Arrhinoceratops slaví stovku

…aneb Jak byla objevena „tvář bez rohu na nose“

V letošním roce si připomínáme kulaté sté výročí pouze u dvou dinosauřích taxonů, z nichž jeden již dlouho není vědecky platným (je jím čínský hadrosaurid Trachodon amurense, formálně popsaný sovětským paleontologem Anatolijem Rjabininem, dnes je tento pozdně křídový druh ze souvrství Jü-liang-ce nazývaný Mandschurosaurus amurensis).[1] Tím druhým a zároveň jediným formálně platným dinosauřím taxonem z roku 1925 je ceratopsid druhu Arrhinoceratops brachyops. Pojďme si tedy tohoto letošního „jubilanta“ představit blíže. První objevenou fosilií zmíněného rohatého dinosaura byla nekompletní lebka, na kterou narazili členové paleontologického týmu z Torontské univerzity v lokalitě Neill’s Ranch v povodí řeky Red Deer na území kanadské provincie Alberta. Typový exemplář s označením ROM 796 (původně ROM 5135) byl vyproštěn ze sedimentů souvrství Horseshoe Canyon o stáří asi 72 až 70 milionů let, a to v roce 1923. O dva roky později stanovil vědecké jméno Arrhinoceratops brachyops badatel William Arthur Parks.[2] Právě proto je letos tento ceratopsid jediným pomyslným „stoletým“ jubilantem, alespoň co se formálně platných taxonů týká. Lebka ceratopsida je stlačená a poněkud zdeformovaná, chybí jí také fosilní kosti obou spodních čelistí. Celé jméno tohoto dinosaura zní v překladu „tvář bez rohu na nose (a) s krátkým obličejem“, což je ale bohužel velmi nepřesné a zavádějící. Parks byl totiž ve skutečnosti entomologem, tedy odborníkem na hmyz, a v popisu rohatého dinosaura učinil několik závažných chyb. Jedna z nich se dostala i do samotného rodového jména tohoto ceratopsida – autor popisu se totiž chybně domníval, že jeho nosní roh byl tvořen samostatnou kostí, která k nasální části mohutné lebky pouze přiléhala.[3] Vzhledem k její domnělé absenci proto zvolil vědecké jméno, znamenající v překladu „tvář bez rohu na nose“. Ve skutečnosti však nosní rohy ceratopsidů tvořila samotná nasální kost, která v onen roh zároveň vybíhala.[4]

———

———

Několik dalších chybek udělal Parks i při popisu rostra („čenichu“) a lebečního límce tohoto dinosaura. Jako první na zmíněné chyby upozornil americký paleontolog Richard Swan Lull již v roce 1933.[5] Ve 30. letech minulého století byly v americkém Utahu také objeveny další fosilie, které paleontolog Charles Whitney Gilmore v roce 1946 označil provizorně jako nový druh stejného rodu, konkrétně Arrhinoceratops? utahensis.[6] Přesně o třicet let později však materiál s označením USNM 15583 přeřadil Douglas A. Lawson do rodu Torosaurus, jakožto druh Torosaurus utahensis.[7] Další domnělý fosilní materiál stejného ceratopsida byl označen jako Arrhinoceratops brachiops badatelkou Helen Tysonovou v roce 1981[8], ale v roce 2007 byl i tento materiál (ROM 1439) přeřazen do rodu Torosaurus, tentokrát paleontologem Andrewem Farkem[9]. Velké a dostatečné množství fosilií tohoto zajímavého ceratopsida tedy zatím k dispozici nemáme, v podstatě se jedná jen o dvě téměř kompletní lebky. Z dochovaných zkamenělin můžeme vyčíst alespoň tolik, že arhinoceratopsové měli průměrně dlouhé nadočnicové rohy směřující do stran a relativně krátký nasální roh, směřující mírně dopředu. Dále vykazovali přítomnost krátkého, vysokého rostra (čenichu). Lebeční límec byl široký a měl hranatý tvar, lemovalo ho přibližně devět malých postranních osteodermů. Horní i dolní strana límce byla protkaná sítí cévních kanálků, což svědčí o bohatém krevním zásobení této části těla. Límec, který byl za života dinosaura nápadnou excesivní strukturou, měl na svém kostěném základu dvě výrazná „okna“, tedy otvory oválného tvaru.[10] Typový exemplář také vykazuje na boku límce patologický otvor, který zřejmě představuje zranění, utržené možná při boji s velkým teropodem nebo během souboje s jiným zástupcem svého vlastního druhu. Podstatnou vlastností je samozřejmě také velikost, která byla u rodu Arrhinoceratops na poměry ceratopsidů víceméně průměrná. A co to konkrétně znamená?

———

———

Tento ceratopsid dosahoval délky asi 4,5 metru a hmotnosti kolem 1300 kilogramů.[11] Podle odvážnějších odhadů však mohl být dlouhý dokonce 6 nebo 7 metrů, což už by z něj již činilo skutečně hodně velkého rohatého dinosaura.[12] A kam jej tedy můžeme v rámci skupiny Ceratopsia přesněji zařadit? Podle fylogenetické analýzy z roku 2010 byl Arrhinoceratops brachyops nepochybně zástupcem čeledi Ceratopsidae a v jejím rámci pak spadal do podčeledi Chasmosaurinae. Patřil přitom k vývojově vyspělým zástupcům této charismatické skupiny ptakopánvých dinosaurů a jeho nejbližšími evolučními příbuznými mohly být rody Anchiceratops, dále (již poněkud méně příbuzný rod) Ojoceratops a ještě vzdáleněji pak populární obří rody Eotriceratops, Torosaurus nebo Triceratops.[13] Na základě detailního rozboru sedimentů z geologického souvrství Horseshoe Canyon můžeme předpokládat, že zástupci rodu Arrhinoceratops žili v hustě zalesněných ekosystémech vlhkých příbřežních oblastí, kde se pravidelně střídala horká léta s chladnými zimami.[14] Nevíme jistě, jaká byla základní podoba paleoekologie a potravní i další biologické interakce tohoto rohatého dinosaura v rámci jeho životního prostředí. Můžeme ale předpokládat, že se jednalo o stádní druh, spásající zejména nízko rostoucí vegetaci a hledající ochranu před dravými dinosaury v početnějších skupinách. Hlavními predátory arhinoceratopsů byli nepochybně velcí tyranosauridi, zejména pak relativně lehce stavěný Albertosaurus sarcophagus, dosahující délky až 9 metrů a hmotnosti asi 1,7 až 2,5 tuny.[15] Je snad možné, že smečky albertosaurů kdysi aktivně lovily právě i mláďata nebo zraněné, přestárlé a nemocné jedince arrhinoceratopsů? Určitě se to nedá vyloučit. Více nám o tomto přesně před sto lety popsaném ceratopsidovi prozradí snad až další náhodné objevy nejen v sedimentech kanadského souvrství Horseshoe Canyon.

———

———

Short Summary in English: Arrhinoceratops is a genus of middle-sized herbivorous ceratopsian dinosaur. It lived during the latest Campanian/earliest Maastrichtian stage of the Late Cretaceous (about 72 to 70 million years ago), predating its famous relative Triceratops by a few million years, although it was contemporary with (and closely related to) genus Anchiceratops. Its fossil remains have been found in Canada in 1923, and it was formally described in 1925.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Arrhinoceratops

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/arrhinoceratops/

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_a/arrhinoceratops.php

https://dinoanimals.com/dinosaurdatabase/arrhinoceratops-brachyops/

https://www.mindat.org/taxon-4823139.html

———

[1] Riabinin, A. N. (1925). A mounted skeleton of the gigantic reptile Trachodon amurense, nov. sp. Izvest. Geol. Kom. 44 (1): 1–12.

[2] Parks, W. A. (1925). Arrhinoceratops brachyops, a new genus and species of Ceratopsia from the Edmonton Formation of Alberta. University of Toronto Studies, Geology Series 19: 1–15.

[3] Mallon, J. C.; et al. (2014). New information on the rare horned dinosaur Arrhinoceratops brachyops (Ornithischia: Ceratopsidae) from the Upper Cretaceous of Alberta, Canada. Canadian Journal of Earth Sciences. 51 (6): 618–634.

[4] Hunt, R. K.; Lehman, T. M. (2008). Attributes of the ceratopsian dinosaur Torosaurus, and new material from the Javelina Formation (Maastrichtian) of Texas. Journal of Paleontology. 82 (6): 1127–1138.

[5] Lull, R. S. (1933). A revision of the Ceratopsia or horned dinosaurs. Memoirs of the Peabody Museum of Natural History. 3 (3): 1–175.

[6] Gilmore, C. W. (1946). Reptilian fauna of the North Horn Formation of central Utah. United States Department of the Interior Geological Survey Professional Paper. 210-C: 29–53.

[7] Lawson, D. A. (1976). Tyrannosaurus and Torosaurus, Maestrichtian dinosaurs from Trans-Pecos, Texas. Journal of Paleontology. 50 (1): 158–164.

[8] Tyson, H. (1981). The structure and relationships of the horned dinosaur Arrhinoceratops Parks (Ornithischia: Ceratopsidae). Canadian Journal of Earth Sciences. 18: 1241–1247.

[9] Farke, A. A. (2007). Cranial osteology and phylogenetic relationships of the chasmosaurine ceratopsid Torosaurus latus, pp. 235–257 in: K. Carpenter (ed.), Horns and Beaks: Ceratopsian and Ornithopod Dinosaurs, Bloomington, Indiana University Press.

[10] Russell, L. S. (1930). Upper Cretaceous dinosaur faunas of North America (PDF). Proceedings of the American Philosophical Society. 69 (4): 133–159.

[11] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, p. 298.

[12] Dodson, P.; Currie, P. J. (1990). Neoceratopsia. In: D. B. Weishampel, H. Osmolska, and P. Dodson (eds.). The Dinosauria (1st Edition). University of California Press, Berkeley, pp. 593–618.

[13] Sampson; S. D.; et al. (2010). Stepanova, A. (ed.). New Horned Dinosaurs from Utah Provide Evidence for Intracontinental Dinosaur Endemism. PLOS ONE. 5 (9): e12292.

[14] Eberth, D. A.; Braman, D. R. (2012). A revised stratigraphy and depositional history for the Horseshoe Canyon Formation (Upper Cretaceous), southern Alberta plains. Canadian Journal of Earth Sciences. 49 (9): 1053–1086.

[15] Campione, N. E.; et al. (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. 5 (9): 913−923.

———