Dokázal by velociraptor zabít člověka?

…aneb Netradiční pohled na teropodí celebritu

Zahajme tento poněkud nadneseně nazvaný článek letmým pohledem na samotného aktéra – menšího svrchnokřídového dromeosaurida velociraptora. Velociraptor mongoliensis (v roce 2008 byl mimochodem popsán další druh V. osmolskae) byl objeven díky proslulé americké expedici muzea AMNH v roce 1923 v sedimentech mongolského souvrství Djadochta. V Jurském parku nebyla filmaři vytvořená představa o tomto dinosaurovi vůbec přesná, viz tento článek. Velociraptoři byli vlastně poměrně malí tvorové, dosahující sotva velikosti menšího psa. Díky dlouhému ocasu dosahovali sice délky kolem 1,8 metru (maximálně pak asi 2,1 metru), ale výška zad se pohybovala jen asi padesát centimetrů nad zemí (nebyl by nám tedy rozhodně ani „do pasu“) a hmotnost nepřekračovala zhruba 15 – 20 kilogramů. Oproti dospělému člověku tedy velociraptor (nebo mnozí další teropodi této velikosti) nikterak velikostí ani silou nevynikal. Přesto se vkrádá do mysli každého, kdo viděl zmíněný velkofilm, znepokojivá otázka. Totiž ta, zda by i tento skutečný, mnohem menší velociraptor, dokázal dospělého neozbrojeného člověka zabít.

Jisti si samozřejmě nikdy nebudeme, takovou možnost by nám poskytl jen stroj času. Můžeme se ale pokusit odpověď odvodit nepřímo. Nejdůležitějším vodítkem přitom bude anatomie a paleoekologie velociraptora. Před 75 miliony let se na území Mongolska žádní hominidé vyskytovat nemohli (k tomu došlo až o 74 milionů let později s příchodem populací Homo erectus), proto velociraptoři a další predátoři útočili nepochybně  na jinou kořist. Otázkou je, jak efektivními lovci vlastně byli. Jak se zdá, troufali si i na (doslova) hodně velká sousta. Zkameněliny jasně ukazují, že alespoň příležitostně útočili velociraptoři i na mnohem větší a masivnější protoceratopse. Rohatý dinosaurus Protoceratops andrewsi je velmi dobře prozkoumaným ceratopsem, známým z koster téměř všech vývojových stadií. Velcí dospělci sice dosahovali zhruba stejné délky jako velociraptoři (kolem 1,8 metru), ale vzhledem ke své zavalitější stavbě těla byli mnohem těžší. Odhaduje se, že velcí protoceratopsi mohli vážit až kolem 180 kilogramů. To tedy znamená, že dromeosauridi útočili asi na 9-12krát těžší kořist! To je podobné, jako kdyby průměrně velká kočka zaútočila na vlčáka. Skutečně úctyhodná převaha na straně obránce.

Opeřený zabiják velociraptor žil před asi 75-71 miliony let na území dnešního Mongolska a možná i Číny. Není jisté, zda by dokázal ohrozit dospělého člověka, vyloučit se to ale nedá. Kredit: Matt Martyniuk, Wikimedia Commons

Tento nepoměr by ale nemusel příliš překvapovat, protože se týká i dalších dromeosauridů. Například u deinonychů se předpokládá, že i při svých odhadovaných 60-80 kilogramech útočili směle i na více než tunu vážícího ornitopoda tenontosaura (jak ukázaly některé, byť poněkud sporné, objevy fosílií z Montany). Vraťme se ale k velociraptorům. Pokud dokázali zaútočit a smrtelně ohrozit dospělého protoceratopse, téměř s jistotou by dokázali zabít i neozbrojeného člověka. Další zajímavou analogii nám může poskytnout pohled na některé současné dravce (myšleno ptáky ze skupiny Falconiformes). Například harpyje pralesní z Jižní Ameriky váží pouhých 9 kilogramů, přesto však údajně dokáže zabít i trojnásobně těžkou opici. Pokud potomci dravých dinosaurů vykazují takovouto bojovnost, mohli ji snad mít i jejich dávní příbuzní. Ostatně i naše dávné hominidní předky z Jižní Afriky nejspíš lovili velcí draví ptáci.

Dromeosauridi měli k takovému souboji i prostředky. Stejně jako dnešní draví ptáci, také velociraptoři vládli dlouhými zahnutými drápy, schopnými způsobovat závažná zranění i velkým živočichům. Kromě desítek ostrých a vroubkovaných zubů disponovali také až 6,5 cm dlouhými zahnutými drápy na druhém prstu zadních končetin. Zatím není jisté, zda tyto typické znaky čeledi dromeosauridů byly používány jako bodná nebo párající zbraň (případně něco mezi tím). Dle jednoho názoru sloužila zejména k uchycení se na hřbetě jiných dinosaurů, což by naznačovalo, že mohlo jít skutečně o lovce velké kořisti. Samozřejmě nelze nezmínit jednu z nejkrásnějších dosud objevených zkamenělin vůbec, fosilizovaný „duel v dunách“, objevený polsko-mongolskou expedicí v roce 1971. Zkamenělé kostry dvou bojujících dinosaurů ukazují, že šlo nejspíš o skutečný boj o život (viz tento článek). Velociraptorova pravá? noha zde míří do oblasti krku protoceratopse, což je zřejmě možné interpretovat jako snahu použít vražedný dráp k přetnutí krčních tepen býložravce. Velociraptor byl tedy nepochybně nebezpečným zvířetem, a to přinejmenším v poměru ke své tělesné velikosti.

Ještě jeden důležitý aspekt problému jsme nezmínili – pravděpodobnost smečkového lovu. Je nepochybné, že pokud na libovolnou kořist nestačí jeden lovec, smečka několika už ji může zvládnout snadno. Pokud snad máme pochybnosti, zda by jeden velociraptor mohl dospělého člověka ohrozit, pak v případě většího počtu těchto dinosaurů (řekněme tří a více) nemusíme pochybovat. Nicméně se vraťme k představě jednoho zvířete. Už víme, že vypadá zhruba jako velký nelétavý dravý pták s obrovskými drápy na zadních nohách a ostrými zuby v tlamě. Je sice zhruba čtyřikrát až pětkrát lehčí než průměrně velký dospělý člověk, ale hmotnostní rozdíl může snadno vyrovnat dravostí a dobře mířeným bleskovým útokem na životně důležitá centra těla (krk, hrudník, hlavu). V běhu by se tomuto dinosaurovi mohl zřejmě jen málokterý člověk vyrovnat, jelikož dle odhadů dosahoval rychlosti až kolem 40 km/h. Samozřejmě nemůžeme vědět ani s nejmenší jistotou, jak by podobné setkání dvou druhů, oddělených geologickou propastí desítek milionů let mohlo dopadnout, dá se ale předpokládat, že podobně jako dnešní vlci mohli být „raptoři“ tvorům naší velikosti značně nebezpeční.

 Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Velociraptor

http://en.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

http://en.wikipedia.org/wiki/Harpy_Eagle

Advertisements

Komentáře: 2

Filed under Spekulativní paleontologie, Teropodní dinosauři

2 responses to “Dokázal by velociraptor zabít člověka?

  1. „Nevypadá nijak nebezpečně. Je to jen přerostlý krocan.“ Ta slova skrývají víc, pravdy, než by se řeklo. 🙂

  2. Chtěl jsem napsat přesně totéž 😀 😀
    Jinak bych si dovolil dvě poznámky…
    Člověk se s phorusrhacidními ptáky v Americe již pravděpodobně nesetkal, jejich vymření nastalo před příchodem člověka přes beringovu úžinu na tento kontinent. V úvahu připadá snad jen setkání s posledními jedinci severoamerického titanise, který byl jeden z posledních zástupců skupiny, ale ani u něj to není zcela jisté a v době příchodu člověka na kontinent už mohlo jít jen o „dead clad walking“.
    Druhá připomínka se tak trochu týká Jurského parku… škoda že zcela byla opomenuta kniha… protože pokud se nepletu, v knize byli těmi krvelačnými dinosaury právě příslušníci druhu mongoliensis… případně mohlo jít o antirhoppus, který je v knize taky označován (nesprávně) jako velociraptor.
    Ve filmu si ale hlavní roli vystřihnul ostrommaysorum.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s