…nastala právě před 1965 lety
Před 1965 lety byl při spiknutí zavražděn jeden z nejzrůdnějších římských císařů, Gaius Caligula (podle jeho přezdívky, znamenající zdrobněle vojenskou botu – caligu, které malý Gaius nosil při otcových taženích v Germánii). Podle většiny popisů (zvlášť Suetoniova) skončil jeho život asi takto:
Caligula vyšel z divadla. Tam na něho čekali s nosítky, aby ho mezi dvěma řadami stráží zanesli do paláce obchůzkou kolem. Ale Vinicius navrhl: „Což abychom šli zkratkou? Ti řečtí chlapci tam čekají u vchodu, pokud vím.“ „Tak dobrá, pojďme,“ řekl Caligula. Lidé se chtěli hrnout za ním, ale Asprenas zůstal vzadu a zatlačil je zpátky. „Císař si nepřeje být obtěžován,“ prohlásil. „Zpátky!“ Vrátný nařídil, aby brány opět zavřeli.
Caligula kráčel ke krytému průchodu. Přistoupil k němu spiklenec Cassius a vzdal mu vojenský pozdrav. „Heslo, Caesare?“
Caligula řekl: „Co? Aha, heslo. Dobrá, Cassie, dnes ti dám pěkné – Dědkova spodnička.“
Voják s přezdívkou „Tygr“, stojící za Caligulou, zvolal: „Mám?“ To byl dříve smluvený signál.
„Do toho!“ zařval Cassius, vytrhl svůj meč z pochvy a vší silou Caligulu udeřil.
Chtěl mu rozetnout lebku až k bradě, ale v rozčilení se minul a zasadil mu ránu mezi krk a ramena. Největší nápor zadržela horní část prsní kosti. Caligula se zapotácel bolestí a překvapením. Zběsile se rozhlédl, obrátil a chtěl se dát do běhu. Když se obracel, Cassius ho udeřil znovu a rozťal mu čelist. Potom ho špatně mířenou ranou zasáhl ze strany do hlavy Tygr a srazil ho k zemi. Caligula se ztěžka vzepřel na kolena. „Dej mu ještě jednu!“ křičel Cassius.
Caligula zvedl k nebi tvář, zrůzněnou šílenou bolestí, a sténal: „Ach Jupitere.“
(v podání R. Gravese v jeho díle „Já, Claudius.“)
———
Následovalo pochopitelné Damnatio memoriae, vymazání památky tohoto tyranského despoty stiženého paranoiou a schizofrenií nejtěžšího stupně. Přesto, nebo snad právě proto, patří třetí římský císař k nejznámějším a nejvzpomínanějším osobám antického starověku. Historie už je taková. Dnes někteří vědci předpokládají, že Caligula za své činy do určité míry nemohl, byl pouze stižen těžkou psychickou chorobou, kterou v té době ještě nedokázali diagnostikovat ani léčit…
———