…aneb jak se to má ve skutečnosti s gigantickými sauropody?
O tom, že mnozí dinosauři byli velcí, ví asi většina lidí. Mnozí určitě vědí i to, že jedna vývojová linie plazopánvých dinosaurů, známá jako Sauropodomorfové, vytvořila největší formy suchozemských živočichů, jaké kdy existovaly. Největší současný živočich kráčející po povrchu Země je africký slon (Loxodonta africana), který může dosahovat výšky v plecích až ke 3.5 metru a hmotnost v extrémním případě přes 7 tun (rekordní exemplář byl vysoký 3.96 m. a vážil 12.2 tuny). I tyto – z hlediska člověka – úctyhodné rozměry jsou však téměř směšné proti velikosti některých sauropodních dinosaurů.
Velikost těch opravdu největších titánů druhohorní éry je až ohromující a někdy se dostává do rozporu s naším chápáním pravidel biomechaniky. Rigorózní výpočty například říkají, že hmotnost jakéhokoliv suchozemského živočicha nemůže přesáhnout asi 120 – 140 tun, protože pak by tento potřeboval mít nohy tak silné, že by jimi dřel o sebe. Přesto nám některé nálezy vypovídají o tvorech, jejichž hmotnost mohla podobných hodnot dosahovat. Problém je v tom, že mnoho obřích kostí je pouze fragmentárních a špatně zachovalých, takže celková interpretace je mnohdy nejistá. Takový problém je především u dvou taxonů, o jejichž rozměrech se vypráví v paleontologickém prostředí legendy.
Bruhathkayosaurus matleyi je znám pouze podle obřího humeru, údajně dlouhého 2.34 m (u Argentinosaura, obecně pokládaného za s jistotou největšího známého dinosaura měří humerus „pouze“ 1.81 m, tedy o 30% méně). Pokud se nejedná o fosilní kmen stromu spíše než kost, jak naznačuje výzkum v poslední době, pak by tento živočich dosahoval opravdu pohádkových rozměrů. Hmotnost byla propočítána na 175 – 220 tun a délka na zhruba 45 metrů. Dokud však nebude objeven další fosilní materiál referabilní k tomuto taxonu, nemůžeme tyto údaje nijak potvrdit.
Amphicoelias fragillimus je ještě problematičtějším případem obřího diplodocida. Jediný gigantický obratel, objevený v roce 1878 slavným americkým paleontologem E. D. Copem, se ztratil na cestě do přírodovědeckého muzea v New Yorku a dodnes není známo, jakou cestou došlo k jeho ztrátě. Velikost obratle je zarážející. Podle nákresů byla jeho výška okolo 2.5 metru (údaje se rozcházejí mezi 2.4 a 2.7 m). To by podle propočtů odpovídalo zvířeti dlouhému 56 – 62 metrů! To už je dvojnásobek délky největších velryb (plejtváka obrovského, Balaenoptera musculus). Bohužel totální nekompletnost materiálu opět nedovoluje žádné podrobnější stanovisko.
Při hledání největšího suchozemského zvířete je třeba mít na zřeteli další věc – nikdy nenajdete opravdového rekordmana. Pravděpodobnost, že mezi několika kostrami, které se obrovskou náhodou zachovají (fosilizuje zhruba každý 1000. až 100 000. příslušník druhu) bude právě ten nejodrostlejší, navíc třeba ještě chorobným růstem postižený jedinec….je prakticky nulová. I největší kosterní pozůstatky mohou patřit pouze sauropodům průměrné nebo lehce nadprůměrné velikosti. Prostor pro fantazii je tu jistě zachován. Rovněž je třeba si uvědomit, že většina obratlů páteře sauropodů byla pneumatizována a obsahovala tedy odlehčovací otvory v „tělu“ obratle (snad dokonce i s obdobou vzdušných vaků dnešních ptáků). Celková hmotnost zvířete pak byla poměrně výrazně redukována (což má vliv při isometrickém odhadu hmotnosti).
Jak je to tedy se současným s jistotou známým rekordmanem mezi sauropody, dinosaury a vůbec suchozemskými živočichy? V podstatě panuje shoda, že tímto titulem by se měl honosit jihoamerický obr Argentinosaurus huinculensis. Je známa část jeho páteřního oblouku, tvořeného 1.5 metru dlouhými obratli a také humerus (kost pažní) o délce 1.81 m. Předpokládá se, že tento sauropod mohl být dlouhý kolem 35 m, a jeho hmotnost se pohybovala okolo 75 tun (možná však i přes 100 tun). Před nedávnem (v roce 2000) byla však jinde v Argentině objevena část páteře ještě většího sauropoda (možná dokonce jiného jedince stejného druhu), jehož podrobný výzkum se teprve chystá. Nezbývá než počkat „for the paper“ (podobná situace je mimochodem i v „kategorii“ největšího dravého dinosaura, kde rovněž před nedávnem byl objeven – dokonce v několika exemplářích – ještě větší predátor než dosud rekordní Giganotosaurus carolinii, jak jinak než opět v Argentině).
Mezi dalšími obry nelze nezmínit dříve nejdelšího dinosaura vůbec, druh Seismosaurus hallorum, který podle původních propočtů měřil snad až 54 metrů (přitom však nedosahoval mohutnosti např. Argentinosaura), v poslední době byl však díky lepší metodice isodiametrického měření neúplný nález z Nového Mexika přehodnocen na cca 33 m. Takzvaně „nejvyšším“ dinosaurem (jemuž byla dána slušivá anglická přezdívka „Towering Giant“), je dnes Sauroposeidon proteles, objevený v Oklahomě v roce 1994. Byl asi o třetinu vyšší než známý Brachiosaurus brancai (jehož kostra v Humboldtově muzeu je jednou z největších smontovaných koster na světě, je vysoká 12 a dlouhá 23 m.). Sauroposeidon pak měřil na výšku celých 60 stop, to je 18.3 metru. (délka byla kolem 35 m.). Tento obr by tedy mohl bez potíží nahlédnout do oken v 7. patře panelového domu.
Obrovské kosti hromadící se v depozitářích na mnoha místech světa (USA, Argentina, Brazílie, S. Afrika, Portugalsko, Indie, Austrálie aj.) dávají tušit, že v tomto směru ještě fosilní lokality nevydaly zdaleka všechna tajemství a zázraky pravěkého světa. Nikdy nebudeme vědět, jak velký byl opravdu ten největší dinosaurus. Ale pokud budeme moci nahlédnout ještě aspoň trochu víc za oponu miliony let staré minulosti, buďme za to vděční. Vždyť co jiného než právě gigantické rozměry některých dinosaurů nepřestávají fascinovat lidstvo všech věkových kategorií a stály na samém počátku zájmu o tuto vpravdě úžasnou skupinu dávných tvorů.