…a jak jsme na ně přišli
Obří sauropodní dinosauři byli dlouhou dobu zobrazováni jako holé hroudy masa, připomínající pohyblivé kopce mírně zvlněné krajiny. Jejich těla byla tedy vykreslována jako holá, oblá a prostá jakýchkoliv útvarů, typických u mnoha jiných skupin neptačích dinosaurů (zejména „obrněných“ tyreoforů). To vše se ale změnilo v roce 1990, kdy jistý profesionální sběratel obnovil vykopávky v proslulém lomu Howe Quarry v Morrisonském souvrství. Na této legendární svrchnojurské lokalitě o stáří kolem 150 milionů let objevil množství otisků kůže sauropodů již Barnum Brown v letech 1933 – 34. Tehdy však byla při méně ohleduplných metodách vykopávek drtivá většina těchto zajímavých otisků zničena. Dodnes se dochovaly pouze tři fragmenty, které snad mohly patřit známým rodům Diplodocus nebo Apatosaurus. Nešlo přitom zdaleka o první nález podobného druhu, otisky kůže sauropoda byly poprvé odkryty již roku 1852 (britský Pelorosaurus). Teprve nález z roku 1990 ale ukázal, že silueta diplodocidů mohla vypadat zcela jinak, než jak si ji představovali vědci a umělci v době Zdeňka Buriana. Tehdy obnovil vykopávky v Howe Quarry profesionální sběratel fosílií Kirby Siber a brzy se mu povedl zásadní objev.
Diplodokus mohl být původcem hřbetních trnů, odkrytých v Howe Quarry na počátku 90. let minulého století. Pohled na tyto třicetimetrové giganty s bičovitými konci ocasů a tělním „hřebenem“ musel být skutečně impozantní. Obdivovat ho mohli třeba teropodi alosauři, člověk přišel na scénu pozdě o 150 milionů let. Kredit: Dmitrij Bogdanov, Wikimedia Commons
Odkryty byly fragmentární kostry mláďat a nedospělých exemplářů o délce 2 až 3 metry a 14 metrů resp. Vzhledem k maximální délce dospělých diplodocidů (25-35 metrů) se jedná o skutečně skromné roměry, podstatný byl ale objev otisků kůže s těmito kostrami spojených. Množství takovýchto otisků dosahovalo rozměrů od několika málo centimetrů až po plochu zhruba 75 x 25 cm. Kůže byla z velké části tvořena kulatými tuberkuly, kožními destičkami o průměru kolem 3 cm, doprovázenými velkým počtem menších „destiček“ o průměru pouhé 2 až 3 mm. Kůže tak měla vzhled oblázkovitého povrchu, trochu podobného povrchu těla dnešních krokodýlů. Nejzajímavější byl ale objev kónických trnů či destiček hrotovitého tvaru, které díky některým artikulovaným fragmentům můžeme přesně lokalizovat. Tvořily hřeben, ubíhající nad ocasem (objev spojených trnů nad kaudálními obratli) a zřejmě i nad dalšími částmi páteře. Velikost trnů se postupně zvětšovala směrem k přední části těla a je docela dobře možné, že největší se nacházely nad kyčlemi nebo hřbetem. Z celkem 18 zachovaných trnů má největší velikost 18 cm, ovšem dochovala se z něj jen zhruba třetina původní velikosti. Zmíněné struktury poprvé popsal americký paleontolog Stephen A. Czerkas v periodiku Geology (prosinec 1992). Představa „trnitých“ hřbetů diplodocidů pak poměrně rychle přešla i do médií, jak ukázala například slavná série trikových dokumentů BBC Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs) z roku 1999.
Odkazy:
http://www.plesiosauria.com/pdf/Czerkas_sauropodspines.pdf.
http://en.wikipedia.org/wiki/Diplodocid
http://en.wikipedia.org/wiki/Morrison_Formation