…aneb byl tarbosaurus labužníkem?
V předchozím příspěvku jsme si ukázali zajímavý příklad fosilního důkazu o interakci mezi teropody a jejich kořistí (v daném případě šlo o menšího deinonychosaura a jakési drobné savce). Nejde však o jediný zajímavý objev tohoto druhu, učiněný v posledních týdnech (resp. aktuálně představený vědecké i laické veřejnosti). Druhý představuje rovněž doklad takové interakce, v tomto případě však nejde o v čase zachycený pozůstatek dávného lovu, nýbrž „ožer“ mršiny kachnozobého dinosaura velkým tyranosauridem.
Nález z roku 1995 sestává z téměř kompletní kostry velkého kachnozobého dinosaura rodu Saurolophus a pochází ze západní části pouště Gobi. Přestože je asi 70 milionů let stará zkameněliny poměrně kompletní, je také značně poškozená mechanickými vlivy okolí, a to ne ledajakými. Podle neklamných stop rýh od zubů na jednotlivých kostech je téměř jisté, že kostru ještě před jejím pohřbením navštívil obří tyranosaurid rodu Tarbosaurus. Tato asijská obdoba blízce příbuzného severoamerického tyranosaura představuje jediného dravce této velikostní kategorie v dané oblasti. Stopy po kousancích se nachází na levém humeru (pažní kosti) ornitopodního dinosaura. Paleontologové Hone a Watabe, kteří jsou také autory nové studie, neobjevili žádné stopy po přímém útoku tarbosaura. Na základě polohy těla saurolofa a stupně jeho poničení se zdá být pravděpodobné, že šlo o již uhynulého jedince, který byl vůči svému okolí jen částečně odkryt. Exponovaná část mrtvého těla tedy představovala vítaný prostřený stůl pro všechny velké i menší predátory v okolí. Jak se zdá, právě masivní, až 12 metrů dlouhý T. bataar byl nejspíš hlavním hodovníkem.
Jde zřejmě o první prokazatelný nález velkého tyranosaurida, pojídajícího mršinu. Zajímavý je však zejména způsob, jakým velký dravec zdechlinu okusoval. Je totiž dobře známo, že tyranosauridi měli masivní čelistní svaly a zuby uzpůsobené k drcení kostí (viz např. můj starší článek o síle čelistního stisku T. rexe). Předpokládalo se proto, že k tělu kořisti přistupovali velmi prozaicky – drtili kosti a maso hltavě polykali. Objev z Mongolska však nyní svědčí o něčem úplně jiném a je proto velmi překvapivý. Na pažní kosti saurolofa lze rozeznat několik různých druhů zářezů, které svědčí o snaze dravého dinosaura „seškrábnout“ maso a šlachy z kosti. Nešlo tedy o žádný silný a neobratný zákus za použití síly čelistních svalů, ale o jemně vedené „škrábání“ masa předními zuby, kterým anglicky mluvící paleontologové přezdívají nikoliv náhodně „scraper teeth“.
K sáhodlouhé debatě o tom, zda velcí tyranosauridi byli aktivními lovci nebo mrchožrouty (prakticky s jistotou obojí) tento nález nijak významně nepřispívá, je však nepochybně krásnou ukázkou vzájemných interakcí mezi obřími svrchnokřídovými teropody a jejich (ať již živou nebo mrtvou) kořistí. Ukazuje také, že i kolosální dravci dávné doby nebyly jen stroje na zabíjení, jak nám prezentoval tyranosaura třeba Jurský park. Dokázali si svoji potravu „vychutnávat“ a dát si načas, když chtěli obrat maso z kostí, které by poměrně snadno dokázali rozdrtit.
Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Tarbosaurus
http://en.wikipedia.org/wiki/Saurolophus
Hone, D., & Watabe, M. (2010). New information on scavenging and selective feeding behaviour of tyrannosaurs Acta Palaeontologica Polonica (studie)