…aneb Krátce ke třetímu objevenému dinosaurovi
Název Dinosauria byl poprvé oficiálně použit britským přírodovědcem Richardem Owenem (1804-1892) v roce 1842. Přiřadil jej skupině pouze tří rodů jemu poněkud lépe známých pravěkých plazů z britského území. Jedním z nich byl samozřejmě jurský teropod Megalosaurus, popsaný v roce 1824 Williamem Bucklandem. Druhým pak byl spodnokřídový ornitopod Iguanodon, představený světu o pouhý rok později Gideonem A. Mantellem. Oba zmiňované rody jsou relativně dobře známé a často se objevují i v literatuře nebo dokumentárních filmech. Stejné cti už se ale nedostalo třetímu v řadě, „obrněnému“ dinosaurovi rodu Hylaeosaurus. Tento „lesní ještěr“, jak zní půvabně nesmyslný překlad jeho rodového jména, byl popsán opět Gideonem Mantellem v roce 1833.
Hylaeosaurus armatus byl objeven již o rok dříve (1832) a je tak nepochybně nejstarším známým dinosaurem ze skupiny Thyreophora. Tito většinou čtvernozí býložravci byli často chráněni zkostnatělými kožními destičkami, které jim pokrývaly hřbetní část těla i další jeho zranitelné části. To byl zejména případ ankylosaurů, tzv. obrněných dinosaurů. Ani hyleosaurus nebyl výjimkou. Fosílie tohoto spodnokřídového ankylosaurida byly nejprve objeveny v oblasti Tilgateského lesa na jihu Anglie. Dodnes je přitom tento původní exemplář uložen ve sbírkách londýnského Muzea přírodní historie, ze svého kamenného hrobu v podobě velké vápencové desky dosud nebyl vyproštěn. Navíc se jedná i po téměř 170 letech od svého objevu o nejlepší materiál tohoto vývojově primitivního ankylosaurida.
———
Dávno zastaralá rekonstrukce vzezření hyleosaura z roku 1871. Ilustrace Benjamina W. Hawkinse, autora slavných dinosauřích soch ze Sydenhamského parku (dnes Crystal Palace Park). Převzato z Wikimedia Commons.
———
Hyleosaurus žil v období rané spodní křídy, asi před 136 miliony let (stupeň valangin). Jak už bylo zmíněno, představoval poměrně velkého, robustního býložravce, spásajícího nízko rostoucí vegetaci. Viktoriánští přírodovědci jeho podobu rekonstruovali velmi nepřesně a předpokládali, že na délku mohl zaživa měřit asi 7,5 metru. Dnešní odhady jsou poněkud nižší, pohybují se spíše kolem šesti metrů. I tak šlo ale o velkého živočicha, schopného ubránit se i větším soudobým teropodům. Hlava byla poměrně dlouhá a zakončená zobákovitými čelistmi, vhodnými k „ukrajování“ tuhé vegetace. Ramenní oblast dinosaura pokrývaly tři velké bodce, kyčle pak bodce dva. Podél hřbetu se táhly tři velké pásy osteodermů, představujících hlavní pás „brnění“ tohoto dinosaura.
Zkameněliny hyleosaura byly nejdříve objeveny v již zmíněném Tilgate Forest v Sussexu. Později však byly objeveny také na ostrově Wight u jižního pobřeží Anglie a snad i ve Francii (oblast Arden) a Španělsku, v tomto případě však může jít o zkameněliny příbuzného rodu Polacanthus. Rodové jméno hyleosaura bylo Mantellem zvoleno na počest místa objevu – Tilgateského lesa, odlišná interpretace v něm pak spatřuje odkaz k souvrství Wealden, v němž byly zkameněliny dinosaura objeveny (toto slovo v překladu rovněž znamená „les“). Mantell sám si byl dobře vědom anatomických zvláštností svého druhého dinosaura a již roku 1833 pro něho zvolil druhové jméno armatus („obrněný“ či „ozbrojený“) s poukazem na výrazné tělní kostěné bodce a tělesný pancíř. Tak tedy vstoupili do dějin paleontologie příslušníci skupiny Thyreophora – tzv. obrnění dinosauři.
———
Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Hylaeosaurus
http://www.thescelosaurus.com/polacanthidae.htm
———