Naši předkové nebyli zabijáci, ale kořist

…první hominidé byli naprosto stejně zranitelní, jako ostatní primáti

Náš západní civilizační okruh má mnoho tendenčního v ustálených tezích o okolním světě. Jednou z utkvělých představ, týkajících se vývoje člověka je pojetí našich nejstarších předchůdců jakožto krvelačných bojovníků. To se však ve světle (víceméně) nových zjištění zcela rozpadá. První hominidé z příbuzenstva r. Australopithecus byli stejně frekventovanou lovnou zvěří, jako ostatní primáti (kolem 6 % celkového počtu). Navíc bylo na základě podrobných analýz archeologických lokalit zjištěno, že první hominidé nebyli příliš agresivní ani intraspecificky (vnitrodruhově) a nevedli tedy mezi sebou boje, nebo dokonce „lokální války“ mezi jednotlivými tlupami. To se ale mělo změnit před asi 2 miliony let s nástupem druhu Homo habilis. Tehdy se začalo opravdu válčit, hrotit pazourky a ostřit větvě. Ve fosilním záznamu již prakticky nenacházíme známky predace na ranné formě člověka. Tehdy začala cesta k podmanění okolní biosféry, přičemž tou nejsilnější zbraní byl, jak se často až trapně (nicméně zcela nevyvratitelně) píše v knihách – vysoce vyvinutý lidský mozek. Ale i náš rod povstal jen jako skromný a nesmělý pokus, vlastně reakce gradačně evolučního procesu na náhle změněné ekologické podmínky ve východoafrické riftové zóně. Bůh neučinil člověka vládcem nad vším živým, jak se píše v knize knih. Člověku dala tu výsadu stejnou měrou náhoda a šťastná okolnost, jakož i přírodní zákonitost, vedoucí jistou linii primátů po více než 30 milionů let k procesu sapientace.   


http://news.nationalgeographic.com/news/2006/03/0307_060307_human_prey.html

Leave a Comment

Filed under Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *