Křídelní prst barona Cuviera

…aneb Malý článek o velkých výročích

Právě v těchto dnech si připomínáme významné výročí narození jedné z největších osobností pionýrských dob paleontologie, francouzského přírodovědce Georgese Cuviera. 23. srpna totiž uplyne přesně čtvrt tisíciletí od doby jeho narození, což z něj dělá přímého současníka Napoleona nebo našeho Františka V. Heka (Jiráskova F. L. Věka). Všechny tyto osobnosti se narodily v roce 1769, pouze Cuvier má však spojitost s druhohorními reáliemi. A protože od jeho stručného formálního popisu slavného ptakoještěra rodu Pterodactylus rovněž letos uplynulo kulatých 210 let, zvolil jsem jako poctu Cuvierovi právě článek o „jeho“ pterosaurovi. Pterodaktylus (v přibližném překladu „křídelní prst“) byl prvním zástupcem skupiny Pterosauria, který byl rozeznán a označen za pravěkého létajícího plaza. Jeho fosilie byly objeveny v litografickém vápenci u bavorského Eichstättu ve druhé polovině 18. století (nejspíš mezi roky 1767 a 1784) a dlouho byly součástí šlechtických sbírek a kabinetů kuriozit. Stručně jej popsal roku 1784 italský přírodovědec Cosimo Alessandro Collini, který si ovšem s fosilií nevěděl rady a označil ji za pravděpodobného obyvatele dávných moří.[1] Mimochodem ještě o pět let dříve byl popsán také tzv. Pester Exemplar (dnes Aurorazhdarcho micronyx), který byl však označen za jakéhosi pravěkého mořského korýše.[2] Ještě na konci 18. století tak prakticky nikdo netušil, o jaké tvory se v případě ptakoještěrů vlastně jednalo (ostatně není divu, vždyť do vědeckého objevu dinosaurů tehdy zbývaly ještě zhruba tři desetiletí). V roce 1800 nicméně německo-francouzský přírodovědec Johann Hermann po detailní prohlídce fosilie správně usoudil, že její čtvrtý prodloužený prst zřejmě sloužil jako podpora létací křídelní membrány. Hermann se však chybně domníval, že fosilie patřila jakémusi létajícímu savci. Ještě v témže roce už díky Hermannovu upozornění publikoval o nálezu krátkou zprávu také Cuvier. Souhlasil s tím, že prst byl součástí jakéhosi létacího aparátu, na rozdíl od svého kolegy ale správně usoudil, že fosilie představuje dosud neznámého plaza.[3] V roce 1809 publikoval Cuvier delší popisné pojednání, kde se poprvé objevuje název Ptéro-dactyle.[4] Od té doby je slovo „pterodaktyl“ populárním synonymem pro ptakoještěry.

———

———

Další historie výzkumů druhu Pterodactylus antiquus (popsaného německým vědcem Samuelem Thomasem von Sömmerringem roku 1812)[5] je poměrně spletitá. Postupně bylo popsáno několik desítek druhů, které se ukázaly být pouze mladšími synonymy druhu P. antiquus a dodnes je systematika pterodaktylů otázkou debat. Vědci se stále nemohou shodnout na tom, zda existoval pouze jeden druh rodu Pterodactylus, dva, tři nebo dokonce více druhů.[6] Domnělé další rody pterodaktylidních pterosaurů (jako je rod Aerodactylus, popsaný roku 2014)[7] jsou si totiž navzájem anatomicky velmi podobné. Jisté je, že samotný pterodaktylus byl menším druhem pterodaktylidního pterosaura, žijícího v období svrchní jury (věk tithon, asi před 151 až 148 miliony let) na území dnešního jižního Německa. Objevy fosilií přisuzované tomuto druhu byly sice hlášeny i z jiných míst Evropy a dokonce i Afriky, nejsou však s jistotou identifikovatelné. V současnosti známe již více než 30 fosilních exemplářů pterodaktylů, většinou se přitom jedná o mláďata, často jde o takřka kompletně dochované kostry.[8] Dospělé exempláře měly v rozpětí křídel pouze asi 100 až 120 centimetrů, lebka s dlouhým zobákem měřila maximálně kolem 20 cm. Někteří jedinci měli v čelistech až 90 kónických zubů, které jim zřejmě pomáhaly při lovu jejich hlavní potravy – ryb. Výzkumy jedinců různého stáří umožnily paleontologům učinit si lepší představu o ontogenezi (postupném individuálním vývoji) pterodaktylů. Paleontologové se domnívají, že se jednalo o denní (diurnální) druh[9] malého létajícího dravce, který se nejspíš v početných hejnech snášel k vodní hladině a lovil ryby i jiné vodní živočichy. Sami se pak nejspíš stávali občasnou kořistí větších predátorů, jiných ptakoještěrů, dravých dinosaurů nebo krokodýlů. Jak umožnily zjistit moderní výzkumy, někteří jedinci pterodaktylů (snad samci) měli na hlavě výrazný trojúhelníkový hřebínek z měkké tkáně, jehož vrcholek se nacházel přesně nad očnicí.[10] Pravděpodobně byli pokryti jemným chmýřím v podobě tzv. pyknovláken a udržovali si stálou tělesnou teplotu.[11] Ve vzduchu byli nejspíš výkonnými letci, kteří dokázali rychle a obratně manévrovat. Při pohledu na pozdně jurskou scenérii s ladně se vznášejícími pterodaktyly by se tak ani slovutný baron Cuvier nejspíš nestačil divit.

———

———

Short Summary in English: Pterodactylus was an extinct genus of pterosaurs from the late Jurassic of Germany. Pterodactylus antiquus was the first pterosaur species to be named and identified as a flying reptile. Its generic name was coined by the famous French naturalist Georges Cuvier in 1809.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Georges_Cuvier

https://en.wikipedia.org/wiki/Pterodactylus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/p/pterodactylus.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38494

http://dinodata.de/animals/pterosaurs/pages_p/pterodactylus.php

http://markwitton-com.blogspot.com/2015/10/we-just-cant-quit-you-pterodactylus.html

———

[1] Collini, C. A. (1784). „Sur quelques Zoolithes du Cabinet d’Histoire naturelle de S. A. S. E. Palatine & de Bavière, à Mannheim.“ Acta Theodoro-Palatinae Mannheim 5 Pars Physica, pp. 58–103 (1 plate).

[2] Ősi, A., Prondvai, E., & Géczy, B. (2010). The history of Late Jurassic pterosaurs housed in Hungarian collections and the revision of the holotype of Pterodactylus micronyx Meyer 1856 (a ‘Pester Exemplar’). Geological Society, London, Special Publications, 343(1): 277-286.

[3] Taquet, P. & Padian, K. (2004). „The earliest known restoration of a pterosaur and the philosophical origins of Cuvier’s Ossemens Fossiles“. Comptes Rendus Palevol. 3 (2): 157–175. doi: 10.1016/j.crpv.2004.02.002

[4] Cuvier, G. (1809). „Mémoire sur le squelette fossile d’un reptile volant des environs d’Aichstedt, que quelques naturalistes ont pris pour un oiseau, et dont nous formons un genre de Sauriens, sous le nom de Petro-Dactyle“. Annales du Muséum national d’Histoire Naturelle, Paris. 13: 424–437.

[5] von Sömmerring, S. T. (1812). „Über einen Ornithocephalus oder über das unbekannten Thier der Vorwelt, dessen Fossiles Gerippe Collini im 5. Bande der Actorum Academiae Theodoro-Palatinae nebst einer Abbildung in natürlicher Grösse im Jahre 1784 beschrieb, und welches Gerippe sich gegenwärtig in der Naturalien-Sammlung der königlichen Akademie der Wissenschaften zu München befindet“, Denkschriften der königlichen bayerischen Akademie der Wissenschaften, München: mathematisch-physikalische Classe 3: 89–158

[6] Bennett, S. Christopher (2018). „New smallest specimen of the pterosaur Pteranodon and ontogenetic niches in pterosaurs“. Journal of Paleontology. 92 (2): 254–271. doi: 10.1017/jpa.2017.84

[7] Vidovic, S. U.; Martill, D. M. (2014). „Pterodactylus scolopaciceps Meyer, 1860 (Pterosauria, Pterodactyloidea) from the Upper Jurassic of Bavaria, Germany: The Problem of Cryptic Pterosaur Taxa in Early Ontogeny“. PLoS ONE. 9 (10): e110646. doi: 10.1371/journal.pone.0110646

[8] Bennett, S. C. (1996). „Year-classes of pterosaurs from the Solnhofen Limestone of Germany: Taxonomic and Systematic Implications“. Journal of Vertebrate Paleontology. 16 (3): 432–444. doi: 10.1080/02724634.1996.10011332

[9] Schmitz, L.; Motani, R. (2011). „Nocturnality in Dinosaurs Inferred from Scleral Ring and Orbit Morphology“. Science. 332 (6030): 705–8. doi: 10.1126/science.1200043

[10] Frey, E. & Martill, D. M. (1998). „Soft tissue preservation in a specimen of Pterodactylus kochi (Wagner) from the Upper Jurassic of Germany“. Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie, Abhandlungen. 210 (3): 421–441. doi: 10.1127/njgpa/210/1998/421

[11] Benton, Michael J.; et al. (2019). „Pterosaur integumentary structures with complex feather-like branching“. Nature Ecology & Evolution. 3 (1): 24–30. doi: 10.1038/s41559-018-0728-7

———