…aneb jedno malé soukromé zhodnocení
Ve čtvrtek 17. dubna jsem se vypravil takříkajíc na otočku do Prahy, abych na vlastní oči spatřil výstavu Dinosaurium. Dovolím si tedy nyní její stručné zhodnocení. Štědře propagovaná expozice nabízí skutečně velmi zajímavou podívanou, ovšem s jistými výhradami. Exponáty zapůjčené z Borissiakova paleontologického ústavu ruské akademie věd byly poprvé takto představeny vloni ve Švédsku. Jedná se o více než padesát exponátů z prvohorního a druhohorního období (rozhodně ne jen druhohorního, jak je uvedeno – nejstarší pochází až z karbonu). Přestavují také některé paleontologicky velmi vzácné exponáty (či jejich repliky), například rody „okřídlených ještěrů“ Sharovipteryx nebo Longisquama. Setkal jsem se nicméně i s do očí bijícími nesmysly – například délka dromeosaurida deinonycha (Deinonychus antirrhopus) činí dle údajů na výstavě jen 90 centimetrů (ve skutečnosti až 3,5 metru). Nenajdeme tu také žádného tyranosaura (zástupce druhu T. rex), ačkoliv je v rámci organizátorské snahy přilákat maximum diváků doslova na každém rohu zmiňován. Fosílie velkého tyranosaurida z pouště Gobi patří samozřejmě pouze jeho nejbližšímu příbuznému tarbosaurovi (Tarbosaurus bataar). Bohužel nelze nezmínit, že některé kosterní elementy jsou poněkud nešetrně pospojovány a například i mnohé výběžky obratlů nesedí na svém správném místě. Nepotěší také špatné (vertikální) držení těla tarbosaura, coby zlatého hřebu výstavy. Nicméně tyto menší nedostatky nepokazí celkově dobrý dojem z velmi pozoruhodné expozice. Co je na ní tedy nejzajímavější?
Logo výstavy Dinosaurium
Výstava není příliš tematicky vyladěna, takže se zde setkáme se zvířaty, která od sebe dělí až přes 200 milionů let a patří do zcela odlišných vývojových linií blanatých čtvernožců. Kromě permských plazů, jejichž zkameněliny jsou v Rusku velmi kvalitně dochované, dominují zejména mongolští dinosauři. Ti byli získáni ještě za starých časů v průběhu úspěšných sovětsko-mongolských expedic do pouště Gobi. Kromě takřka úplných koster tarbosaura, deinonycha (jenž mezi ostatní časově a zejména geograficky vůbec nezapadá) můžeme obdivovat hadrosauroida probaktrosaura (Probactrosaurus), ankylosaury rodu Tarchia a Talarurus nebo rohatého protoceratopse (Protoceratops) a psitakosaura (Psittacosaurus). Potěší také pohled na obří fragment drápu teropoda terizinosaura (Therizinosaurus), neúplnou lebku pachycefalosaura rodu Prenocephale, otisk kůže kachnozobého saurolofa (Saurolophus) či zkamenělá vajíčka některého z kachnozobých dinosaurů. Nechybí ani otisk zkameněliny prvního „osrstěného“ ptakoještěra druhu Sordes pilosus nebo impozantní kostra obřího pliosaura (údajně) rodu Liopleurodon. Pokud se alespoň trochu zajímáte o vývoj života v pravěku, rozhodně si nenechte tuto výstavu ujít. Zdaleka ne všechny exponáty sice patří skutečně dinosaurům (jak by název napovídal), ale ty kvalitnější stojí rozhodně za zkouknutí (a případně i možnost ofocení, které je zahrnuto v ceně vstupenky). Čas je až do 29. června letošního roku.
…
Aktualita na závěr: Již zhruba za tři týdny vychází moje nová kniha Objevy pod vrstvami času, která pojednává o nejzajímavějších kapitolách v dějinách paleontologie. Vydává ji nakladatelství Computer Press a k dostání bude předběžně asi za necelých 200 Kč. Více informací o knize očekávejte v některém z příštích příspěvků. Zatím viz například tento odkaz.
Přebal knihy
…
Odkazy: