Krátce k fantastickému objevu

…aneb (možná) jediný známý doklad útoku velkého teropoda ve fosilním záznamu

O zkamenělých dinosauřích stopách a jejich významu pro lepší pochopení dinosauří fyziologie, ekologie a dalších aspektů jejich života jsem psal již dříve (zejména zde). Díky dochovaným otiskům fosilních šlépějí mohou paleontologové zjistit například rychlost pohybu, tělesnou stavbu a postavení končetin nebo třeba stádní chování daného pravěkého živočicha. Právě zkamenělé stopy více jedinců na jediné lokalitě jsou těmi nejvýznamnějšími, protože představují unikátní možnost nahlédnutí do dějů starých i stovky milionů let. Můžeme například pozorovat věkové složení stáda sauropodů či ornitopodů a jejich celkovou početnost. Zjistíme, v jakých rozestupech se pohybovali a jaká byla jejich pravděpodobná hierarchie či obranné postavení členů stáda. V případě dravých teropodů můžeme sledovat jejich smečkové uskupení, možné následování potenciální kořisti a ve zcela unikátních případech dokonce i útok na kořist. A právě tento fascinující objev byl učiněn ve Spojených státech během 30. let minulého století.

Jeho objevitelem se stal známý americký paleontolog Roland T. Bird a místem nálezu byl odhalený břeh dnes rovněž proslulé říčky Paluxy u města Glen Rose v Texasu. Tato lokalita je známá množstvím stop (i jejich sérií) z asi 50 různých lokalit, nejvýznamnějším objevem však může být právě zmíněný Birdův objev. První série stop patří nepochybně velkému sauropodnímu dinosaurovi, který zde zanechal široké stopy zadních nohou a o něco užší stopy předních končetin. Býložravý dinosaurus dosahoval podle propočtu paleontologů délky asi 12 až 15 metrů, což je na sauropoda poměrně málo (někteří mohli mít až trojnásobek zmíněné délky a ve stejné době žijící brachiosaurid Sauroposeidon možná přesáhnul 30 metrů). Na druhou stranu je však hmotnost původce stop odhadována až na 20 nebo 30 tun, což je s udávanou délkou v ostrém rozporu (muselo by jít o enormně masivního jedince s proporcionálně krátkým krkem a/nebo ocasem). Každopádně zůstaňme u faktu, že šlo o mohutného sauropodního dinosaura. Ostatně některé stopy sauropodů z tohoto místa dosahují délky až jednoho metru, což svědčí o přítomnosti obřích zástupců skupiny. Druhá série stop, která se zdá být v interakci s prvními, patřila nepochybně dravému teropodnímu dinosaurovi s udávanou délkou asi 6 až 9 metrů. To by znamenalo přítomnost velkého predátora, schopného na sauropoda zaútočit (přestože se značným rizikem).

…

Pravděpodobným původcem velkých tříprstých stop od Glen Rose byl obří alosauroidní teropod akrokantosaurus (zde rekonstruovaná kostra v Muzeu Severní Karolíny). Žil v období spodní křídy, asi před 116-110 miliony let a dosahoval délky 12 metrů a hmotnosti 6 tun. Kredit: Wikimedia Commons

 …

A právě to se v době vzniku stop, tedy asi před 110 miliony let během spodní křídy, možná opravdu stalo. Někteří paleontologové se domnívají, že máme k dispozici jedinečnou ukázku útoku velkého dravého dinosaura na ještě většího býložravce. Jaký scénář, napsaný před více než milionem staletí, se nám to vlastně dochoval? Stopy byly vytvořeny v měkkém sedimentu, nejspíše v blízkosti velké laguny nebo mělkého vnitrozemského moře. Býložraví dinosauři zde procházeli, snad dokonce migrovali, a dravci je pronásledovali s vidinou úlovku. Po otisknutí stop byl povrch brzy zakryt odolnějším sedimentem, který je uchoval po celé následující miliony let. V geologické současnosti je opět odkryla eroze, především pak činnost řeky Paluxy. Stopy vyprávějí velmi zajímavý příběh: Zpočátku jsou obě sady stop víceméně paralelní, což ukazuje na pronásledování sauropoda dravcem. V jednu chvíli se však tříprsté stopy teropoda začínají stáčet k sauropodovi a přibližují se až do bodu, kdy dravec zřejmě zprava zaútočí na nechráněný bok své zamýšlené oběti. V tu chvíli je pravá stopa teropoda vedle pravé stopy sauropoda a dravec tak má zřejmě levou nohu ve vzduchu. Tento fakt bývá interpretován tak, že teropod zřejmě pronásledoval býložravce a po chvíli na něho zaútočil jakýmsi (možná nepovedeným) výskokem na hřbet. Chvíli se možná přidržoval na boku sauropoda a poskakoval po jedné noze. Své mohutné kořisti nejspíš způsobil zranění na zadní noze, protože vzápětí po útoku sauropod svoji zadní pravou nohu mírně vleče a naplno na ni nedošlapuje. Jak celý pradávný výjev skončil, však bohužel není a nikdy ani nebude známo. Paleontolog Martin Lockley však v roce 1995 tento scénář popřel a tvrdí, že se jedná pouze o náhodné smíchání stop a tři teropodi zde procházeli až nějakou dobu po asi dvanácti sauropodech.

Již ve své době zaujal tento konkrétní objev paleontology i laickou veřejnost do té míry, že celá hornina se stopami byla pracně oddělena a částečně vlakem i nákladními automobily dovezena na místo s menším působením eroze. Dnes jsou fosilní sekvence stop umístěny v malé budově a zpřístupněny veřejnosti. Expozici spravuje Texas Natural Sciences Center a v celém okolí se dnes rozkládá chráněný park Dinosar Valley State Park. Stopy představují fascinující výjev z dávného světa dinosaurů a jsou také zajímavým dokladem dnes již obecně uznávané vzpřímené chůze dinosaurů a jejich horizontálně držených ocasů (v době objevu byly ještě interpretováni jako plazivá monstra s ocasy vlečenými za sebou). Zajímavé je, že od Glen Rose pochází také stopy „nejrychlejšího“ známého teropoda, jehož rychlost pohybu byla propočtem odhadnuta asi na 38,6 km/h. Jedny z prvních historicky objevených stop sauropodů, které patří k zmiňovanému objevu, zanechal na někdejší spodnokřídové záplavové planině Paluxysaurus (do roku 2007 byly stopy přisuzovány brachiosauridnímu sauropodovi rodu Pleurocoelus, jehož fosílie byly objeveny nedaleko od místa nálezu stop). Paluxysaurus byl následně prohlášen státním dinosaurem Texasu. Dravým teropodem pak mohl být obří alosauroid Acrocanthosaurus atokensis, popsaný roku 1950. Tento až kolem 12 metrů dlouhý dravec byl charakteristický jakousi nízkou hřbetní plachtou a také lebkou o délce až 1,3 metru. Není však samozřejmě jisté, zda stopy patřily právě těmto dinosaurům.

Dinosauří stopy u Glen Rose byly náhodně objeveny na jaře roku 1909, rok po ničivých záplavách, které kromě četných obětí na životech přinesly také odkrytí úžasného objevu. Na tříprsté stopy (v té době již známé i z jiných míst Spojených států a přezdívané „stopy obřích krocanů“) narazil místní teenager, který na ně upozornil svého učitele. Ten jejich dinosauří původ rozeznal, přesto trvalo dalších 30 let, než místní definitivně přestali věřit, že se jedná o záhadné stopy dávných slonů, obřích ptáků nebo velkých lidí. První stopy sauropodů zde objevil v té době již dospělý (dříve zmiňovaný teenager) Charlie Moss v roce 1934. O pět let později se na místo vypravil také Roland T. Bird, který značnou část své kariéry zasvětil právě výzkumu těchto stop a představil je vědeckému světu. V průběhu doby se objevila také kontroverzní kauza „lidských stop“, spojených s dinosauřími. Dnes se však má za to, že veškeré „ploskochodé“ stopy jsou ve skutečnosti stopami malých teropodů se složenými patními kostmi (resp. metatarzály). Dinosauří stopy od Glen Rose jsou každopádně jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších příkladů dochování dinosauřích stop – zkamenělého okna do světa druhohorních ekosystémů.

…

Odkazy:

http://paleo.cc/paluxy/ovrdino.htm

http://www.k5geosource.org/activities/invest/fossil/q5/pg3.html

http://en.wikipedia.org/wiki/Paluxy_River

http://en.wikipedia.org/wiki/Glen_Rose_Formation

…