Den 1. listopad je významným geologickým výročím.
Roku 1880 se v tento den narodil v Německu budoucí meteorolog a geofyzik Alfred Lothar Wegener, který se později proslavil svou teorií kontinentálního driftu. V roce 1912 postuloval hypotézu, že před asi 250 miliony let existovala jediná rozsáhlá pevninská masa, kterou nazval Pangaea, přičemž jejím pozvolným roztříštěním vznikly dnešní kontinenty. Podobný názor měl již o dva roky dříve F. B. Taylor, ale až Wegener dokázal podpořit hypotézu alespoň nepřímými důkazy. Nicméně příliš předběhl dobu a dostalo se mu tehdy spíše výsměchu. Až 60. léta přinesla další důkazy pro tuto teorii (kontinentální masy „kloužou“ po tekuté plazmové vrstvě v tzv. astenosféře) a dnes je všeobecně přijímána. Toho se však Wegener nedožil. Byl vášnivým polárníkem a při své čtvrté výpravě do Grónska zahynul (bylo to 2. nebo 3. listopadu 1930).
Druhá událost se jistě týká geologie také, navíc má dosti katastrofický rozměr. 1. listopadu 1755 přineslo obrovské zemětřesení téměř zkázu Lisabonu. Jelikož je letos kulaté výročí této události (přesně čtvrt tisíciletí), je jistě vhodné tuto nešťastnou událost zmínit. Následná vlna tsunami, údajně až 40 m. vysoká, zahubila tisíce lidí na pobřeží i ve městě a vryla se do paměti mnoha generací portugalců. O katastrofě se zmiňuje dokonce i francouzský literát J. J. Rousseau. Pověst praví, že lidé se přišli podívat na pobřeží, protože oceán „se zmenšoval“ (vlna si stahovala spodní proudy pod sebe, jak se blížila k pobřeží). Potom se objevila obrovská vodní stěna, která se však zastavila a jako hradba trčela do obrovské výše asi kilometr od pobřeží. Lidé byli fascinováni, a málokdo si nejspíš uvědomoval nebezpečí. Když se pak vlna dala do pohybu, neměl nikdo na pobřeží šanci uniknout. šlo o jednu z největších přírodních katastrof 18. století.
———