozvučení jednotlivých dinosaurů. Přestože hlasový projev vyhynulých živočichů je čistě hypotetickou záležitostí, syntetické zvuky působí přirozeně a odpovídají očekávání diváka (tyrannosaurus děsivě řve, brachiosaurus z hluboka „mručí“ apod.). Velmi silným emotivním doplňkem je hudba na pozadí, která vtahuje do děje a dokáže vás bezmála přikovat k sedačce. Významnou součástí jsou však bezpochyby také vizuální efekty na pozadí (včetně ubíhající krajiny za efektivně plachtícím ornitocheirem). „Nafukovací“ vegetace a odpovídající nasvícení pak dodává podstatné detaily a doplňuje jevištní aranžmá působivé pravěké scény.

V rámci show se setkáme s několika rody dinosaurů (Liliensternus, Plateosaurus, Stegosaurus, Allosaurus, Brachiosaurus, Utahraptor, Torosaurus, Ankylosaurus a Tyrannosaurus) a jedním rodem ptakoještěra (Ornithocheirus). Objeví se také Iguanodon, ale pouze jako mršina. Někteří dinosauři představí také svoje mláďata (Plateosaurus, Brachiosaurus, Tyrannosaurus) a součástí děje je rovněž líhnutí mláďat a jejich požírání dravcem nebo souboj dvou torosaurů, končící zlomeným rohem. Většina modelů vykazuje skutečnou velikost, snad jen s výjimkou sauropoda brachiosaura (ve skutečnosti výška až 13 metrů a délka 26 metrů) a dromeosauridního teropoda utahraptora (který dosahoval délky až 7 metrů, model asi 4 metry). Pohyby modelů jsou obecně poměrně plynulé a pod kůží se občas pohne i nějaký ten sval, což dodává na přesvědčivosti. Kouř od nozder a kupička trusu, která zůstane po pasoucím se torosaurovi, je také poměrně vtipným doplňkem. Nedostatkem je však poněkud omezená hybnost velkých modelů, které někdy působí přeci jen dost zpomaleně. Menší modely, ve kterých se pohybují loutkoherci, jsou poměrně svižné a aktivní – po chvíli však pohled na lidské nohy pod dinosauřím tělem přece jen trochu pokazí dojem.

Během dvou zhruba padesátiminutových bloků překleneme celkem 150 milionů let evoluce a jsme svědky takových událostí, jako je rozpad superkontinentu Pangey, vznik kvetoucích rostlin nebo samotné vyhynutí dinosaurů (i s dopadem obřího meteoritu). Celý děj uvádí a popisuje „paleontolog Huxley“, kterého ztvárnil profesionální herec (zajímavou otázkou je, zda bylo toto jméno zvoleno náhodně, nebo zda odkazuje k viktoriánskému přírodovědci T. H. Huxleymu – jednomu z prvních proponentů příbuznosti dinosaurů a ptáků). Herec odvádí slušný výkon, přestože český dabing místy trochu skřípe. V jednu chvíli například „Huxley“ (kterého zabírá detailní kamera) odříkal asi dvě věty, zatímco český dabér po tuto dobu mlčel. V drtivé převaze času však tato spolupráce probíhala dobře a v českém podání byl výklad poměrně působivý. Nelze také nezmínit jisté vtipné pasáže a komentáře, které celkový průběh představení oživovaly (například to, že „Tyrannosaurus spolkl najednou asi 70 kilogramů masa, což je hmotnost dvou topmodelek“).

Objevilo se však i několik faktických chybek, mnohé z nich si ale již nepamatuji. „Huxley“ například tvrdí, že nejvyšší dinosauři (brachiosauridi) dosáhli vrcholu na konci jury a později se už nikdy tak vysocí tvorové nevyskytli. Nejvyšším známým brachiosauridem je ale Sauroposeidon proteles z Oklahomy, který žil až ve spodní křídě, tedy asi 40 milionů let po „klasických“ svrchnojurských brachiosaurech. Pořadatelé také uvádí, že dinosauři žili celkově přes 200 milionů let. Pokud však mají na mysli tzv. neptačí dinosaury, musí tento údaj snížit asi o 30 milionů let. Mnohá tvrzení v show byla navíc vydávána za nezpochybnitelný fakt, přitom však o něm nemáme žádné pevné doklady v podobě zkamenělin (různé modely chování, péče o mláďata apod.). I v případě Putování tedy musíme většinu informací brát s rezervou. Show chce sice pobavit i poučit (což se jí skvěle daří), nejde však o dílo vědecké, nýbrž zábavně-komerční. Hledáte-li proto stejně jako 99,8 % dalších lidí spíše zábavu než trikovou vědeckou konferenci, je Putování přesně pro vás. A když už jsme u toho, show je díky absenci krvavých scén a brutálního násilí vhodná již pro menší děti od 3 let, na své si však přijdou třeba i senioři. Bylo ostatně zábavné poslouchat třicátníka, živě debatujícího se svým malým synem o ornitocheirovi (kterého pán mylně pokládal za rod Pterodaustro).

Jak tedy zhodnotit celou velkolepou akci v pouhých několika větách? Neztotožňuji se zcela s bombastickým tvrzením pořadatelů, že jde o jedinečnou příležitost, jak vidět „živé“ dinosaury, kteří nám prý „nikdy nebyli a nebudou blíže“. Ostatně komerční úspěch představení byl a je značný, a o ten především jistě producentům šlo. Na druhou stranu však určitě nejsem příliš otráven ani zklamán – nedostatky nejsou zásadního charakteru a Putování s dinosaury je vesměs zajímavým, poutavým a dobře stravitelným představením pro zájemce o dinosaury prakticky jakéhokoliv věku. Pokud jste show sami zhlédli, nejspíš toho nelitujete. Kdo si ji však nechal utéct, nechť nezoufá – něco mi říká, že jsme tu putovní verzi dinosaurů rozhodně neměli naposledy.

Odkazy:

http://www.dinosaurlive.com/

http://tv.nova.cz/rubrika/projekty/putovani-s-dinosaury/