V Novém Mexiku vyhubila dinosaury až chicxulubská planetka

…aneb Další podpora pro zásadní roli asteroidu při hromadném vymírání na konci křídy

Celá dlouhá desetiletí vedou vědci intenzivní spor o to, zda dinosauři byli na svém evolučním ústupu již miliony nebo dokonce desítky milionů let před koncem křídy, tedy před katastrofou K-Pg. Ta nastala s drtivým dopadem uhlíkatého chondritu, tedy asteroidu (planetky) původem z oblasti hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem.[1] Dnes tuto zásadní a přelomovou událost pro dějiny vývoje života na Zemi datujeme s velkou mírou přesnosti do doby před 66,052 (±0,008) milionu let před současností. Ano, jedná se tedy o dobu před 66 miliony lety a 52 tisíciletími, plus mínus 8 tisíc let![2] Dnes je obecně přijímáno, že poslední katastrofu tzv. Velké pětky, jejíž obětí se pravděpodobně stalo asi 75 % tehdejších druhů, zavinil především zmíněný impakt, ačkoliv nelze vyloučit i jiné možné (víceméně související) příčiny – od dekkánského vulkanismu přes vícečetné impakty po výrazný ústup hladin oceánů související s úbytkem vhodných habitatů.[3] Co se týká nejpopulárnější skupiny obětí této události – tedy neptačích dinosaurů – zde se debata vede zejména kolem otázky, zda skutečně byli tito nesmírně úspěšní plazi vyhubeni v bodě svého kontinuálního evolučního rozkvětu nebo zda byli již dlouhou dobu před katastrofou na konci křídy na svém vývojovém ústupu. Dříve byla jasně upřednostňována druhá varianta s poukazem na možnost, že událost před 66 miliony lety už pouze uspíšila to, k čemu by stejně relativně brzy (z geologického hlediska) došlo – tedy ke kompletnímu vyhubení této domněle již oslabené skupiny.[4] V extrémní verzi tohoto scénáře už byli dinosauři v posledních milionech let křídy vnímáni jako prakticky vymírající skupina s velmi malou biodiverzitou a celkovým počtem jedinců, navíc se zmenšujícím se zeměpisným rozšířením. Zkrátka planetka už měla být pouze jakousi poslední ranou z milosti této beztak již mizející a vymírající skupině někdejších vládců druhohorních pevnin. Teprve v posledních zhruba dvou desetiletích se začíná ukazovat, že realita byla nepochybně jiná, ačkoliv ještě nemůžeme říci s naprostou jistotou, že například určitý pokles druhové rozmanitosti dinosaurů v některých částech světa se v pozdním věku maastricht (zhruba před 69 až 66 miliony let) skutečně nekonal.[5] Je ale prakticky jisté, že neptačí dinosauři tehdy nebyli jakousi nebohou vymírající skupinou s posledními nepočetnými populacemi, které mohly sledovat konec druhohorní éry už jen ve stavu své pomyslné klinické smrti či jakéhosi neodvratného funkčního vyhynutí.

———

———

Takové představě odporují například objevy dinosauří megafauny z terminální křídy na mnoha místech světa, od Severní Ameriky (lokalita Tanis v Severní Dakotě a mnohé další)[6] přes Jižní Ameriku (Argentina i jinde)[7], severní Afriku (pánev Ouled Abdoun v Maroku)[8], západní i východní Evropu (souvrství Tremp ve Španělsku, ostrov Hațeg v Rumunsku a mnohé další)[9] až po lokality v Mongolsku, Číně i jinde na území Asie[10]. Zkrátka dinosauři byli celosvětově rozšířenou skupinou i na samotném konci křídy a těžko můžeme říci, že by v této době již vymírali a mizeli z tehdejších ekosystémů i fosilního záznamu (proslulá „třímetrová mezera“ už byla dávno alespoň z velké části zaplněna).[11] A zde přichází ke slovu nový výzkum, který nás tentokrát přivádí zpět na severoamerický západ, nikoliv ale k souvrství Hell Creek, Lance, Scollard nebo Frenchman, nýbrž podstatně jižněji. Objektem našeho zájmu je tentokrát geologické souvrství Kirtland, a konkrétně pak jeho člen Naashoibito, jehož výchozy se nacházejí v oblasti pánve San Juan v Novém Mexiku. Tato oblast, nacházející se přibližně 1500 km jižně od „klasických“ lokalit s pozdně křídovými sedimenty, byla geology a paleontology zkoumána již od poloviny 19. století.[12] Až donedávna jsme však neměli k dispozici přesnější dataci těchto vrstev, což znemožňovalo rekonstruovat přesnější modely vývoje dinosaurů v této oblasti. Obecně přitom platilo, že v období geologického věku kampán (před 84 až 72 miliony let) se dinosauří fauna v Laramidii restrukturalizovala a došlo ke vzniku jejího provincializmu (dinosauří fauny se začaly vývojově oddělovat a postupně lišit z důvodu vzniku geografických bariér, které nedokázaly překonat).[13] Protože se potom v průběhu geologického věku maastricht (před 72 až 66 miliony let) stala laramidijská dinosauří megafauna podstatně uniformnější a méně druhově rozmanitou, vedlo to mnohé paleontology k domnění, že dinosauři jako celá vývojová skupina již byla na ústupu.[14] A jak už dává stav věcí tušit, právě nový výzkum tento závěr vyvrací a opírá se přitom o významný článek v součtu informací, který nám dosud chyběl – tím je přesná datace dinosauří fauny v jižních oblastech Laramidie. Dosud totiž právě z pánve San Juan byly známé dinosauří fosilie z období pozdního věku kampán (souvrství Kirtland a Fruitland, stáří asi 75,17 až 73,50 milionu let) a dále pak až fosilie raně paleogenních savců ze souvrství Nacimiento (stáří zhruba 65,7 až 62,3 milionu let).[15] Ty nejpodstatnější sedimenty, které by bylo možné datovat do období těsně před koncem křídy, však odtud k dispozici nebyly.

———

———

Co se tedy aktuálně změnilo? Nová práce publikovaná 23. října letošního roku v prestižním periodiku Science dokládá, že již zmíněný geologický člen Naashoibito v rámci souvrství Kirtland v západní části pánve San Juan má právě toto kritické stáří.[16] Naashoibito nasedá na vrstvy členu De-Na-Zin v rámci souvrství Kirtland i Fruitland (stáří 75,2 – 73,5 milionu let)[17] a naopak na něj obratem nasedá již raně paleocenní formace Ojo Alamo Sandstone (stáří 66,0 až 65,7 milionu let)[18]. Někdy bývají mimochodem sedimenty členu Naashoibito řazeny pod souvrství Ojo Alamo, s bází v době před 66,5 milionu let. Každopádně se jedná o záznam ekosystémů, ve kterých bychom se stále mohli setkat i s tak populárními dinosaury, jako byly rody Tyrannosaurus a Alamosaurus nebo méně známé rody Dineobellator (dromeosaurid), Glyptodontopelta (nodosaurid) či Ojoceratops (ceratopsid).[19] V minulosti byly každopádně vrstvy Naashoibito různými autory střídavě řazeny do raného maastrichtu (asi před 70 až 69 miliony let), pozdního maastrichtu (67 – 66 milionů let) nebo dokonce již do raného paleocénu.[20] Nová přesnější metoda datace, založená na kombinaci detritální-sanidinové geochronologie a magnetostratigrafie odhalila konečný verdikt v této otázce. Vzorek horniny obsahující mimochodem i částečně dochovanou kostru lambeosaurinního hadrosaurida vykázal stáří 66,38 (±0,08) milionu let. Mírně starší vzorek z jiné části hornin členu Naashoibito pak vykázal stáří 66,87 (±0,04) milionu let. Každopádně se tak prokázalo, že i v této části někdejší Laramidie pestrá společenství dinosaurů přežívala přinejmenším posledních 400 tisíc let, po přidání údajů z magnetostratigrafické analýzy pak můžeme s jistotou datovat dinosauří fosilie přinejmenším do posledních 340 000 let před koncem křídy. Poslední známé křídové dinosaury a naopak první paleocenní savce ze souvrství Nacimiento zde tedy dělí interval přibližně 700 tisíc let.[21] Již 300 tisíciletí po dopadu planetky do Mexického zálivu a následném vyhynutí neptačích dinosaurů se v pánvi San Juan dařilo bohaté raně paleocenní savčí fauně. Dinosauři tedy patrně na celém území Laramidie vyhynuli velmi rychle, z hlediska nejen geologického času se jednalo o nepostřehnutelný okamžik… Viníkem byla bezpochyby 10 až 15 kilometrů velká, biliony tun vážící skála z vesmíru, jejíž dráha se k velké smůle nejen dinosaurů protnula před 66 miliony let s tou zemskou. Jinde na světě pak dinosauři vymírali spíše kvůli dlouhodobějším efektům dopadu a snad i některým jiným průvodním jevům, jejich osud však byl v té chvíli již zpečetěn.[22]

———

———

Short Summary in English: A fossil site in the San Juan Basin of northwestern New Mexico is now providing a rare glimpse into the last days of the non-avian dinosaurs. Fossils and rocks at the Naashoibito Member of the Kirtland Formation shows an ecosystem that was still filled with a diverse population of dinosaurs just before they disappeared during the K-Pg extinction event, about 66.4 to 66.0 million years ago.

———

———

Odkazy:

https://www.nationalgeographic.com/science/article/dinosaurs-thriving-extinction-asteroid-new-mexico

https://www.livescience.com/animals/dinosaurs/rare-fossils-in-new-mexico-reveal-dinosaurs-were-doing-just-fine-before-the-asteroid-annihilated-them-all

https://www.sciencedaily.com/releases/2025/10/251026021732.htm

https://phys.org/news/2025-10-dinosaurs-mexico.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Ojo_Alamo_Formation

———

[1] Fischer-Gödde, M.; et al. (2024). Ruthenium isotopes show the Chicxulub impactor was a carbonaceous-type asteroid. Science. 385 (6710): 752–756.

[2] Sprain, C. J.; et al. (2018). Calibration of chron C29r: New high-precision geochronologic and paleomagnetic constraints from the Hell Creek region, Montana. Geological Society of America Bulletin. 130 (9–10): 1615–1644.

[3] MacLeod, N.; et al. (1997). The Cretaceous–Tertiary biotic transition. Journal of the Geological Society. 154 (2): 265–292.

[4] Condamine, F. L.; et al. (2021). Dinosaur biodiversity declined well before the asteroid impact, influenced by ecological and environmental pressures. Nature Communications. 12: 3833.

[5] Bonsor, J. A.; et al. (2020). Dinosaur diversification rates were not in decline prior to the K-Pg boundary. Royal Society Open Science. 7 (11): 201195.

[6] During, M. A. D.; et al. (2022). The Mesozoic terminated in boreal spring. Nature. 603 (7899): 91–94.

[7] Díaz-Martínez, I.; de Valais, S.; Cónsole-Gonella, C. (2018). New sauropod tracks from the Yacoraite Formation (Maastrichtian–Danian), Valle del Tonco tracksite, Salta, northwestern Argentina. Journal of Iberian Geology. 44 (1): 113–127.

[8] Longrich, N. R.; et al. (2017). An abelisaurid from the latest Cretaceous (late Maastrichtian) of Morocco, North Africa. Cretaceous Research. 76: 40–52.

[9] Prieto-Márquez, A.; Sellés, A. (2023). Evolutionary convergence in a small cursorial styracosternan ornithopod dinosaur from western Europe. Journal of Vertebrate Paleontology. 42 (5): e2210632.

[10] Xing, L.; et al. (2017). Late Cretaceous ornithopod-dominated, theropod, and pterosaur track assemblages from the Nanxiong Basin, China: New discoveries, ichnotaxonomy, and paleoecology. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 466: 303–313.

[11] Lyson, T. R.; et al. (2011). Dinosaur extinction: closing the ‘3 m gap’. Biology Letters. 7: 925–928.

[12] Fowler, D. W. (2017). Revised geochronology, correlation, and dinosaur stratigraphic ranges of the Santonian-Maastrichtian (Late Cretaceous) formations of the Western Interior of North America. PLOS ONE. 12 (11): e0188426.

[13] Ramezani, J.; et al. (2022). Calibrating the zenith of dinosaur diversity in the Campanian of the Western Interior Basin by CA-ID-TIMS U-Pb geochronology. Scientific Reports. 12 (1): 16026.

[14] Sakamoto, M.; Benton, M. J.; Venditti, C. (2016). Dinosaurs in decline tens of millions of years before their final extinction. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 113 (18): 5036–5040.

[15] Davis, A. J.; et al. (2016). Climate and landscape reconstruction of the Arroyo Chijuillita Member of the Nacimiento Formation, San Juan Basin, New Mexico: Providing environmental context to early Paleocene mammal evolution. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 463: 27–44.

[16] Flynn, A. G.; et al. (2025). Late-surviving New Mexican dinosaurs illuminate high end-Cretaceous diversity and provinciality. Science. 390 (6771): 400–404.

[17] Sullivan, R. M.; Lucas, S. G. (2006). The Kirtlandian land-vertebrate „age“ – faunal composition, temporal position and biostratigraphic correlation in the nonmarine Upper Cretaceous of western North America. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 35: 7–29.

[18] Greene, S.; et al. (2018). Introducing a geochemical screen to identify geologically meaningful U-Pb dates in fossil teeth. Chemical Geology. 493: 1–15.

[19] Jasinski, S. E.; Sullivan, R. M.; Dodson, P. (2020). New Dromaeosaurid Dinosaur (Theropoda, Dromaeosauridae) from New Mexico and Biodiversity of Dromaeosaurids at the end of the Cretaceous. Scientific Reports. 10 (5105): 5105.

[20] Fassett, J. E.; Heaman, L. M.; Simonetti, A. (2012). Direct U–Pb dating of Cretaceous and Paleocene dinosaur bones, San Juan Basin, New Mexico: REPLY. Geology. 40 (4): e263–e264.

[21] Williamson, T. E.; et al. (2012). The phylogeny and evolution of Cretaceous–Palaeogene metatherians: cladistic analysis and description of new early Palaeocene specimens from the Nacimiento Formation, New Mexico. Journal of Systematic Palaeontology. 10 (4): 625–651.

[22] Morgan, J. V.; et al. (2022). The Chicxulub impact and its environmental consequences. Nature Reviews Earth & Environment. 3 (5): 338–354.

———