Záhadný gigant Oxalaia

…aneb Představení obřího brazilského spinosaurida

Severoafrický teropod druhu Spinosaurus aegyptiacus patří k velmi populárním dravým dinosaurům, a to zejména kvůli svému neobvyklému vzezření (dlouhé přední končetiny, úzké „krokodýlí“ čelisti a výrazná hřbetní „plachta“), zároveň ale také kvůli své ohromné velikosti. Spinosaurus je v současnosti dokonce nejdelším známým teropodem, a to s odhadovanou délkou asi 15 metrů, možná i více.[1] Nebyl sice nejhmotnějším známým teropodem, tím je stále mnohem později žijící severoamerický druh Tyrannosaurus rex s hmotností až kolem 9 tun, plně vzrostlí spinosauři se ale patrně blížili i těmto údajům.[2] Zatímco před dvěma desetiletími byly rozměry největšího známého jedince spinosaura odhadovány na fantastických 16 až 18 metrů délky a hmotnost podle jiné studie na 12 až 21 tun, dnes už jsou paleontologové v tomto směru umírněnější.[3] Délka největších jedinců spinosaura dosahovala podle aktuálních odhadů asi 14 až 16 metrů (o 1 až 3 metry více než u nejdelšího známého jedince druhu T. rex), hmotnost se pak mohla pohybovat podle různých odhadů mezi hodnotami 6,2 až 8,4 tuny.[4] Nepochybně se tak jednalo o jednoho z největších známých dravých dinosaurů vůbec, a když ještě připočítáme jeho pozoruhodný „obojživelný“ způsob života a téměř dva metry vysokou hřbetní „plachtu“, je jasné, proč je tento severoafrický teropod dlouhodobě tak populární. Není ale zdaleka sám, v posledních desetiletích byl v pochopení ekologie, anatomie a fyziologie spinosauridů učiněn ohromný pokrok, navíc pak bylo identifikováno a popsáno množství nových druhů těchto zajímavých teropodů. Fosilie zástupců čeledi Spinosauridae, jejichž výskyt datujeme do doby samotného počátku křídy až do rané fáze pozdní (svrchní) křídy, tedy zhruba do časového rozmezí před 140 až 94 miliony let, známe dnes z Afriky, Evropy, Jižní Ameriky i Asie.[5] V současnosti je popsáno asi 22 vědecky platných rodů spinosauridů, přičemž z hlediska tělesných rozměrů je druhým v pořadí po spinosaurovi brazilský druh Oxalaia quilombensis. Ačkoliv byl tento druh formálně popsán už v roce 2011, stále patří k méně známým a značně problematickým dinosauřím taxonům. Co všechno tedy dnes o tomto obřím jihoamerickém spinosauridovi víme? Fosilie dinosaura byly poprvé objeveny v roce 1999 na lokalitě zvané Laje do Coringa v rámci sedimentů geologického souvrství Alcântara, formálně definovaného pouze o dva roky dříve a pojmenovaného po blízkém městě.

———

———

Poměrně bohatá lokalita se nachází na ostrově Cajual v zálivu Baía de São Marcos na území státu Maranhão v severovýchodní Brazílii. Místní sedimenty jsou součástí geologické skupiny Itapecuru a pocházejí z období věku cenoman (stáří 100 až 94 milionů let).[6] Fosilní materiál, který má podobu dvou částečně dochovaných lebečních kostí, byl objeven paleontoložkou Elaine Machadovou z Brazilského národního muzea. Pískovce, jílovce a konglomeráty tohoto souvrství jsou pod přímým vlivem přílivu a odlivu a většina zdejších fosilií obratlovců je pouze fragmentární – mnoho jich má podobu izolovaných zubů a částí lebky. Významné nálezy na místních lokalitách jsou tedy spíše dílem šťastné náhody, a tak tomu bylo i v tomto případě. Kromě spinosaurida zde byly objeveny také fosilie početných sauropodů, jiných teropodů, ptakoještěrů, krokodýlovitých plazů, želv, ještěrů a ryb.[7] Sama Elaine Machadová vyjádřila údiv nad tím, jak kvalitně dochované fosilie nového dinosaura byly. Přestože se ale jedná prakticky jen o „čenich“ obřího teropoda, i tak se ze stavby zubů a části krania podařilo doložit, že muselo jít o nový a do té doby neznámý rod a druh spinosaurida. V březnu roku 2011 proto paleontolog Alexander Kellner s kolegy formálně popsali nový taxon Oxalaia quilombensis.[8] Podivné rodové jméno je označením jednoho z afrických domorodých božstev Oxalá, které bylo do Brazílie přineseno v éře otrokářství. Druhové jméno quilombensis zase odkazuje k názvu quilombo, což byly jakési osady, zakládané v Brazílii uprchlými otroky původem z Afriky. Jedna z těchto osad se přitom nacházela i v místě objevu fosilie na ostrově Cajual. Oxalaia se stala největším známým a v pořadí osmým formálně popsaným teropodem z území Brazílie a velikost tohoto dravého obra vzbudila celosvětovou pozornost. Typovým exemplářem je fosilie „čenichu“ (spojených premaxilárních kostí), objevená v hornině in situ a později označená MN 6117-V. Jedinou další fosilií tohoto teropoda je fragment maxily (horní čelisti), který nese označení MN 6119-V. V roce 2018 bohužel Brazilské národní muzeum zasáhl devastující požár, při kterém bylo mnoho cenných fosilií kompletně zničeno, úplná destrukce se přitom předpokládala také u zkamenělin rodu Oxalaia. V únoru letošního roku se však na sociálních sítích objevila zpráva od paleontologa jménem Rodrigo Vargas Pêgas, že fosilie jsou sice těžce poškozené, ale je možné je znovu zkoumat (a nová odborná studie je již údajně připravována).

———

———

Snad bude vrženo i více světla na otázku systematického zařazení, protože stále není jisté, zda je Oxalaia quilombensis samostatný druh nebo jen mladší synonymum druhu Spinosaurus aegyptiacus. Je totiž možné, že brazilský teropod představuje jen tvarově odlišný exemplář známějšího severoafrického giganta.[9] Většina studií z posledních let nicméně tuto možnost nepodporuje a spíše řadí rod Oxalaia do čeledi Spinosauridae jako jejího vývojově odvozeného (pokročilého) zástupce.[10] Prostředí ekosystémů v rámci souvrství Alcântara bylo nejspíš podobné těm severoafrickým (jako jsou ložiska Kem Kem v Maroku), jednalo se převážně o vlhké tropické pralesy s množstvím jehličnanů, kapradin a přesliček. Vlhké pralesy byly obklopeny oblastmi semiaridního charakteru, kam jednou za čas přišly silné deště, následované dlouhými obdobími sucha.[11] Oxalaia byl pravděpodobně „obojživelný“ teropod, který trávil značnou část života ve vodě (větších jezerech a řekách) a lovil zde rozmanité vodní obratlovce, převážně ryby. Tomu odpovídá tvar jeho „čenichu“, podobně jako u příbuzného spinosaura měl nejspíš úzké a dlouhé čelisti, uzpůsobené k lovu kluzké vodní kořisti. A jak byl tedy tento teropod velký? Spojené premaxily mají délku 20,1 cm a dochovanou šířku 11,5 cm (celková by pak činila asi 12,6 cm), výška této fosilie činí 10,3 cm. Na základě porovnání velikosti dochované části lebky paleontologové v popisné studii odhadli délku lebky brazilského teropoda na 135 cm, což je podstatně méně než u největšího známého zástupce rodu Spinosaurus (kolem 175 cm).[12] Kellner se svými kolegy porovnávali velikost premaxil s odpovídající částí lebky obřího exempláře spinosaura (MSMN V4047). Výsledkem byl pozoruhodný odhad délky v rozpětí 12 až 14 metrů a hmotnosti 5 až 7 tun. Tento údaj ale může být značně přemrštěný, protože velikost zmíněného exempláře spinosaura byla v roce 2005 značně nadsazena. Dnes se palentologové přiklánějí k poněkud nižšímu údaji, a to přibližně 14 až 16 metrů.[13] Tomu by odpovídala délka rodu Oxalaia kolem 11,5 metru. Také různá grafická ztvárnění a kosterní diagramy z posledních let udávají brazilskému spinosauridovi délku zhruba 10 až 12 metrů. Pravděpodobná hmotnost mohla činit asi 4 až 5 tun, ale to už je jen velmi nejistý odhad. Každopádně se jednalo o dravého dinosaura ve velikostní kategorii daspletosaura, možná i většího. Snad se o něm dozvíme víc, až budou v 100 milionů let starých brazilských sedimentech objeveny další jeho fosilie.

———

———

Short Summary in English: Oxalaia is a controversial genus of large spinosaurid dinosaur that lived in what is now the Northeast Region of Brazil during the Cenomanian stage of the Late Cretaceous period (about 100 to 94 million years ago). Its only known fossils were found in 1999 on Cajual Island in the rocks of the Alcântara Formation. The remains of Oxalaia quilombensis were formally described in 2011.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Oxalaia

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_o/oxalaia.php

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/oxalaia/

https://www.mindat.org/taxon-P180307.html

https://pan-aves.blogspot.com/2011/05/oxalaia-quilombensis-obri-spinosaurid-z.html

———

[1] Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). My theropod is bigger than yours…or not: estimating body size from skull length in theropods. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115.

[2] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 88.

[3] dal Sasso, C.; et al. (2005). New information on the skull of the enigmatic theropod Spinosaurus, with remarks on its sizes and affinities. Journal of Vertebrate Paleontology. 25 (4): 888–896.

[4] Ibrahim, N.; et al. (2014). Semiaquatic adaptations in a giant predatory dinosaur. Science. 345 (6204): 1613–1616.

[5] Hone, D. W. E.; Holtz, T. R. (2017). A Century of Spinosaurs – A Review and Revision of the Spinosauridae with Comments on Their Ecology. Acta Geologica Sinica – English Edition. 91 (3): 1120–1132.

[6] Medeiros, M. A.; et al. (2014). The Cretaceous (Cenomanian) continental record of the Laje do Coringa flagstone (Alcântara Formation), northeastern South America. Journal of South American Earth Sciences. 53: 50–58.

[7] Letizio, L. A.; Bertini, R. J.; Medeiros, M. A. (2022). New evidence of putative Unenlagiinae (Deinonychosauria, Theropoda) in the São Luís-Grajaú Basin, Albian–Cenomanian, State of Maranhão, Brazil. Revista Brasileira de Paleontologia. 25 (2): 157–164.

[8] Kellner, A. W.A.; et al. (2012). A new dinosaur (Theropoda, Spinosauridae) from the Cretaceous (Cenomanian) Alcântara Formation, Cajual Island, Brazil. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 83 (1): 99–108.

[9] Smyth, R. S. H.; Ibrahim, N.; Martill, D. M. (2020). Sigilmassasaurus is Spinosaurus: a reappraisal of African spinosaurines. Cretaceous Research. 114: 104520.

[10] Lacerda, M. B. S.; Grillo, O. N.; Romano, P. S. R. (2021). Rostral morphology of Spinosauridae (Theropoda, Megalosauroidea): Premaxilla shape variation and a new phylogenetic inference. Historical Biology. 34 (11): 2089–2109.

[11] Toledo, C. E. V.; et al. (2011). A new genus of dipnoiformes from the Cretaceous of Brazil. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 83 (4): 1181–1192.

[12] Isasmendi E.; et al. (2023). New contributions to the skull anatomy of spinosaurid theropods: Baryonychinae maxilla from the Early Cretaceous of Igea (La Rioja, Spain). Historical Biology: An International Journal of Paleobiology. 35 (6): 909–923.

[13] Sereno, P. C.; et al. (2022). Spinosaurus is not an aquatic dinosaur. eLife. 11. e80092.

———