Vítejte v roce 2011

…významném výročí objevu ichtyosaura

Mary Anningová (1799-1847) byla proslulá britská sběratelka zkamenělin, amatérská paleontoložka a obchodnice s přírodninami. Působila převážně u městečka Lyme Regis v hrabství Dorset, při jižním pobřeží Anglie. Právě zdejší příkré útesy, typické pro tuto malebnou, i když poněkud pustou krajinu, přitahovaly viktoriánskou smetánku v době napoleonské kontinentální blokády. Mnoho význačných osobností se sjíždělo do příbřežních městeček a trávilo zde volný čas. Mezi jinými to byla také spisovatelka Jane Austenová (1775-1817), kterou dle vlastních slov okouzlila „překrásná linie útesů táhnoucích se východním směrem“. Jak ukázala korespondence této autorky románů (která jeden z nich – Přemlouvání – věnovala právě tomuto místu), setkala se zde také osobně s otcem Mary Anningové, tesařem Richardem Anningem. V té době byla budoucí objevitelka a významná osobnost dějin paleontologie ještě malá, ale její čas už měl brzy přijít. Kromě letovisek a malebných útesů totiž okolí Lyme Regis poskytovalo ještě něco – množství nádherně zachovaných zkamenělin z období spodní jury.

Zkameněliny místní obyvatelé sbírali odedávna, protože si uvědomili, že jde o vcelku výnosnou činnost. Mnozí dokonce zastavovali kočáry na cestách a jejich pasažérům zkameněliny za různé ceny nabízeli. Podobným způsobem si přivydělával také Richard Anning, který na pláž brával i své děti. Mary Anningová brzy projevila svůj přirozený talent pro objevování vzácných a dobře zachovaných kusů, takže byla zanedlouho schopná nosit zkamenělé schránky amonitů a dalších druhohorních živočichů takřka po hrstech. Přestože v té době nepanovala ještě obecná shoda o původu zkamenělin, scéna již byla připravena pro významné objevy, které se měly ukázat být zásadními. V roce 1810 zemřel Richard Anning na následky zranění, které utrpěl při pádu z útesu Black Ven. Jeho manželka Molly s dětmi neodvratně zabředli do „Dickensovské“ bídy a z mnoha dětí v této rodině i na následky hmotného nedostatku většina zemřela. Přežila jen Mary a její starší bratr Joseph. Ve stejné době se Mary povedl významný úlovek – na pláži našla neobyčejně velkou a pěknou zkamenělinu amonita, v její představě „hadí kámen“. Jistá movitá dáma ve městě jí pak za něj nabídla tak velkou sumu, že si za ní Anningovi mohli pořídit jídlo na celý týden. Mary se pak rozhodla, že bude na pláž chodit sbírat pravidelně. A právě zde se začíná odvíjet jeden z velkých příběhů vědy o dávném životě…

Nákres bezmála kompletní kostry ichtyosaura, objevené Mary Anningovou u Lyme Regis. Autorem diagramu z roku 1824 je viktoriánský přírodovědec, reverend William Conybeare. Zdroj: Wikimedia Commons

Právě před 200 lety, někdy v průběhu roku 1811, učinil Joseph pozoruhodný objev. Pod nechvalně proslulou skalní stěnou Black Ven se ze strmé skály vynořoval zvláštní tvar jakési velké hlavy. Když mladík odstranil z okolí objektu písek a jílovitou břidlici, objevila se před ním obří lebka pohádkové nestvůry, dlouhá asi 120 centimetrů. Štíhlé čelisti byly plné tenkých ostrých zubů a očnice měly velikost menšího talířku. Joseph pokládal tohoto dávno mrtvého tvora za jakéhosi podivného krokodýla a brzy najal dva pomocníky, kteří s ním lebku vyprostili. Exemplář se dnes nachází v Přírodovědeckém muzeu v Londýně, rozhodně ale nepatří krokodýlovi. Aniž to mohl tušit, objevil Joseph Anning první rozeznanou zkamenělinu ichtyosaura, mořského plaza z jurského období. V dalších událostech však již sehrála hlavní roli jeho mladší sestra.

Když Joseph ukazoval Mary místo objevu lebky, bylo již beznadějně zasypané vrstvami bahna. Až téměř za rok po odkrytí fosílie našla tehdy jen dvanáctiletá dívka další části zkameněliny, a to v hloubce 60 centimetrů. Pomocí svého kladívka vyprostila ze skály 7,5 centimetru široké obratle pravěkého ryboještěra. Po dalším kopání se před ní objevila také žebra, některá přitom byla stále připojená k obratlům. Téměř plně artikulovaná kostra s páteří tvořenou až šedesáti obratli! Celou zkamenělinu asi 5 metrů dlouhého obra nemohla Anningová vykopat sama – i ve svém nízkém věku však dokázala zorganizovat a najmout dělníky, kteří jí s vyproštěním fosílie pomohli. Vzácný exemplář pak od ní zakoupil majitel místního panství, Henry Hoste Henley za částku 23 liber; tato suma zajistila rodině živobytí na více než půl roku.

Již zanedlouho však podivné vodní stvoření s usmívajícími se čelistmi a vykulenými očnicemi zamotalo hlavu věhlasným geologům z celé Anglie. Netrvalo dlouho a do Lyme Regis pak přijeli Mary Anningovou navštívit věhlasní učenci, jako byl i William Buckland (1784-1856), který o desetiletí později popsal prvního dinosaura. Anningová sice nikdy nezískala formální vzdělání (k čemuž jí nejspíš nechyběl talent, nýbrž spíše bohatství a odpovídající společenské postavení), přesto se však stala uznávanou sběratelkou fosílií a amatérskou badatelkou na poli právě se rodící vědecké paleontologie. V pozdějších letech se znovu významně zapsala do povědomí britských učenců objevem prvních dvou koster dalších mořských plazů – plesiosaurů a také prvního ptakoještěra, známého mimo území německých států. Když v roce 1847 předčasně zemřela na rakovinu prsu, byla již uznávanou regionální osobností. Za vše mluví také slova, která jí v roce 1865 věnoval již jednou zmiňovaný spisovatel Charles Dickens: „[t]he carpenter’s daughter has won a name for herself, and has deserved to win it.“ V roce 2010 byla Mary Anningová Královskou společností zařazena mezi deset nejvlivnějších žen v historii britské vědy.

Odkazy a zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Mary_Anning

http://en.wikipedia.org/wiki/Ichthyosaur

Cadburyová, D.: Lovci dinosaurů (O rivalitě vědců a objevování prehistorického světa), nakl. BB/art, Praha 2004