…aneb Jak někdejší brontosaurus k větším rozměrům přišel
Diplodokidní sauropod rodu Apatosaurus („klamný ještěr“) byl obří severoamerický dinosaurus, žijící na konci jurského období. Je znám také díky svému populárnímu, dnes již vědecky neplatnému rodovému jménu Brontosaurus („hřmící ještěr“; aktualizace z roku 2015: opět jde o platný rod!). Nekompletní kostra subadultního exempláře tohoto sauropoda byla poprvé popsána v roce 1877 paleontologem Othnielem Charlesem Marshem (pod názvem Apatosaurus ajax). O dva roky později Marsh popsal zkameněliny většího jedince z lokality Como Bluff ve Wyomingu a dal mu jméno Brontosaurus excelsus. Mylně jej totiž považoval za zcela nový druh i rod. Až v roce 1903 přišel s opravou tohoto nesprávného úsudku jiný paleontolog Elmer S. Riggs. Ten poznal, že Apatosaurus i Brontosaurus jsou jeden a ten samý rod dinosaura, a podle zákona priority stanovil novou kombinaci jmen Apatosaurus excelsus. Od té doby je rodové jméno „Brontosaurus“ fakticky jen mladším synonymem a není vědecky platné (přesto je stále velmi populární). Důvodem je také hluboké zakořenění tohoto rodového názvu u veřejnosti v době, kdy byly na přelomu 19. a 20. století smontovány a veřejně vystaveny první kostry těchto masivních sauropodů.
Až do počátku minulého století byl Apatosaurus nejmohutnějším známým dinosaurem (než jej v roce 1903 nahradil obří Brachiosaurus altithorax). Ale než se dostaneme k rozměrům, ještě pár obecných informací. Apatosauři obývali území dnešního středozápadu USA v období svrchní jury (stupně kimmeridž až tithon; asi před 154-150 miliony let). V současnosti jsou rozeznávány tři platné druhy apatosaura; A. ajax, A. excelsus a A. louisae. Ve všech případech se jednalo o robustně stavěné býložravé čtvernožce s dlouhým krkem a bičovitě zakončeným ocasem, čtyřmi pevnými, sloupovitými končetinami a velmi mohutným trupem. Jeho lžícovité zuby se dobře hodily k mechanickému zpracování různorodé rostlinné potravy. Krk byl velmi široký, ale také odlehčený vzdušnými vaky (podobně jako některé další části těla).
———
Moderní rekonstrukce apatosaura. Nové údaje o velikosti tohoto sauropoda svědčí ve prospěch myšlenky, že mohl ve skutečnosti patřit k největším známým suchozemským živočichům vůbec. Kredit: Raúl Martín, převzato z webu http://www.search4dinosaurs.com/rm_apatosaurus.html.
———
Apatosauři sdíleli své životní prostředí s teropody jako byl Allosaurus, Ceratosaurus nebo Saurophaganax; jinými sauropody (Diplodocus, Supersaurus, Barosaurus, Camarasaurus, Brachiosaurus) a ptakopánvými dinosaury stegosaury, kamptosaury apod. Apatosauři podle starších odhadů dosahovali maximální hmotnosti asi 4 až 5 slonů afrických (20-25 tun) a délky do 23 metrů. Tím by již patřili k největším sauropodům své doby, ale nepřekonávali by například své příbuzné supersaury s délkou až 35 metrů a hmotností téměř 40 tun. Apatosauři byli obecně považováni pouze za středně velké sauropody, což se však nyní změnilo.
I při původních rozměrech byl apatosaurus tak gigantickým zvířetem, že v současné živočišné říši nemá na souši obdobu. Až do 70. let paleontologové předpokládali, že živočichové s hmotností v řádu desítek tun nemohli kráčet po pevné zemi a musela je nadnášet voda. Proto měli nejenom potřebovat až 300 litrů vody k pití denně, měli přímo žít trvale ve vodě. Ve skutečnosti však velké množství důkazů v podobě rekonstrukce stavby těla, funkční morfologie kostry i stop sauropodů svědčí o opaku. Sauropodi zkrátka chodili po pevné zemi a jejich těla byla ohromnému tlaku na lokomoční aparát dobře přizpůsobena. A to platilo i pro obřího apatosaura. Jak se to tedy má se skutečnou velikostí svrchnojurského giganta?
V uplynulém týdnu publikoval americký odborník na sauropody Matthew Wedell článek na blogu SVPOW o ohromném dorzálním obratli gigantického jedince apatosaura. Nese katalogové označení OMNH 1670 a nachází se v americké Oklahomě. Obratel D5 (zřejmě korespondující s izolovaným obrem) u holotypu druhu A. louisae (CM 3018) má výšku 106 centimetrů. Podle této kostry byly učiněny většiny odhadů pro velikost apatosaura. OMNH 1670 však měří na výšku plných 135 centimetrů (jako obstojná lednička) a je také nesrovnatelně masivnější (viz odkaz http://svpow.files.wordpress.com/2012/04/omnh-1670-with-cm-3018-d5-and-the-queen.jpeg). Již na první pohled je zřejmé, že byl součástí páteře mnohem většího jedince. Wedel uvádí, že v případě stejných proporcí byl majitel OMNH 1670 asi 1,27 na třetí, tedy celkem 2krát těžší. Tím pádem by hmotnost obřího apatosaura mohla přesahovat 50 metrických tun a blížit se tak ohromným titanosaurům. Při hmotnosti a rozměrech o 27% větších než u holotypu A. louisae se gigant mezi apatosaury nacházel ve velikostním teritoriu megasauropoda druhu Supersaurus vivanae. Ten byl při délce až 35 metrů sice delší, při hmotnosti kolem 40 tun však ne nutně těžší. Zajímavostí je, že obratel D 10 (nejvyšší v páteřní sérii) OMNH 1670 mohl měřit na výšku ohromujících 1,8 až 2,0 metru! Tím se sice nevyrovná šílenému obratli enigmatického druhu A. fragillimus (který by v kompletním stavu měřil asi 2,7 metru), ale není už zase nikterak „astronomicky“ vzdálený. Jak se tedy zdá, původní „Brontosaurus“ byl nakonec opravdu jedním z největších známých dinosaurů.
———
Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Apatosaurus
http://www.miketaylor.org.uk/dino/faq/s-class/bronto/
http://svpow.com/2012/04/25/the-giant-oklahoma-apatosaurus-omnh-1670/
http://skeletaldrawing.blogspot.com/2012/04/yup-ok-apatosaurus-is-freakin-huge.html
———